Reklama

 

Přečtěte si rozhovor se zpěvačkou a herečkou Petrou Černockou. Dozvěděli jsme se, co ji štve i co má ráda, prozradila nám podrobnosti o své plánované talk show!


Chystáte nové album?
Novinkové, autorské album „Souhvězdí Střelce“ jsem vydala v loni. Teď nemám v šuplíku ani jednu písničku.Taky musím dát nejdřív naladit piáno, teplo mi ho nějak rozladilo.

Připravujete teď něco pro televizi, film?
Připravila jsem s jednou velmi invenční dámou talk show „Obnaženy“, ale nevím, která televize se toho případně ujme.

O čem bude?
Název je vlastně zkratka – O běžných názorech žen. Chtěla bych si tam zvát zajímavé a známé ženy, které si se mnou budou povídat na téma, které je ve společnosti právě aktuální. Třeba alkohol a ženy, nebo anorexie a podobně. Ve studiu bude i jeden velmi hezký a také vtipný psycholog. Ten bude zároveň jistě „kopat“ i za muže.

Se kterým skladatelem a se kterým textařem se vám zatím nejlépe spolupracovalo?
Kdysi třeba s Petrem Hannigem, nebo Zdeňkem Mertou. To jsou výborní muzikanti, znám se s nimi ještě z Konzervatoře. S textaři - například s Pavlem Vrbou nebo skvělým Pavlem Žákem. Teď už si hudbu a texty píšu sama, protože když skládám písničku, tak mě většinou napadá i téma textu.

Jaká je vaše nejoblíbenější píseň od Petry Černocké?
Tak nejslavnější je asi „Koukej, se mnou si píseň broukej“, ale v poslední době se mi líbí „Krásná a hloupá“.

A píseň někoho jiného? Co vlastně posloucháte za hudbu?
Neposlouchám skoro nic. Mám ráda ticho i v autě. Doma si místo poslouchání muziky raději čtu. Je to asi spíš pohodlnost, protože v té záplavě muziky, která k nám proudí, je třeba se řádně orientovat, a to chce věnovat tomu čas. Občas mi ale něco doporučí moje dcera, která má skvělý vkus.

Jste internetová žena?
Ani moc ne. Zas je to o čase. Na internet chodím jen za nějakou konkrétní informací, třeba kam a kdy jede nějaký autobus. Hlavně se vyhýbám stránkám, kde se o mně nějací lidé baví, jako by mě snad znali!

Je něco, co bytostně nesnášíte?
Nesnáším ty naše politické reje, ale zároveň mě to přitahuje. V politice jsem asi dost zdatná. U nás se ti hoši stále recyklují a objevují se stále na nových postech. Já si ale dobře pamatuji jejich předešlé průšvihy a aféry. Když se chci dovědět něco víc, než nabízejí naše noviny a televize, dokážu si dojít i na nějakou debatu, třeba do Richterova domu. Naposledy jsem tam absolvovala debatu o olympiádě. Bém kontra Niedermayer, bylo to velmi zajímavé! Prošvihla jsem tam ale církevní restituce, takže jsem odkázaná na blafy různých druhořadých politických figur. Nesnáším taky adoraci našich fotbalistů spojenou se záchvaty vlastenectví pivních týpků. Tak toho si teď bohužel užiju dost.

A je něco, čemu nemůžete odolat?
Naprosto se neovládám v případě rozdávání nevyžádaných rad. Musím tím občas někoho štvát. Když třeba řečním na téma zdravá výživa před někým, kdo vyznává knedlo zelo vepřo a zalévá to hektolitry piva, tak jsem asi „trapná“. Zároveň si také uvědomuji, že i já mám strašné slabosti, třeba pro hořkou čokoládu a zmrzlinu.

Jak stíháte domácnost?
Nemám problém, protože já záměrně žiju tak, abych nemusela stíhat. Mám ráda svůj volný čas a moc si ho vážím.

Petra Černocká

Narodila se 24. listopadu 1949. Ještě za dob studií na konzervatoři vystupovala s kapelou Pastýři, která se skládala převážně z konzervatoristů, vedl ji Petr Hannig. Její první angažmá bylo v divadle Semafor, kde začínala v souboru Šimka a Grossmanna, ale v roce 1968 se dostala i k Suchému a Šlitrovi.

V roce 1968 začala zpívat v kapele The Cardinals, respektive Kardinálové. jejímž tvůrčím duchem v té době byl Zdeněk Merta. V této době se provdává za Jana Vaculíka, bývalého zpěváka a později manažerem Kardinálů. Manželství jim vydrží 12 let.

Petra začíná sbírat úspěchy nejen doma, ale i v Polsku, Rusku nebo třeba Německu. Supraphon (tehdy jediné hudební vydavatelství) zároveň zásoboval posluchače úctyhodnou řadou asi šedesáti singlů a několika LP desek.

