Reklama

Jsem out, když nechci na Facebook? Těžko říct… Dneska je IN spíš uniformita, a OUT být osobnost.Pořád mám v hlavě babiččino "kdyby se nosilo ho*no na hlavě, tak ho tam bude mít každej".

Nepotrpím si na trendy, jsem trochu konzervativní a řekla bych, že svá, ze všeho si vybírám, co je mi nejpřirozenější… a tak, když se všichni cpou do legín, přestože nemají postavu Twigi a nesluší jim, ale je to in, tak jen kroutím hlavou a nechápu. Když někdo něco prohlásí za módní, a udělá tomu dostatečnou propagaci, tak se to chytne masově. Tak je to se vším, od Crocsek až po Facebook.

Pro mě jsou Crocs absolutně asexuální obludy a Facebook platforma pro exhibování mladých lidí. Na to já nejsem, mám ráda své soukromí, o svůj život se dělím s rodinou, několika přáteli a slušnou hromadou známých a kolegů kolem sebe.

 Ano, raději si s nimi půjdu sednout do hospody, pěkně face to face, než chatovat Facebook to Facebook.

Jako jediné plus vidím udržování kontaktů s lidmi, kteří jsou daleko na osobní setkání, a vyhledávání lidí, které se někde v našem životě ztratili. I když, já osobně si píšu s kamarádkou, která je v Denveru, maily, a s kamarádem, který studuje v Indonésii, komunikuji přes ICQ.

Je to podle mě osobnější forma, s ostatními mně blízkými se potkávám, s některými občas, s některými pravidelně. A lidi, kteří prošli mým životem a někde se z něj zase vytratili? Mám za to, že to tak prostě mělo být, kdyby ne, tak bychom se zase někde potkali. Jsou lidé, kteří s námi mají být celý život a pak jiní, kteří pobudou chvilku. Nestojím o to, abych měla stovku povrchních známých, o kterých vím jen to, co mi napíšou někam na nástěnku.

Nechci si to číst s tím, že si matně vzpomínám, jak se u takových slov asi mohou tvářit, protože jsme se viděli naposledy v devítce na ZŠ, a před rokem jsme se našli díky zadání jména do políčka „hledej“.

Fotky z akcí obvykle sdílím s lidmi, co na těch akcích byli, ví kde je najít a znají k nim celý příběh. Nejsou to pro ně jen prázdné obrázky, na kterých jsem občas já ‚kdesi s kýmsi‘.

Možnosti zneužití fotek apod.? Nejsem expertka, ale většina dat na netu je zneužitelná, bohužel především mladí tam na sebe „prásknou“ skoro cokoliv a nechápou rizika.

Patřit do nějakých skupin, sdílet s nimi názory?

Jediná skupina, kam jsem kdy patřila a stále patřím, byli amatérští fotografové na jednom nejmenovaném webu, a díky nim jsem se naučila spoustu věcí o fotografii. A spoustu jsem jich potkala osobně, za což jsem vděčná, obohatili můj život.

Nikdy jsem neměla potřebu se někam řadit a na všechno mám vlastní názor a pohled, ať už je správný nebo ne – je můj vlastní.

A že bych díky tomu měla větší kontakt s rodinou? Co si chceme říct, to si povíme u kafe nebo u grilování na chatě.

Jediný, s kým bych stála o větší kontakt – babička, která má na svědomí heslo v úvodu – tak ta netuší, že nějaký Facebook existuje…

Samozřejmě, každý to má jinak, někdo má tisíce známých po celém světě, taková komunikace pro ně je snazší a přehlednější. Nikomu to neberu, a nikdo to asi nebude brát tak jako já. Každý je prostě jedinečný ;-)

Mě na sociálních sítích nic neláká. Nemají mi co dát, a já nemám chuť jim věnovat čas. Nemám zájem o kvantitu, ale o kvalitu vztahů - chci svět i vztahy prožívat.

Pěkný víkend.

Petrushe

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.


No comment. Vlastně není co dodat. Jsi rozumná bytost. Krásný den a příjemný víkend. M.

 

Facebook a jiné sociální sítě. To je téma pro dnešní den a námět pro vaše příspěvky. Pište o tom, co vám osobně tento model 21.století přináší a jak se k němu stavíte.

Odesílejte své názory na redakce@zena-in.cz.

Dnes si autor jednoho z vylosovaných čtenářských příspěvků vyslouží dárek od firmy Goldwell.