Cestování vlakem je pro hodně lidí docela nuda. Pro mě ovšem ne, já vítám každou příležitost, kdy si můžu číst. Četla jsem si i nedávno, když jsem jela vlakem z Prahy do Českých Budějovic. Než přistoupil jeden mladý muž...

vlak

Dříve jsem jezdila vlakem hodně často. Pět let skoro každý pátek ze školy domů a v neděli zase zpátky, a potom další léta, než jsme si pořídili auto. Ve vlacích jsem tedy strávila docela dlouhou dobu svého života. A nikdy se mi tam nic zvláštního nepřihodilo.

Teď už delší trasy moc nejezdím, využívám spíš auto. Jednu výjimku jsem udělala nedávno, jela jsem vlakem do jižních Čech a těšila se na příjemné dvě a půl hodinky s knížkou. Místo toho mě ale čekal úplně jiný zážitek... A to poprvé v životě.

Jela jsem ve všední den k večeru, kdy už nejezdí tolik lidí. Našla jsem si prázdné kupé, připravila si kafe a knížku a začala si číst. Asi po deseti minutách se otevřely dveře, vešel nějaký muž a usedl na protější sedačku. Moc jsem ho nevnímala, jen koutkem oka jsem se na něj podívala a dál si četla. Napadlo mě ale, že je zvláštní, že si přišel sednout až teď, když vlak už deset minut jede a nikde mezitím nezastavoval. „No co, asi byl na záchodě nebo seděl s někým nepříjemným, tak si přesedl,“ mávla jsem v duchu rukou a dál jsem se věnovala knížce.

A tak to trvalo asi ještě půl hodiny. Četla jsem si, mezitím vlak zastavil v Benešově a ještě v další stanici, muž v kupé byl zticha, já taky. Pak jsem náhodou zvedla hlavu od knížky a podívala se na něj. Byl to mžik, ale všimla jsem si hned, že má rozepnuté kalhoty a svou mužnou chloubu venku. Nejdřív jsem dělala, že jsem nic neviděla, a chtěla jsem pokračovat ve čtení. Doufala jsem, že třeba vystoupí.

Nechceš to se mnou zkusit?

„No konečně sis všimla,“ řekl ale ten muž. Byl hodně mladý, maximálně dvacet let, a tak jsem rychle přemýšlela, co by na něj nejspíš mohlo platit. Nevypadal jako násilník, ale nikdy nevíte...

„Všimla. No a co?“ Rozhodla jsem se, že budu taky drzá. „Myslíš, že jsem ještě nic takovýho neviděla?“ Zarazil se a chvíli mlčel. Dělala jsem, že si dál čtu, ale samozřejmě jsem se na knížku vůbec nemohla soustředit. A on to poznal. „Stejně si nečteš.“

Zaklapla jsem knížku. Musím ho odrovnat rozumem, jsem skoro dvakrát starší než on, pomyslela jsem si. „Nečtu, protože mě rušíš. Mohl by ses pořádně oblíknout a dát mi pokoj? O takovýho mladíka nemám zájem.“

Zase byl chvíli zticha. „Proč ne? Co je na mně špatnýho?“

Aha, asi nějaký komplex, napadlo mě. „Nic, já tě neznám. Ale mohl bys být můj syn. Jdi za nějakou mladší holkou.“

Pak to ještě jednou zkusil: „Ale já tvůj syn nejsem. Když zatáhnu závěsy, tak nás nikdo neuvidí. Nechceš to se mnou zkusit?“ To už jsem věděla, že mi nic neudělá, kdyby byl násilník, takhle by se neptal.

„Nechci. To má být nějaká sázka?“ Vyvedla jsem ho z míry.

„Sázka? Ne, já jen chtěl...“ Ani to nedořekl, vstal a rychle odešel na chodbu. Možná šel hledat nějakou jinou, ochotnější holku, nebo se možná styděl, napadlo mě, vypadal trochu schlíple. Nebo se možná opravdu s někým vsadil... Každopádně jsem si oddychla, že mě nechal na pokoji celkem rychle, byla jsem ráda, že stačilo pár vět a nemusela jsem použít další praktiky. Naštěstí!

I když... Neměla jsem mít spíš radost, že mě chtěl takový mladík?

Další články v našem magazínu:

Reklama