Bulvár

Pionýrské odměny

Dobře jsem se učila a tak jsem hned brzy ve školních lavicích vyfásla úkol přednést slib jiskřiček, který jsem nemusela naštěstí umět zpaměti a mohla ho číst z průkazu. Vedle mne stály dvě řady spolužáků, kteří se pyšně usmívali, po mém přednesu vše odsouhlasili a od té doby se mohli nazývat opravdovými jiskřičkami, které se chtěly moc a moc stát pionýry a ještě o trochu víc - svazáky!

Vzpomínám si, jak jsme se vytahovali, že ten a ten už má doma ve skříni svazáckou košili po sestře či bráchovi a umí si už zavázat šátek na jedničku a dostane za sběr papíru a navštěvování budovatelských, sportovních a praktických kroužků hodně moc odznaků.   

A mně se splnil sen snů – stala jsem se pionýrkou a dostala velefunkci předsedkyně třídy! Zvolili jsme kronikáře, pokladníka, vlajkonoše :) a vrhli se na posezení u samovaru, na soutěže o Zemi, kde zítra znamená již včera, na udržování družby s našimi vzory - sovětskými pionýry, v podobě odkupování krásných vodových omalovánek ze země zaslíbené a s dopisování na úrovni „Kakaja u vas pagoda?“ (Jaké je u vás počasí?). Nesmím zapomenout na veledůležité hlídky u pomníků padlých hrdinů a tam hodiny mrznutí ve větru a dešti s rukou hrdě přilepenou na pozdrav všem holubům, co se nám smáli ze střechy, jak si tam tak hrdě plesnivíme a chytáme rýmu s kašlem dohromady.

Pak ovšem přišlo zklamání, protože jsem se chtěla vrhnout na ještě důležitější funkci - předsedkyni skupinové rady. Jenže jsem měla smůlu, vyfásla ji spolužačka, co dělala místopředsedkyni, a já zpytovala svědomí, že to bylo určitě kvůli tomu, že jsem sama sobě neuměla zavázat červený šátek na jedničku a naučila se to až na konci základky. Nakonec mne závist a chuť pionýrské píle úplně přešla. Přišel trest trestů! V sedmičce totiž vyfotili nejlepší pionýry na nástěnku, kde jsem taky trčela v modré košili, s odznaky na hrudi, zplihlými vlasy, bez šminek a tedy červenými uhry na bílé tváři a s výrazem, že mi ulítly všechny pilné včelky, moudré sovy a hlavně jeden osmák, do kterýho jsem byla tajně zamilovaná a on ještě s mnoha dalšími kluky chodil kolem té vzorné nástěnky a poškleboval se úplně všem!

A já už pak nikdy žádné šátky neoblíkla a ani radši i šály, protože by to mohlo třeba vypadat, že si tam tu jedničku chci uvázat. Naštěstí přišla revoluce a svazácká košile po mamce letěla do koše na odpadky na věčné časy a nikdy jinak...

Krásný den a víkend všem ženám-in přeje
Margaretka


Děkujeme za krásný a vtipný příspěvek :).

Jo, my za časů perestrojky podporovali hrdinné sovětské kosmonauty, aby se dostali do vesmíru dřív, než ti američtí - sběrem papíru a železa :))). A kdo sebral dost, ten měl fotku na nástěnce v Buranu - oné slavné kosmické lodi - letadle - která měla konkurovat Shuttlu :))).

Jak vzpomínáte na své oddílové zážitky Vy, ženy-in? Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz!

   
27.04.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [1] _zelvicka_ [*]

    superkarma: 0 27.04.2007, 13:03:49

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení

Náš tip

Doporučujeme