Děkujeme další čtenářce, která se nám svěřila se svým uměním. Pojďte se podívat na psí svetřík a spoustu modelů pro Barbie.

U nás doma se vždycky něco vytvářelo. Moc se mi to líbilo. Jenže maminky snaha dát mi do ruky jehlice ztroskotala a k šicímu stroji jsme nesměly. A vlastně ani nemusely. Co jsme si se sestrou vymyslely, babička ušila. Přesto, ani u nás ruční práce nezůstaly stranou.límeček

Blíž než k jehlicím jsem však měla k háčku (neutíkaly mi oči) a místo šití jsem začala vyšívat. Naučila jsem se spoustu technik, vytvářela vlastní vzory. A nakonec nejčastěji používala richelieu.

Jenže léta ubíhala a tak časem v košíčku k háčkům a bavlnkám přibyly i ty nepřátelské jehlice. Ale ty krátké spojené bužírkou. Mají totiž spoustu předností. Největší je ta, že se vejdou i do malé tašky a nikde nepřečnívají. J  I šicí stroj mádávno doma své místo a čas od času je využit nejen na spravování či vytváření jednoduchých drobností.

Každopádně jsem se stala samoukem na všechno možné. Hladce, obrace, krátký či dlouhý sloupek mne sice maminka naučila, stejně jako křížkový, zadní steh a obšití dírek. Se zbytkem jsem si pak už musela poradit sama.

Kupodivu však tím, kdo mě donutil začít používat jehlice nebyly děti, ale pes.

svetřík pro psa

Byl malý, zimomřivý a háčkování mi k jeho velikosti přišlo ve výsledku moc tvrdé. A aby byl dobře vidět, dostal jeho první svetřík vzor. Ty další už měly vzor úmyslně - zdvojená pletenina je na zádech teplejší. Každopádně dnes už mám svůj svetr i já.

Jen jednu věc jsem se nenaučila. Dodržovat pracovní postup. A tak stejně jako výšivky a šaty, tak i věci pletené a háčkované si vymýšlím.

A mezi námi v poslední době mám koníčka - v rodině se konečně objevila holčička a tak říkám, když si vymýšlím - ještě, že mám neteř.

 

 

barbíny

Aneten

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Milá Aneten, to musí mít pejsek radost, že má záda v teple. A vaše neteř, že má tak kreativní tetu!

 

Reklama