Rodina

Pláč? Inspirujte se pohledy odjinud

Častý a neutišitelný pláč miminka se může stát pro rodiče doslova černou noční můrou. Když se situace stane neúnosnou, nejednoho rodiče napadne, že se před duševním kolapsem zachrání tím, že dítě odloží do postýlky, zabouchne dveře a prostě jen počká, dokud se dítě nevybrečí a únavou neusne.

baby

Psycholog by vám ale takový postup určitě nedoproučil, zejména pokud by se to mělo dít opakovaně. Jak se tedy vyhnout nevysvětlitelnému pláči? A jak se chovat k dítěti, které se z neznámých důvodů nedá utišit? Univerzální řešení neexistuje. Něco ale zkusit přece jen můžete. Přinášíme vám inspiraci z různých méně tradičních zdrojů.

Zprávy od indiánů

baby

Malé miminko nemá mnoho prostředků, jak dát najevo, že něco potřebuje. Když mu něco schází, pláče. Stačí tedy vyplnit všechny dětské potřeby a miminko bude v klidu. Jak prostě to zní a jak moc složité to ve skutečnosti je. Vždyť vy už jste vyzkoušela úplně všechno a dítě stále řve jako lev. Možná, že máte jen hodně náročné dítě. A možná taky ne. Než se rozhodnete, že situace je skutečně neutišitelná, je dobré se ještě jednou podívat, zda dítěti neodepíráte něco, co si žádají jeho zvířecí pudy. „Přirozená logika zakazuje věřit v evoluci živočišného druhu, jehož charakteristikou je to, že miliony mláďat přivádějí své rodiče na pokraj šílenství,“ píše autorka knihy Koncept kontinua, Jean Lidloffová, která strávila kus života s primitovními Indiány a při té příležitosti si mohla všimnout, že běžná indiánská matka s dítětem nemá zdaleka tolik starostí jako matka v srdci Evropy. Doporučení Jean Lidloffové zní: Dávejte dítěti to, na co je po tisíce let biologicky naprogramované, a dítě bude mnohem spokojenější. Inspirovat se můžete nejen u Indiánů, ale třeba i u šimpanzů.

Jak to dělají opice a profesorky zoologie

Přírodní rodič tedy radí: Začněte se o své dítě starat jako průměrná opice a možná se některým problémům vyhnete. Uspokojíte tak pravděpodobně lépe všechny bilogické potřeby miminka a pláče bude méně. Po porodu miminko nepouštějte z ruky, spěte s ním v posteli, noste ho v šátku na těle a první měsíce mu dopřejte spíš klid a méně stimulace. A samozřejmě dejte přednost kojení. A pokud skutečně nemůžete kojit, vyberte si lahev, ze které dítě musí dlouho a intenzivně sát podobně jako z prsu. Sání samo o sobě je totiž pro psychickou pohodu miminek velmi důležité. Norská psychoterapeutka Mona Lisa Boysen, která se zabývá ranou deprivací dětí, dokonce považuje dostatečné a silné sání za důležitý stimul pro neurologický rozvoj dítěte a prevenci raných vývojových poruch. Naplněná potřeba sání by měla dítě uklidňovat a uvádět ho to ztv. alfa spánku, při kterém se miminku hýbou oči a který výrazně přispívá k dětské pohodě. Podobnou „opičí“ výchovou se nechala inspirovat Jane Goodalová, největší světová odbornice na šimpanzy. Svého syna vychovávala podobně, jak to dělali primáti, jejichž život roky studovala a velmi si svůj nápad pochvalovala. „Nenechali jsme malého vřískat v postýlce. Všude jsme ho brali s sebou. Jeho okolí se často měnilo, ale jeho vztah k rodičům zůstával stabilní,“ popisuje Goodalová. „Syn byl ve čtyřech letech poslušný, velice čilý a živý, dobře si rozuměl s ostatními dětmi i s dospělými, byl relativně nelekavý a myslel na druhé. A navíc je - přestože nám naši přátelé předpovídali úplný opak - naprosto samostatný.“

Africká miminka nepláčou?

