Ahojky, posílám verše.

Nejsou z mojí hlavy, ale moc se mi to líbilo a hodí se to k tématu. Našla jsem to na netu - zdroj: pismak.cz  autor: carodej

Tátovi

Sedím tu sama, v tom cizím bytě, cítim se hnusně, špinavě, zbitě... tak píšu Ti dopis, můj milej táto, já Tvoje dcera, já Tvoje zlato... Oči mám suchý, však v krku slzy, chtěla bych křičet, jak mě to mrzí, že ač Tvojí krve, nejsem v Tvým srdci, v duši mi vyjou hladoví vlci... Tak vyju s nima, mý srdce je kámen, udělej křížek a zašeptej ámen, já, Tvoje holčička, teď zatínám zuby, v ruce už držím klíč od záhuby, vesele tančím a pode mnou sráz, stačí dva kroky a srazím si vaz... Stokrát jsem chtěla usnout v Tvým klíně, cítit Tvý teplo, jen zamžourat líně, ve vlasech vnímat dotyk Tvý ruky, srovnávat s Tebou všechny svý kluky... To se mi splnilo, v každým Tě vidím, a bylo jich dost... jestli se stydím? Ve všech tě hledám a ve všech Tě ztrácím, za Tvoji nenávist svou daň jim splácím. Strašně bych chtěla cítit Tvou lásku, odemknout pouta a sundat ti masku, jsem Tvoje dítě vnímej mne přeci, dal jsi mi život, nechci bejt věcí, teď tady na místě mě táto měj rád, než Ave Maria budouTi hrát...

zdravim Sisie1


Děkujeme, je to skutečně zajímavý text.

redakce@zena-in.cz

 

Reklama