Rodina

Plav, nebo se utopíš!

Umíte plavat? A kdo vás to naučil? Vy sama? Kamarádky? Nebo rodiče? Já se to naučila sama, na tehdejším pionýrském táboře, pozdě, ale přece. To moje kamarádka Hanka uměla plavat mnohem dřív, ovšem jakou prošla metodou výuky, to jí fakt nezávidím.

K základním dětským sportovním činnostem patří bezesporu plavání. Kdo neumí plavat, ten si pak v dospělosti připadá tak trochu méněcenný. Znám to podle své maminky, která se plavat nikdy nenaučila a u moře se šplouchá jen tak na kraji. Je jí to líto, jenže, jak říká, na stará kolena už se učit plavat nebude.

plavani

A tak je lepší naučit se to už v dětství. Metody výuky jsou různé, nejčastější jsou to ty rodičovské, kdy drsný táta hodí dítě do vody… a plav, nebo se utopíš. Moje kamarádka Hanka takového tátu měla a dodnes má z jeho rodičovské výuky plavání noční můry.

Plav, nebo se utopíš

Táta Hanky byl vždycky výborným plavcem, nějaký čas se věnoval i potápění. Syn se jim nenarodil, Hanka je jedináček, a tak chtěl mít výborného plavce ze své dcery.

Plavat ji naučil, ale kolik u toho spolykala andělíčků a kolik probrečela hodin, to se jen tak nevidí. Vyprávěla mi, že vždycky, když táta řekl: „Jeme k vodě!“ měla úplně sevřený žaludek, a to i později, když už plavat uměla. Znám to, můj táta si také nebral servítky, ale aby mě nechal topit, že jedině tak se to naučím, to by snad neuskutečnil. Hanka se topila mockrát a její táta prý stál na břehu a díval se, jak si poradí. Několikrát pro ni dokonce skákali i cizí lidi a nadávali mu, že nemá rozum, že se mu to dítě utopí. Když mu to pak Hanka v dospělosti mockrát vyčetla, řekl jí, že měl odhad, jak dlouho ji tam může nechat, že by ji utopit nenechal.

Také mi vyprávěla, jak ji učil skákat šipky, bála se, že si rozbije hlavu, nešlo jí to, ale on na ni prý křičel, že bude skákat tak dlouho, dokud se to nenaučí. Byla vždycky už zmrzlá a prokřehlá, ale musela skákat dál. Za týden se to naučila a skákala líp než kluci z okolí. „No vidíš,“ dmul se pyšně její táta, a v první třídě ji šel přihlásit bez jejího vědomí do plaveckého kroužku. Ani jednou tam nešla a začala chodit na gymnastiku. Tehdy jí prý táta namlátil, ale maminka se jí nakonec zastala, protože gymnastika se jí líbila pro dceru víc.

„Měl na mě přehnané požadavky, myslel si, že budu závodní plavkyně, nebo já nevím, ale mě to nebavilo, bála jsem se,“ vzpomíná Hanka. Z vody má dodnes strach, i když plavat umí. Na zahradě mají velký bazén pro děti, její manžel je učí plavat klidně a trpělivě. Jsou ještě malé. Když jsem u nich jednou seděla na zahradě, houpaly jsme se na houpačce a Hanka mi povídá: „Já svým dětem toho jejich tatínka tak závidím!“

Jakým stylem jste se naučily plavat vy?

Měly by se podle vás děti učit plavat násilím?

Možnost%
Ano1,6
Ne98,4

   
23.08.2011 - Děti - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. avatar
    [5] Altamora [*]

    Takto nás učil plavat náš otec. Bratři jsou úplní neplavci, já se to trochu naučila až na vysoké, kde neplavci měli plavání povinné, dokud neuplavali 100 m. Nikdy jsem ale nenašla potěšení z plavání. Bohužel to ale znamená, že jsem s touto nechutí nemohla naučit děti, aby měly rády vodní dovádění. Vlastně ani nevím, jestli umějí plavat. Jako malí chodili do plavání se svým otcem, bylo to pro ně takové trauma, že vždycky těžce ochořeli, jakmile se naučili simulovat. A já jim na to vždycky skočila.

    superkarma: 0 23.08.2011, 09:01:17

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme