S ředitelkou Petra Clinic Petrou Řehořkovou jsem se seznámila v rámci reportáže. Patří mezi lidi, kteří vás okouzlí hned při prvním setkání. Svým šarmem, úsměvem, energií a doslova buldočí vůlí, se kterou jdou za svým snem. Ale patří i mezi lidi, kteří naplňují heslo: „Co tě nezabije, to tě posílí“. Jak to vím? Na chvíli mě pustila do svého soukromí a poskytla mi rozhovor.

bJste majitelkou jedné z nejvýznamnějších klinik estetické medicíny u nás. Z cvičitelky aerobiku jste to dotáhla až na ředitelku kliniky. To byl pěkný životní skok. Zavzpomínejte na své začátky.
Na to téma píšu právě knihu. Když pominu všechna svá zaměstnání od zdravotní sestřičky přes kurátorku týraných a zneužívaných dětí až po obchodního zástupce lukrativní kosmetické značky, tak jsem stále tíhla k tomu, abych mohla cvičit a dělat něco s tělem. Udělala jsem si licenci cvičitelky aerobiku (trvalo mi to dva roky, zkoušky byly náročné) a pak jsem si své znalosti v oboru rozšířila o další styly – pilates, spining, body styling,.. Minula mě jenom jóga, ale té začínám přicházet na chuť až teď.

Nikdy jsem si ale nemyslela, že bych se tím mohla živit. Zlom nastal narozením prvního syna. Byla jsem na mateřské a měla jsem potřebu něco dělat, hýbat se, ale i si něco přivydělat. Tak jsem si pronajala tělocvičnu v Odoleně Vodě, a když se mi následně podařilo našetřit nějaký kapitál, pořídila jsem si sestavu šesti rehabilitačních stolů. Postupem času se mé fittnes studio Petra začalo rozrůstat o solárium, masážní stoly, ale i o zdravou výživu. Stále jsem si zvyšovala kvalifikaci, abych zkvalitnila a rozšířila své služby.

Studio funguje dodnes, i když ne pod mojí taktovkou, ale dvakrát týdně tam stále chodím předcvičovat. Už 12 let máme skvělou partu žen, se kterými chodíme místo na kafe cvičit. Je to takový ženský dýchánek, který nás všechny nabíjí energií.

Zdálo by se, že máte vše krásně nalakováno na růžovo, ale asi byly i těžké chvíle…
Ano, takový je život a bez podpory rodiny bych to asi nezvládla. Když staršímu synovi byly čtyři a mladšímu rok, rozváděla jsem se a přitom splácela hypotéku. Tenkrát jsem bydlela u bratra, který vážně onemocněl. Selhaly mu ledviny a v důsledku toho náhle oslepl. Rodiče bydleli daleko (u Karlových Varů), tatínek byl také vážně nemocný a situace byla těžká pro celou rodinu. Ale nějak jsme to zvládli a paradoxně nás to semklo a posílilo.

Rodiče zastavili dům, abych si mohla vzít úvěr a pořídit si kvalitní radiofrekvenční přístroj, který v republice ještě nebyl, a pomohl by mi vydělat peníze na bratrovu operaci. Přístroj vážil asi 60 kg, a protože jsem se o něj bála, vláčela jsem ho stále s sebou a v noci ho měla vedle postele. Ale mělo to i pozitivní stránky: Zhubla jsem v té době asi deset kilo. (smích) A poznala i svého nynějšího manžela Tomáše, který je nejen velkým štěstím v mém osobním životě, ale i velkou oporou v mém podnikání. Má ekonomické vzdělání, takže mi pomáhá orientovat se i v této problematice.

Mluvíme stále o Odoleně Vodě, ale jak jste se ocitla v Praze?
Po koupi přístroje se úspěšně rozjelo podnikání a Odolena Voda mi začala být malá, tak jsem si pronajala ordinaci v Lucerně v Praze. A s dalším rozvojem firmy, vzrůstajícím počtem klientů jsem musela rozšířit i tým a přestěhovat se na novou adresu (do pasáže Světozor ve Vodičkově ulici), kde jsme dodnes. Do budoucna tady plánujeme ještě nový operační sál, který nám umožní dělat i menší jednodenní zákroky pod lékařským a dermatologickým dohledem.