baby

Nedávno vzbudila na internetu pozornost zpověď keňské ženy, která se jako malé dítě odstěhovala s rodiči do Londýna, kde vstudovala univerzitu. Kulturně ted patřila spíše na západ. Nastudoavala tedy západní knihy pro novopečené maminky a nakonec se rozhodla vychávat své dítě v Keni. Tam znovuobjevovala africké způsoby péče o děti a poprosila o radu svou keňskou babičku, která jí s úsměvem poradila, že nemá číst knihy, ale své dítě, a že kojení je klíčem ke všemu. Maminka tedy začala na základě babiččina doporučení dělat něco, co by mnoho západních odborníků rozhodně neschválilo a mnoho západních žen si ani nedokáže představit. V prvních měsících života kojila své dítě zhruba každou hodinu, a pokud bylo nespokojené, bylo mu primárně nabízeno prso. Výsledek se dostavil poměrně brzo. Dítě bylo velmi klidné a téměř neplakalo. Reakce evropských maminek na sebe nenechala dlouho čekat. „Africká miminka nepláčou? Blbost!“ píše na jednom z rodičovských servrů jedna z maninek, která se o své dítě starala podle pravidel přírodního rodičovství. „Když jsem čekala dceru, četla jsem článek o afrických dětech, které nepláčou, a řekla jsem si, že přesně takhle se o ni budu starat. Budu ji kojit, kdykoliv bude chtít, nosit ji a spát s ní v posteli. Pár měsíců nato jsem porodila řvouna. A nic nepomáhalo. Byla jsem perfektní přírodní matka. Spala jsem s miminkem v posteli, kojila jsem 24 hodin denně, nosila jsem svoje dítě všude. Sama jsem pomalu nevlezla ani do sprchy. Přesto moje dcera řvala jako o závod a nedalo se s tím nic dělat.“

Realita je často studená sprcha

baby

Vypadá to, že některá miminka prostě řvou, ať děláte, co děláte, a dodržujete všechny indiánské a černošské rady dohromady. To potvrzuje i MUDr. Silvie Knoppová, vedoucí dětská lékařka z pražské kliniky Canadian Medical Care. „Některé děti jsou od raného věku tzv. bezproblémové, samy usínají, pláčem oznamují pouze hlad, žízeň či skutečnou obtíž, třeba bolest bříška, zoubků apod. Jiné děti jsou náročnější. Mají vyšší potřebu kontaktu, a nedochází-li k patřičné odezvě od pečující osoby, může tento stav vést k jejich chronické frustraci a negativně tak ovlivnit budoucí psychický vývoj. Jako zdravé řešení se mi jeví kombinace intuice a racionální rozvahy založené na pozorování dítěte. Racionálně lze vyloučit možné objektivní příčiny nespokojenosti a pláče dítěte - bolesti zoubků, bolesti bříška, začínající infekci, únavu z rušného dne apod. A pak už musíte přistupovat k dítěti jako k jedinci s čistě individuálními potřebami, které nezbývá než vycítit a které je třeba uspokojovat nejen z důvodu okamžitého utišení a zklidnění dítěte, ale především proto, aby vědělo, že v rámci nastavených mantinelů se mu vždy dostane jistoty a bezpečí.“

Nechat vyřvat? Podle psychologů cesta k závislosti

Zatímco přírodní národy a zvířata se snaží spíše vycházet vstříc potřebám mláďat, na západě se maminky více snaží vést děti k určitému režimu, který dává rodičům větší svobodu. Mezi extrémní metody západní výchovy patří i to, že rodiče na pláč dítěte nereagují nebo případně nechají dítě o samotě vyřvat ze strachu, aby se nestali otrokem dítěte, což je extrém, který může být pro dítě skutečně škodlivý, zejména pokud by se tento přístup ve výchově obejvuje opakovaně. Když totiž mládě v přírodě opustí matka, je velká pravděpodobnost, že ho sežeře nějaká divoká šelma. Pokud tedy dítě pláče a máma ho nechá v postýlce plakat a zavře dveře, její miminko právě zažívá intenzivní strach, kterému se v budoucnu bude chtít vyhnout, a o to více bude mámu pláčem volat. V touze vychovat samostatné dítě tak můžete rodiče vychovat naopak dítě velmi úzkostné a závislé. V miminku je prostě potřeba spíše budovat jistotu, že máma na pláč zareaguje, než naopak. Platí zde navíc jedno základní pravidlo. Dítě se může vzdát svých vývojových potřeb až tehdy, pokud jsou plně uspokojeny. Nejsou li uspokojeny, trvají. „Můžu potvrdit, že nutit miminko k nezávislosti může vést paradoxně k větší závislosti. A naopak. Dáte-li dětem, co potřebují teď, povede to později k větší nezávislosti,“ píše v magazínu Psychology Today profesorka psychologie Darcia Narvaez z notrdamské univerzity a dodává, že nedostatek mateřské péče v počátku života způsobuje u krys zvýšenou úzkostnost, která je trvalá, a podobné mechanismy fungují i u lidí. U dětí, jejichž rodiče často nereagují na jejich pláč, zůstavá hluboká nejistota po zbytek života.