V roce 1971 se stala velice populární píseň Saxana (Michajlov, Kopta), úzce spjatá s filmem Václava Vorlíčka a Miloše Macourka Dívka na koštěti, kde Petra ztvárnila hlavní roli studentky čarodějného umění.

Dnes Petra vystupuje se svým partnerem, kytaristou Jiřím Pracným. Její poslední CD vyšlo v roce 2007 a nese název Souhvězdí Střelce.

Je o vás známo, že milujete zvířata – kolik jich doma máte a jaká?
Mám doma dvě kočky a jezevčíka. Je fakt, že je miluju, věnuju jim hodně času a jsem s nimi šťastná. Neumím si představit moji domácnost bez nich. Milovat zvířata je ale hodně snadné, s lidmi je to těžší.

Stýská se vám někdy po operním zpěvu?
Operní zpívání se mi líbí, jen když to někdo dokonale umí. A to já nejsem. Opera je pro mě vůbec spíš „konzerva“, někdy moc krásná. Studovala jsem na Konzervatoři tento obor jen proto, že jiná možnost studia zpěvu tehdy nebyla. Nakonec jsem stejně konvertovala k lehčímu, současnějšímu žánru.

Naučila jsem se ale základy harmonie a hrát na piáno, což mě posunulo k tomu, že jsem si začala psát písničky – to dělám dodnes. Pravda trochu zbytečně. Nedávno jsem byla v jednom rádiu na rozhovor a hudební dramaturg vypadal, že by si snad raději nechal useknou ruce, než by zahrál něco z mojí nové desky. Nakonec jsem ho ukecala, ale trpěl jako zvíře.

Chtěl pustit leda ten starý dobrý „Náklaďák“, nebo „Saxanu“. Myslím, že naše rádia zbytečně podlézají pantoflovým posluchačům. A i ty poněkud podceňují. Nějaká ta novinka by jim určitě uši neutrhla. Já osobně už rádia raději neposlouchám, protože je to všechno pořád dokola. Já už po sté „Báječnou ženskou“, nebo „Ty můj kvítku medový“ slyšet nemusím.

Je nějaké místo, kde jste nebyla a toužíte se tam podívat?
Nikdy jsem nebyla v Římě, a ani v Londýně. Moje chyba! Vždycky nakonec neodolám povalování se někde u moře. Hodně se zajímám o architekturu, kterou si v betonovém letovisku na Malorce moc neužiju. Tak alespoň objevuji poklady architektury v Česku. A je se na co koukat!

Kým byste byla, kdybyste nebyla zpěvačkou?
Třeba psycholožkou, k tomu bych potřebovala jen pár let studia. Nejraději bych ale byla tanečnicí, to je krása. Vychází přímo z řeči těla. Obdivuji tanečníky, neskonale. Na to jsem ale neměla nikdy dost talentu a odhodlání tvrdě dřít. Jako amatérská psycholožka ale občas funguji, protože některé moje kamarádky se mnou své životní zapletence, myslím, rády konzultují. I když spíš proto, že umím všechno zlehčit, takže se občas i zasmějí. Smát se je samozřejmě moc důležité! Humor byl vynalezen snad jen proto, abychom si hned neházeli mašli.

Pomatujete si, jaké to bylo, když jste ještě nebyla populární?
Velice dobře! Bylo to fajn, nebát se, že popularitu ztratím, když jsem žádnou neměla. No a tak je to se vším, co máme. Čím je toho víc, tím víc máme starostí. Ale ta „popularita“ mě zas tak moc nestresuje.

K výkonu svého povolání ji sice potřebuji, protože s sebou přináší možnosti lepší a zajímavější práce, ale na osobní život působí spíš kontraproduktivně. A tak se vědomě snažím žít tak, jako by mě nikdo neznal. Netrpím paranoiou, že mě všichni pozorují, že snad nejsem namalovaná, a budou mě pomlouvat.

Jezdím hromadnou dopravou, protože je to pohodlné, a naopak mohu já pozorovat „normální“ lidi kolem. Jsem docela zvědavý pozorovatel, který chce vědět, jak to kolem chodí. Je o čem přemýšlet a je o čem psát. Jen je legrační, že když se chci dát s někým do řeči, třeba proto, že má pěkného pejska, tak se mě nejdřív trochu lekne. Lidi jsou, díky exaltovaným médiím, z těch „slavných obličejů“ tak trochu vyplašení.

Co Petra popřála našim čtenářkám?

Jaká je vaše nejoblíbenější píseň od Petry Černocké? Setkala jste se někdy s Petrou v hromadné dopravě? Znáte její loňské album „Souhvězdí Střelce“? Těšíte se na talk show „Obnaženy“?