Rodinné zázemí je pro vás hodně důležité, jak jste se již zmínila...
Mít fungující rodinu je pro mě to nejdůležitější, jinak bych nemohla být dobrá v práci. Sama jsem netušila, že se moje klinika tak rozroste a bude tak úspěšná. To je i zásluhou manžela, který dělá výborně marketing. Účetnictví, vedení firmy. Tady se nabízí otázka, jestli si nelezeme na nervy, když se vidíme 24 hodin denně. Nelezeme. My se vlastně nevidíme. V 5:30 vstáváme s dětmi a v 6:30 odjíždíme, mezi tím si sedneme, společně se nasnídáme. Přes to vlak nejede! Jedeme do školy tři čtvrtě hodiny, v autě procvičujeme slovíčka, převody jednotek, vyjmenovaná slova, opakujeme učivo.

p

Nejstaršímu je 13, prostřednímu 9 a nejmladšímu je teď 5, ale umí úplně všechno. S manželem se dělíme i o domácí práce a pomáhají i rodiče z obou stran, když si chceme někam vyrazit. Vždycky jsem se bála, že si budu muset pořídit paní na hlídání nebo do domácnosti. Proto jsem vděčná, že to u nás takhle funguje. Snažím se děti vtáhnout do chodu firmy i do domácnosti, aby věděly, co to obnáší, aby se uměly chovat ve společnosti, aby měly rozhled. Rodina je tedy určitě na prvním místě a cítím se v ní bezpečně a šťastně.

Jak vidím, další rodinou jsou vaši zaměstnanci...
Samozřejmě, i firmu beru jako rodinu. Zaměstnanci jsou mým hvězdným týmem, je na nich vidět, že svou práci dělají srdcem, poctivě. Kolektiv je víceméně stabilní, perfektně sehraný a doufám, že od nás i dobře motivovaný, aby se jim tady líbilo. Mým krédem je, aby se tu zaměstnanci cítili jako doma, aby měli čas si vyřídit své osobní záležitosti a nebyli ve stresu, kvůli svým dětem, povinnostem...

Každý rok vždy tak s šesti až osmi kolegyněmi jezdíme na společné dovolené, kde se snažíme navštěvovat různá wellnes centra, pro inspiraci, abychom svou práci dovedli k dokonalosti, protože našimi klienty jsou i cizinci.

Vždy, když odjede zaměstnanec na dovolenou a zavolá, říkáme si s manželem, že je to dobré znamení, že se těší do práce.

Co bylo nejtěžší překážkou, kterou jste musela překonat? V životě i v práci.
Hodně dramatický byl rozvod s prvním manželem, kdy jsem na všechny splátky zůstala sama.

No vidíte, já myslela, že nejhorší bylo, když váš bratr onemocněl. Jak to s ním vlastně dopadlo?
Bratr je úžasně silná osobnost. I když se nepodařilo vrátit mu zrak, vystudoval čtyři vysoké školy, naučil se braillovo písmo a pracuje jako lektor. Transplantovali mu ledvinu, ale žije plnohodnotným životem, má pětiletou dcerku a je šťastný. Za to, co všechno překonal a přitom nezatrpkl, ho nesmírně obdivuji. Mohl by být vzorem pro všechny handicapované, svou vůlí a životním optimismem. 

Asi to máte v rodině. Vy jste přece také obdivuhodná, tři děti, klinika a ještě se dál vzděláváte.
Studuji vysokou školu Palestra, obor wellnes specialista. Strašně mě to baví, už píšu diplomku na magisterském studiu. Využívám hlavně volný čas, když v sobotu vezme manžel děti do přírody, zapnu pračku, sednu k počítači a píšu. Ta škola mi hodně dává, protože to je něco mezi medicínou, fyzioterapií a tělovýchovou, takže spojuje všechny obory, které mne vždycky zajímaly.  Až mě mrzí, že už budu končit. Studuje se o víkendech, takže občas mohu vzít některé z dětí s sebou. Je to baví taky, takže se dohadují, kdo se mnou půjde, aby mě mohli následně zkoušet.