Nezabrala by homeopatie?

Každé dítě je individualita a univerzální rada, jak se k uřvanému miminku chovat, aby plakalo co nejméně, neexistuje. Vyzkoušela jste už bezvýsledně pediatra, odbornou literaturu, internet, babské rady i metody přírodního rodičovství? A co zkusit homeopatii? „S častým a zdánlivě bezdůvodným pláčem dokáže homeopatie určitě pomoct, ale nedá se říct, jaký lék použít. Předepsání léku musí předcházet poměrně podrobná analýza symptomů, a tady si maminka většinou bez homeopata neporadí. V praxi se třeba používá lék Borax, který se dává miminkům, co bezdůvodně pláčou při kojení a také, když je maminky dávají do postýlky. Miminkům, která potřebují lék Borax, totiž někdy vadí zcela banální věc, a to je pohyb směrem dolů. Dalším lékem je třeba Stramonium. To zase pomáhá dětem, které mají strach ze tmy, a proto často pláčou, když se vzbudí. Na tom je také vidět, jak složité to někdy maminky mají, když mají příjít na to, co jejich děti trápí. Je to často skoro detektivní práce,“ říká homeopat Lukáš Bulín.

Když všechno selže, je tu náruč

baby

A pokud selže skutečně úplně všechno? Můžete se zkusit přidržet doporučení americké rodinné poradkyně a terapeutky Naomi Aldortové, která radí jednoduchou věc, držet plačící dítě v náručí a být s ním v kontaktu. Slzy tu prostě byly, jsou a budou a je lepší je přijmout než je ignorovat. Dítě totiž potřebuje cítit i určitou sílu matky a maminka, která se hroutí pokaždé, když dítě zapláče, není pro dítě úplně ideálním vzorem odolnosti. „Je nesmírně důležité odpovídat na projevy kojence. Pláč je jeho komunikace. Jsou-li všechny jeho potřeby uspokojeny, není nemocné a není v nepohodlí a nechce nic jasného, musíme odpovídat na jeho potřebu plakat. Pláče, protože cítí svou miminkovskou bezmocnost? Chtělo by být zpátky v děloze? Chce nám něco říci a nevládne jazykem?...Když nevíme, jakou potřebu dítě má, musíme uznat jeho rozhodnutí cítit to, co právě cítí, dát mu vědět, že jeho naříkání je správné a že když pláče, jsme s ním, spojeni láskou, blízkostí a pochopením... Plačící miminko vždy chovejte. To, že nevíte, proč pláče, nic nemění na jeho potřebě, abyste ho celou dobu chovali, zejména když je v nepohodě... Silní lidé nejsou ti, jejichž život plyne bez bolesti, ale ti, kteří mají sílu projít skrze bolest a vynořit se obohaceni na druhé straně,“ píše Naomi Aldortová ve své knize Vychováváme děti a rosteme. Nedaří-li se vám tedy miminko utišit, staňte se jen pozorným průvodcem a svojí blízkostí pomožte dítěti touto emocionální bouří projít. Přejeme pevné nervy!

Zdroj: tisková zpráva

   
04.07.2012 - Děti - autor: (red)

Komentáře:

  1. [24] Kokoska [*]

    Mě dítě skoro nepláče, myslím že bude kliďas i když vyroste .... no spíš je to tím, že na něj máme čas.

    superkarma: 0 09.07.2012, 16:31:01
  2. [23] MichelePrg [*]

    Jak se říká, všeho moc škodí. Tedy i pláče. ;)

    Koukám, že komentují jen okytičkované čtenářky. Sml79

    superkarma: 0 08.07.2012, 22:46:16
  3. avatar
    [22] datura [*]

    Moje dcerky skoro neplakaly, asi neměly proč Sml58

    superkarma: 0 07.07.2012, 21:35:15
  4. [21] papír [*]

    Já jsem si také užila svý k dyž jsem měla třetí dítě.Vůbec jsem nemohla v noci spát.A ani ve dne jsem neměla chvíli klidu.

    superkarma: 0 07.07.2012, 17:52:53
  5. [20] Reni [*]

    Jistě, každé dítě je jiné. Zajímavý článek. Sml67

    superkarma: 0 05.07.2012, 23:13:26
  6. avatar
    [19] tajnostii [*]

    Každé dítě je jiné,moje holka plakala moc máloSml22

    superkarma: 0 05.07.2012, 20:07:11
  7. [18] jithule [*]

    zajímavý článek

    superkarma: 0 05.07.2012, 09:03:44
  8. avatar
    [17] ekleinovka [*]

    tak pokud si pamatuju,před lety nám pediatrička doporučovala nechat baby vyřvat...stejně jsem to nevydržela a chovala

    superkarma: 0 04.07.2012, 18:54:56
  9. avatar
    [16] HankaPU [*]

