Zdravím všechny ženy-in v tomhle nádherném dni!

Dnešní téma mě zaujalo, protože abych pravdu řekla, já jsem měla na tyhle šetřivější typy vždycky „štěstí". Abych nebyla nespravedlivá - člověk nemůže čekat zázraky, když chodí většinou se studenty, kteří mají hluboko do kapsy. Prostě se nechodilo na jídlo do nóbl podniků, ale do čínského bistra na nudle - a platili jsme na střídačku, vždycky on za oba nebo já za oba. A nebo prostě platil ten, kdo zrovna nějaké prašule měl.

Vždycky jsem ale oceňovala, když ten dotyčný aspoň projevil snahu a nápaditost. Jeden mi třeba vyrobil stoličku do pokoje, takové štokrlátko s vyřezávanýma nohama. Mám ho dodnes a všichni ho obdivují. Jiný kluk mi zase věnoval krásnou zarámovanou fotku hor, samozřejmě vlastnoruční. Musím říct, že když jsem trochu povyrostla" a poprvé se seznámila s hotovým, dospělým chlapem, který už vydělával, měl dokonce svoji garsonku, bez nejmenších problémů mě bral na večeře, na výlety, všechno za mě platil a nosil mi opravdové vázané kytky (ne tulipány utržené v nejbližším parku), tak jsem z toho byla úplně perplex...

Musím ale prohlásit, že to, že jsem si ho nakonec vzala, nebylo způsobené jeho finančními možnostmi. :o)
Teď čekáme druhé mimčo a rekonstruujeme byt, takže to s těmi večeřemi a kytkami moc nepřeháníme. Mám ale vedle něj pocit, že se o mě dokáže vždycky postarat, a to mi připadá ze všeho nejdůležitější.
Jana


Díky za hezký příspěvek. Zavzpomínala jsem si při něm na svoje vlastní studentské lásky... to se ještě nechodilo ani do čínských bister.

A co vy, ženy-in? Měly jste v životě štěstí na velkorysé muže, nebo spíš na opatrné šetřílky? Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz a vyhrajte pánskou vodu po holení Fa!

Reklama