O parazitických slovech či slovních spojeních už jsem na těchto stránkách psala. Můj názor tedy znáte, i to, že mi nejvíc vadí slovo „nicméně“, ale nejen to. Takových výrazů slýcháme všichni denně stovky. Co si o této slovní vatě myslí odborník?

Když jsem studovala vysokou školu, učil mě češtinu PhDr. Alex Röhrich, Ph.D. Vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor český jazyk a česká literatura. Nyní působí jako odborný asistent Technické univerzity v Liberci, Fakultě přírodovědně - humanitní a pedagogické, kromě toho je externě odborným asistentem na Fakultě sociálních věd UK a mimo jiné se zabývá hlasovou výchovou redaktorů ČT a pořádá rétorické a komunikační semináře.

books

Když jsem psala o plevelných slovech, vzpomněla jsem si právě na pana Röhricha. A tak jsem mu položila pár otázek.

Z jakého důvodu lidé tato slova používají?
Důvodů je mnoho, záleží na tom, při jaké příležitosti se projev odehrává. Někdo nepoužívá vycpávková slova v běžné mluvě, i když třeba mluví nespisovně, ale jakmile se dostane do situace, že musí začít mluvit ´oficiálně´, strach, nervozita a stres se můžou projevit i tím, že se objeví vycpávková slova, případně i hezitační zvuky (ehm, a, ahm, mmm apod.). Čím míň je v takovémto případě projev připravený, tím větší bývá procento nebo obsah takových slov.

Není to spíš tím, že lidé jsou tak zvyklí mluvit, ať už jsou kdekoliv?
Je pravda, že leckdy jde o řečový zvyk. Taková slova se objevují, jakmile dotyčný začne mluvit. Dokonce i když reprodukuje nějaký text - vtip, příhodu atd. V takovém případě ani tak nezáleží na tom, v jaké situaci se mluvčí nachází, vycpávková slova používá, stejně jako si někdo jiný bere cigaretu do levé, i když je pravák... Je to zkrátka řečový zvyk. Tady jde potom o to, jak moc a která používá. Na srozumitelnost projevu zpravidla jejich užívání vliv nemá, ale určitě ovlivňuje jeho kultivovanost, pokud se v něm těchto parazitů nachází víc, případně se opakují za každým slovem ´nevycpávkovým´.

Říká se takový slovům ještě jinak než parazitická, nebo vycpávková?
Ano, někdy taky ještě výplňková slova. Patří k nim prostě, jako, jakoby, samozřejmě, tak, vaše oblíbené nicméně, ale třeba taky nadměrné užívání ukazovacích zájmen (ten, ta, to...). Je ale nutno říct, že v některých případech se při použití výše uvedených slov nejedná o vycpávky. ´Samozřejmě´ je příslovce, které má svůj význam, pokud je užito vědomě. Stejně to platí kupříkladu pro zájmena. Je-li ukazovací zájmeno tzv. pod přízvukem, je jasné, že ho mluvčí užil s nějakým záměrem. To je právě rozdíl mezi běžným slovem a vycpávkou. Parazitická slova užívá mluvčí nevědomky, automaticky, zvykově, kdežto významová slova záměrně.

Je to fenomén současnosti, nebo to tak bylo vždycky?
Podle mého názoru se tento jev vyskytoval v mluvené formě jazyka vždy. Je asi pravda, že v současnosti se můžeme ve veřejné sféře setkávat s větším množstvím rozličných mluvčích, a tak to možná vnímáme citlivěji, ale novinka to nebude rozhodně. V odborné literatuře se tento termín vyskytoval už minimálně v 70. letech 20. století a je možné, že bychom našli i zmínky starší, z dob, kdy se začal zkoumat současný jazyk, nikoliv jen jeho historické podoby. A to bylo už v době Pražského lingvistického kroužku. Co se asi mění, jsou slova samotná. Kdybychom si dali práci s takovým výzkumem, mohli bychom kupříkladu zjistit, kdy se ´jako´ změnilo na ´samozřejmě´ a kdy přišlo ´jakoby´ atd. Nebo bychom možná zjistili, že se jindy používá samozřejmě a jindy prostě a že to záleží na vzdělání, stáří či sociálním zařazení mluvčího. Kdo ví?

Myslíte si, že jsou nějaké „módní“ trendy, nějaké oblíbené výrazy v určité době? Když už jsme mluvili o slově nicméně: dokud ho nepoužíval pan prezident Václav Havel, tak jsem ho skoro neslyšela.
Vím, že zrovna o slovu nicméně byste našla článek v Naší řeči od kolegyně Markéty Slezákové, ten by se Vám mohl líbit... Jinak jsem odpověděl asi výše. Pokud bychom ale jako vycpávková slova brali i tak zvané citoslovečné používání některých výrazů, asi bychom nějaké vyložené ´trendovky´ najít mohli. Vzpomeňte na oblíbené (ty) vole. Původně nadávka, pak eufemismus, nakonec jen citoslovce vyjadřující například údiv či překvapení nebo zřejmý automatismus v neformální promluvě. Podobně ty vago/vado. Také to jsou svého druhu vycpávková slova, pokud je někdo užívá často a bezmyšlenkovitě. Minulý týden jsem jel vlakem z Liberce do Smržovky a tam skupinka hlučných mladíků používala právě v tomto významu slova kráva (a jiní nahrazují přežvýkavce krásou). Nemohl bych tedy říct, že to tam bylo samý vůl, jak se dřív nadužívání tohoto slova často komentovalo, ale s jistou dávkou ironie bych mohl tvrdit, že to mezi těmi hochy byla samá kráva...

Mohly jste si přečíst v našem magazínu:

Reklama