    Sml67 Více takových zajímavých článků, člověk se učí po celý život ... budu klidnější, až zase budu hlídat vnoučátka. Sml16Sml59Sml16

    superkarma: 0 04.07.2012, 18:46:11
  10. avatar
    [15] SNÍŽEK [*]

    občas jsem nechala dítě vyřvat,nevěděla jsem že je to tak špatně.Sml80

    superkarma: 0 04.07.2012, 17:20:21
  11. [14] Trefa [*]

    Trefa:mam dve deti a kazde bylo jine.dcera brecela dost casto,syn zase jen spal.nekdy maji deti obracene spani.ve dne spi a v noci jsou vzhuru.to uz je problem.moje deti v noci spali dobre.

    superkarma: 0 04.07.2012, 16:05:34
  12. avatar
    [13] marianaant [*]

    Měla jsem dvě dcery a ta mladší taky neplakala. Babička měla pořád obavu, aby nebyla němá, ale není má pořádnou vyřídilku.Sml52

    superkarma: 0 04.07.2012, 15:25:24
  13. avatar
    [12] saruz [*]

    Naše dítka byly zlatíčka, žádné plačtivé typy. Sml79

    superkarma: 0 04.07.2012, 15:04:28
  14. avatar
    [11] Makynka [*]

    Ano, mohu potvrdit, že každé miminko je jiné. Mám druhého syna, k oběma se chovám víceméně stejně, ale ten první byl uplakaný a nespavý a druhé miminko je klidné, nepláče a hezky spinká.

    superkarma: 0 04.07.2012, 14:57:03
  15. avatar
    [10] Jindriska8 [*]

    Mně děti moc neplakaly,ale vnučka pláče a v náručí je klidná.Sml22

    superkarma: 0 04.07.2012, 13:58:04
  16. [9] step1 [*]

    Naštěstí obě děti byly klidné a plakaly málo. Nedovedu si představit celý den dítě kojit nebo nosit. Ale nějak se toto období zvládnout musí.

    superkarma: 0 04.07.2012, 12:38:35
  17. avatar
    [8] hubajda [*]

    kazde dite je jine,moje cacorka brecela jen pri prdikach a pak byl klid celou noc pekne spala

    superkarma: 0 04.07.2012, 10:55:56
  18. [7] Saritka [*]

    Syn ve dne spal a noci probrečel, taky  jsem si užila.Sml16

    superkarma: 0 04.07.2012, 10:41:13
  19. avatar
    [6] ladouch [*]

    Moje díte jedno bylo řvoun a druhé, moc hodné, nic nepomáhalo jenom chovat a mluvit na něj,  ale zvládli jsme to a jsou z nich bezva mladí muži.Sml59Sml59

    superkarma: 0 04.07.2012, 10:40:50
  20. [5] Roland [*]

    blesksoft — #2 Ano, máte pravdu a Vy, určitě můžete potvrdit.Sml16

    superkarma: 0 04.07.2012, 10:03:24
  21. [4] diplopeta [*]

    mladší dcerka plakala taky pořád, od té chvíle co se narodila... pomohla jedině náruč....když jsem jí nechala v postílce, plač se jenom stupňoval až se začala kolikrát dusit....ale postupně to přešlo, takže jenom hodně síly a trpělivosti

    superkarma: 0 04.07.2012, 08:10:32
  22. avatar
    [3] LudPa [*]

    Starší dcerka brečela s dudlíkem i při koupání, brečela hladová, najezená, brečela pořád, 2 měsíce to byl děs. Mladší neměla dudlík ani minutu a neplakala skoro vůbec.Teď  jsou obě báječné dospělé osobnosti.

    superkarma: 0 04.07.2012, 07:46:08
  23. avatar
    [2] blesksoft [*]

    každé dítě je jiné a to mám 4 Sml30

    1. na komentář reaguje Roland — #5
    superkarma: 0 04.07.2012, 07:23:32
  24. [1] lidicka [*]

    Je hodně těžké porozumět miminku. Máme za sebou řadu bezesných nocí, kdy vnouček brečel a my nevěděli co s ním. Ale je pravda, že v náručí vždycky přestal. Dokonce chováním v náručí jsme ho i uspávali. Naštěstí teď už je v pohodě, za 2 dny mu bude 1/2 roku.Sml16Sml22

    superkarma: 0 04.07.2012, 06:24:02

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme