Bulvár

Piáno po Židech

piano

Mám doma vyřezávané piáno, které dala jedna židovská rodina do úschovy mé babičce před odjezdem na nucené práce do Osvětimi. Netušili, že se už nevrátí.

Dnešní válečné téma, které jsem si pro vás připravila, mě moc baví. Asi proto, že znám těch rodinných historek z války opravdu hodně. Naštěstí však nejsou pro naši rodinu nijak tragické, protože nemá ani židovský původ, ani mezi nimi nejsou žádní padlí hrdinové. Prostě obyčejní civilisté.

Můj otec vyrůstal na Vysočině blízko Třebíče, moje matka je rodilá Pražačka. A od ní znám spoustu válečných zážitků. Narodila se v roce 1938, takže jsou samozřejmě viděny dětskýma očima. Asi proto jsem ji jako malá tyhle zážitky strašně záviděla.

  1. Vyprávěla mi o náletech na Prahu, kdy po zaznění sirén celý dům na Vinohradech, kde bydlela, běžel do krytu ve sklepě. Lidé s sebou vlekli peřiny, jídlo, šperkovnice, můj děda prý nikdy nezapomněl na kovovou pokladničku s penězi. Ve sklepě se pak sedělo až do časných ranních hodin, kdy siréna oznámila konec.
  2. Chvíli před tím, než bomba srovnala část Staroměstské radnice, byla má matka se svým tátou zrovna v těch místech. Přecházeli přes náměstí, když v tom se rozezněly sirény ohlašující nálet. Matka s dědou utíkali jako o závod až k Obecnímu domu. Tam se prý schovali do jednoho z přilehlých domů. Když po pár hodinách vylezli, radnice už byla jen půlka.
  3. Taky mi vyprávěla o gestapu, které u nich párkrát dělalo domovní prohlídku. Hledali uprchlé vězně a zakázané knihy. Babička prý byla i u výslechu kvůli řezníkovi, který lidem prodával načerno maso. Viděla ho tam celého v krvi ležet na zemi. Domů se už nikdy nevrátil.

Bylo toho spousta, ale vám chci dnes napsat příběh mého piána. Je dřevěné, krásně vyřezávané s kroucenými mosaznými svícny. Dokonce získalo jakousi cenu ze světové výstavy v Paříži v roce 1900. Kvůli němu jsem se jako malá učila hrát a doma, dnes už spíš jako dekorace, mi stojí v obýváku na čestném místě.

Babička ho získala podivným způsobem, vlastně mi vůbec nepatří. U nich v domě žila zámožná židovská rodina, která byla sakumprásk povolána na nucené práce do Osvětimi. Před odjezdem za babičkou přišla tahle sousedka a prosila ji, zda by si na dobu své nepřítomnosti nemohli u ní nechat vyřezávané piáno a krabici plnou šperků. Prý samé zlato a drahokamy.

No a babička to všechno pokazila. Piáno sice neodmítla, ale šperky ano. Bála se, zda bude schopná je přes celou válku uhlídat, nevěděla, co se může stát, a představa, že si třeba za dva roky sousedi přijdou svůj poklad vyzvednout a ona ho nebude mít, jí zabránila v milosrdenství. Sousedi však už nikdy nepřišli. Do jednoho zahynuli v plynové komoře a babičce piáno zůstalo. U koho skončily šperky, nevím, ale byl to prý obrovský poklad v hodnotě dnes mnoha milionů.

Tak si tak říkám, že ten mohl změnit osudy celé naší rodiny. Možná bych dnes byla úplně někdo jiný.

Jaké máte vy rodinné historky z války? Pište na adresu:

redakce@zena-in.cz

   
10.05.2010 - Společnost - autor: Simona Škodáková

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme