Ze splínu smutku a starostí se dá nejen vyspat, ale i vypsat. jak to dělá naše čtenářka s nickem Sahi, které děkujeme za milý příspěvek.

Před půl rokem jsem na léčení splínů objevila nový lék. Napsala jsem pod váš článek komentář, na který mi odpověděla další fanynka vašich stránek. Nejdřív jsme si posílaly zprávy přes váš web, později jsme si vyměnily e-maily.

Zjistily jsme, že jsme stejně staré, vdané a matky. Takže máme mnoho společného a je o čem psát. Hlavně když nás něco nebo někdo zlobí.

Zná můj svět tak, jak ho vidím já. Když si stěžuji na manžela, neodporuje mi, že je takový šikovný a milý. Když si stěžuji na šéfa, nehrozí, že by se o tom mohl dozvědět. Když jí napíši, že jsem utahaná, ona mě polituje a netvrdí, že vypadám dobře. Z každé nespravedlnosti se vypíšu a ona se zase vypíše mně. Ještě jsme nenarazily na téma, ve kterém bychom se neshodli.

Dost často mi od ní příjde třeba 10 mailů najednou. To mi posílá různé fórky, sprosťárny nebo povídání o životě, lásce a přátelství. To si schovávám na horší časy a pak se u toho pořádně nachechtám.

Teď jsem ji už dlouho nepsala, protože mě momentálně nikdo neštve. Budu to muset napravit a napsat ji mimořádně něco pozitivního. Ale co?  

Co třeba: Díky Ali za trpělivost a pochopení. Ahoj Sahi.

Teď jste udělala Ali asi velkou radost.

Jak se ze svých splínů dostáváte vy, milé čtenářky? Pomáhá vám i Žena-in?

Reklama