Vypadáte skvěle, nebude to tím, že jste majitelkou Petra Clinic?
(smích) Nevím, co bych na to řekla, děkuju za poklonu, ale užívám si života, tak to asi bude tím. Pečuji o sebe, samozřejmě. Můj zjev je i moje vizitka. Používám denní a noční krém a líčím se jen zřídka. Což jistě má pleť ocení. Vlastně jsem se nelíčila nikdy. Trošku řeším vlasy, protože jich mám hodně a potřebovala bych, aby se o ně někdo staral.

Nemůžu být bez pohybu. Hodně cvičím, třikrát až čtyřikrát týdně. Většinou ráno nebo o víkendech, ale mám doma i běhací pás, na kterém se učím nebo zkouším děti, protože neumím sedět. I u žehlicího prkna mám malý stepper. Ale chodím spát brzy.

Zkoušíte na sobě nové procedury?
Jistě, vždy, než zakoupíme nový přístroj, musím ho vyzkoušet na sobě a chci znát i výsledky klinických studií. Dokonce už i my jsme součástí vědeckých studií. Také chci, aby procedury zkoušeli i mí zaměstnanci, aby věděli, jak působí na jejich tělo, jaké jsou výsledky, jak tělo reaguje za hodinu, za dvě, druhý den, večer atd.

Máte spoustu energie, kde ji berete, co vás nabíjí?
Nabíjí mě lidi, protože mám doma čtyři chlapy, což mě trošku ubíjí (smích). Ale ne, žertuji. Ti samozřejmě také, a kolektiv v práci. A když je mi nejhůř, zavolám mamince, a ta mě nabije po telefonu. A pak lidi. I ti problematičtí, tím je mám raději. Přijdou nevrlí, ve špatné náladě a začnou i útočit, protože jsou něčím naštvaní odjinud. A to je vždy voda na můj mlýn. Já s nimi komunikuji a dostávám je do pohody. Já jsem vlastně takový záchranář, z profese.

Mám to asi od dětství. Narodila jsem se skoro slepá. Než mě odoperovali, poznávala jsem lidi víc po sluchu. A brzy jsem se naučila rozeznávat, kdo mi chce doopravdy pomoci a komu jsem lhostejná a dělá svou práci rutinně, bez účasti. A to mi, jako šestiletému dítěti, utkvělo v paměti a bylo to pro mě největší školou života. Dva měsíce v nemocnici bez mámy a potmě. Vytvořila jsem si taková „tykadla“ na lidi.

Udržet v tak silné konkurenci jistě není snadné?
Já vždycky říkám, že my konkurenci nemáme. Mám pocit, že u nás přesně platí heslo „když dva dělají totéž, není to totéž“. Máme silný terapeutický tým, který se stále zdokonaluje, abychom ošetření klienta dovedli k dokonalosti, a spoustu svého know-how. Svou konkurenci dokonce školíme, aby tuto práci dělala dobře a nekazili nám renomé. Nechceme mít novinky, abychom se pouze odlišili od konkurence, ale díky nim se stále zdokonalujeme, jezdíme po kongresech na školení do zahraničí i v rámci ČR a sami přístroje testujeme. Na náš názor dají i zahraniční renomované firmy, což nás samozřejmě velice těší a staví nás to mezi evropskou špičku. Poslední novinkou je inovovaný kombinovaný laser, který v ČR bude u nás první. Tento přístroj je schopen odstranit bradavice, kožní výrůstky, nehtovou plíseň, některé typy znamínek, červené žilky, včetně resurfaceingu obličeje, dekoltu… Navíc to není invazivní metoda, která by změnila mimiku obličeje.

Jak je vidět, naplňujete heslo: “Trpělivost růže přináší“.
Já vůbec nejsem trpělivá, já chci všechno hned. Trpělivost trénuji na dětech, když píšou úkoly (smích).

Nikdy neměla kapitál a nikdo mi neřekl: „Tady máš peníze a dělej si s nimi, co chceš“, ale pokud je trpělivostí to, že jsem si všechno vydřela od píky a vybudovala svou kliniku naprosto z ničeho svojí každodenní prací za obrovské pomoci své rodiny a zaměstnanců, pak jsem trpělivá.

www.petraclinic.cz

Reklama