Předem se omlouvám, pokud najdete nějaké chyby, jsem dyslektik, dysgrafik a dysortografik.

Ale abych začala o tom co jsem chtěla napsat,co se řidičáku týče.

První fópá se dostavilo hned při mém příchodu na učebnu a seznámení se s instruktorem, který na mne koukl-(bože a jaký to byl fešák,ten by stál za hřích-to vím dnes, ale tehdy, bylo mi sice 20let, ale byla jsem takové to malé upejpavé,nezkušené a neotkané kuře, které se rozklepalo při zvýšení hlasu,natož jinak.),a zeptal se-,,Vy chcete dělat řidičák?"(no ne chci v učebně , kde se zkouší na řidičák sázet brambory, že).

Napřed jsem koukala jako tele, anebyla schopná slova, protože mi pořád nedocházelo co chce. Pochopila jsem v zápětí, vytáhl metr a řekl ,,Stoupněte si kezdi, vždyť vy nesmíte určitě ani za volant".

Teď mi to teprve došlo - přeměřil ale měl smůlu mám 154cm a tak jsem ho o ty dva asi trošku naštvla, že neměl pravdu.

Chvilku mu trvalo, než to překousl, ale po nějaké té jízdě jsme se tomu zasmáli.

Další kámen úrazu byly zkoušky - jízdy byly v pohodě, sice taky nějaký ten kopaneček a také trošku naštvaný policista-pletl se do jízd a přitom nedával moc pozor na cestu, ale koukal do lejster.

Najednou se ozvalo-,,Hm, tak to by bylo zatím v pořádku paní řidičko a tady, na té další křižovatce pojedete pohlavní do prava", po pár sekundách jsme dojeli ke křižovatce, já přibrzdila a zeptala se velmi slušně policisty, zda si to nechce rozmyslet-to už zbystřil i instruktor, koukl a začal se uculovat-jemu už došlo že na křižovatce, která vede hlavní rovně a vedlejší doleva, doprava asi nepojedu,ale pan policista nezvedl ani hlavu a trval na svém a tak jsem přejela ke krajnici, zastavila vozidlo a otočila se dozadu na policistu a s milým úsměvem podotkla, že jsme na místě.

Ten na mě koukl a nechápal, načež jsem mu jen tak mimochodem řekla, že do prava pojedu jen na jeho výslovné přání, pokud si myslý že dělám řidičák na traktor a ne osomní auto, protože doprava vedla jen udusaná polní pěšina mezi poli.

Po zbytek jízd se mnou nepromluvil a do očí se ani nepodíval.Že jsem jízdy udělala,my pak přišel říct až instruktor, a pořád mu cukali koutky.

POslední pecka pro mne byly písemné zkoušky,vzhledem k mím dysfunkcím, o kterých v té době nikdo neměl ještě ponětí, mám velké problémy psát testy, v tu chvíli se mi zatemní mozek a nevím vůbec nic a jen odhaduji.

Takže jsem je v prvním kole samozřejmně nedala,a kámen úrazu byl v tom, že jsem měla už jen jednu možnost a na další opravky bych se už musela vracet do Teplic z Litoměřic-protože tam jsem se za dva týdny vdávala a další problém by byl s příjmením a tahanice, kvůli tomuby byly na dlouho.

Protože autoškolu jsem začala s jedním a končila bych s jiným příjmením.

Nevim asi u mě stál bůhví kdo, ale já ty testy 3dny před svatbou zvládla, ale bylo to o prsa a to doslova.Dnes je to už 12let a můžu se tomu už jen smát, ale tehdy jsem se docela dobře zapotila.
Přeji krásný den Peťula- Petra Rychecká

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Hezké čtění, Petro. Taky na tom s výškou nejsem právě jako reprezentantka v košíkové. Díky bohu za zvedací sedačky! :-) Míša

Povídáme si dnes o vašich zážitcích z autoškoly a prvních metrech s čerstvými papíry. Jaké jsou vaše vzpomínky? Pište na redakce@zena-in.cz

Reklama