Politická korektnost. Sousloví, které v Česku domácní v poslední době docela rychle, ale stále ještě nenabývá takových obludných rozměrů jako v Americe a dalších zemích, které jsou proti té naší o dost „dál“.

V Norsku už došlo i na Pipi Punčochatou. Kdyby byl tatínek králem u Afro-afričanů, bylo by zřejmě všechno v nejlepším pořádku, ale bohužel Pipi je prostořeká, a tak pojmenovává věci pravým jménem. Zkrátka tatínek je králem u černochů. Vzhledem k tomu, že je Pipi dítě, vidí věci jasně. Jenže knihy s ní vydávají dospělí, a ti zase vědí, co se sluší a patří a co se hodí říkat a co ne.

A černoch se přece neříká. Vědí to v norském veřejnoprávním rozhlase NRK, a proto v rozhlasové dramatizaci slovo černoch nezazní ani jednou. Vedoucí pořadu Dětská hodinka dokonce prohlásila před médii, že „odstranili“ i z jiných pořadů dva „podobné výrazy“. O které asi mohlo jít?

Švédsko, domov Pipi, přijalo skutek s lehkým pobavením, ale úsměv všem ztuhl na rtech, když se ukázalo, že i domovské švédské nakladatelství Astrid Lindgrenové Rabén & Sjögren udělalo „drobné“ zásahy do nového vydání Pipi. Její pověstná prostořekost se zkrátka ukazuje pro 21. století naprosto nevhodná.

Tato „ochrana“ dětí, aby se náhodou nedostaly do kontaktu se sociální problematikou, která náleží dospělým, je skutečně dojemná. O to dojemnější je v okamžiku, že úpravy jsou zanášeny šedesát jedna let poté, co Lindgrenová napsala první knihu o copaté pihovaté zrzce.

Ve Švédsku zašli dokonce tak daleko, že dcera slavné spisovatelky napsala předmluvu k novému vydaní, ve kterém podle všeho v podstatě omlouvá svoji matku za to, že psala knihy v jiné době. Dovolme si parafrázovat Járu Cimrmana: To snad ale ani nemusela psát, to každej ví.

Brzy to bude rok, co byla celá Evropa (a nejen ona) ve varu ze zmedializovaného uveřejnění islámských karikatur. Dobrá, řekneme si, Islám je sud střelného prachu, ať už to tenkrát bylo jakkoli. Jenže tady jde o jednu z nejslavnějších knih pro děti vůbec! Sedmdesát jazyků a sto zemí zná Pipi Punčochatou. Proběhly snad nějaké protesty proti černošskému králi Afrikou, že se severní národy stydí za rétoriku svojí velké spisovatelky?

Asi ano, protože v jednom z posledních vydání Pipi jsou už prý pro jistotu vypuštěny jakékoli zmínky o černoších. Skandinávské děti se tedy nejspíš budou hodně divit, až v životě potkají prvního člověka jiné barvy pleti. Z literatury se o nich totiž nic nedovědí!

V každém případě je třeba podobné excesy brát jako varovaní před tím, co se na nás valí. Kde se zastaví autocenzura, jíž se stále více podrobujeme? Pokud je kdy omluvitelná u dospělých, neexistuje omluva pro vkládání něčeho takového do myšlení dětí. Obzvláště ne tak výjimečných dětí, jako byla Pipi!

Reklama