Bulvár

Pihovatý kluk

Minulý díl ZDE.

Z Újezdu jsme zahnuli Říční, potom Všehrdovou a pak jsem ztratila přehled. V boku mě píchalo – kdy já jsem naposledy takhle dlouho běžela? To muselo být někdy na střední, od té doby jenom občas dobíhám tramvaj nebo autobus – martensky sice byly na sprint lepší než lodičky, ale že by se v nich běhalo zrovna pohodlně, to se říct nedalo, a kolem jako na potvoru žádní turisti, mezi kterými bychom se mohli ztratit.

„Tudy!“ vřískl kluk a zahnul do uzounkého průchodu. Rufus, který vypadal, že se dobře baví, skočil za ním. Málem jsem se přerazila o rozházené zbytky dřevěných bedniček, do nosu mě praštil pach shnilé zeleniny, vyhnula jsem se jakémusi kovovému koši... Kluk mě chytil za rukáv bundy a smýknul mnou za hromadu suti. Narazila jsem si koleno.
„Co to má...“ ucpal mi pusu překvapivě velkou dlaní a zavrtěl hlavou. Zblízka bylo vidět, že má neuvěřitelně zelené oči a obličej doslova utopený v pihách.

Zaslechla jsem cvakání kovu o dlažbu. Ten policajt musel mít na botách takové ty železné destičky, jaké nosí dlouhovlasí emo týpci v kožených bundách, s obojky a náramky plnými lebek. Rufus se naježil. Cvakání utichlo. Měla jsem pocit, že mi prasknou plíce, ale neodvažovala jsem se ani dýchat. Kurnik, proč mám takový strach z obyčejného policajta? Pihovatý kluk zavřel ty svoje úžasný kukadla a nasadil neuvěřitelně soustředěný výraz. Ticho se protahovalo...

Pak se cvakání ozvalo znovu a pomalu se vzdalovalo. Konečně jsem se odvážila pohnout a sundala jsem klukovu ruku z pusy. Na rtech mi zůstala podivná příchuť hlíny – kluk voněl jako pole na podzim, když ho prohřívá slunce.
„Nikdy s ním nebyla rozumná řeč,“ povzdechl si na dítě – mohlo mu být tak dvanáct – až moc vážně. „A od té doby, co se změnil, je opravdu nebezpečný.“ Podrbal feťáckého psa za uchem: „Že jo, Rufusi?“
„Ty víš, jak se jmenuje?“ Sláva, nezeptala jsem se, jestli to není jeho pes!
„Rufuse zná každej,“ řekl kluk a zvedl se. Na sobě měl volné kalhoty, kostkovanou košili a polorozpadlé kožené boty. Vypadal, jako by vypadl z oka Tomovi Sawyerovi nebo nějakému z jeho kamarádů.

hádací soutěž - nápověda: Narodil se 2. července 1740 v Paříži.

„Půjdem?“ zeptal se.
„Kam?“ rozhlídla jsem se po temném podchodu a uvědomila si, že vůbec nevím, kde jsem. A to jsem si myslela, že znám Malou stranu jako vlastní boty.
„Přece za Starcem,“ pokrčil kluk rameny, jako by nebylo nic samozřejmějšího.
Raději jsem se nezeptala, za jakým Starcem. I tak jsem si připadala, jako bych spadla z jahody na znak, jak říkávala Monika, když byla mladší.

„Jak se jmenuješ?“ pokusila jsem se vrátit na pevnější půdu.
„Žíťa.“
„Víťa?“
Vztekle trhnul bradou. „Ne, Žíťa. Jako žito, kapišto?“
Tentokrát bylo na mně, abych pokrčila rameny. Dnešní mládež a její přezdívky. To je samá Arwen, Fingolfin, Drak a kdoví, co ještě... Monice říkaly její kamarádky Morwen, pokud si vzpomínám. Ani netuším, kde to sebraly.

Kluk zamířil hlouběji do podchodu. Rufus vyrazil za ním. Zaváhala jsem a ohlédla se. Tak nějak jsem tušila, že jestli půjdu dál, definitivně se ztratím. Hodně definitivně. Rufus zaštěkal.
„Stejně nemám klíče,“ povzdechla jsem si a vyrazila za ním.

Pokračování příště.

   
26.07.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. [3] Anai [*]

    Já myslela, že to bude o chlapech a vztazích a teď to vypadá spíš na fantazy pro děti (psi, děti atd.).

    superkarma: 0 27.07.2007, 13:10:54
  2. avatar
    [2] Deta [*]

    Tak jo, budu první. MĚ SE TO LÍBÍ!

    superkarma: 0 26.07.2007, 21:16:24
  3. [1] dkd [*]

    jak to , že se to ještě nikomu nelíbilo?

    superkarma: 0 26.07.2007, 13:29:00

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme