Ten v novém videoklipu Nový obzory ztvárnil postavu Martina, od narození až po 26. rok, kdy dokončuje studium na vysoké škole a stěhuje se. Song „Nový obzory“ poukazuje na to, že koncem studia naše vzdělávání nekončí, důležité je poznávat nové věci a hledat impulsy, které nám otevírají nové obzory po celý život.

Rodák z Českých Budějovic se už od dětství zajímal o herectví. „Herectví se věnuji od svých šesti let ať už v rámci účinkování v Jihočeském divadle, televizním seriálu Přístav nebo na Youtube jako postava Hoggyho,“ říká Lexa. Jeho Youtube kanál v nedávné době překonal čtvrt miliardy zhlédnutí. Důležitým momentem v jeho životě byl telefonát od jeho kolegy z kapely – Lukáše Bundila, se kterým si plácli a vznikla tak kapela, která láme rekordy v hitparádách, a jejíž fanynky propadají nadšení, kdykoli Slza vystoupí na koncertní pódia.

„Vznik Slzy byl pro nás zásadním životním momentem. Koncertování, skládání nových písniček, setkávání se s fanoušky – to všechno je pro nás splněním snu a moc si toho vážíme.“ svěřuje se Bundil.

Kde vidíte vy svoje nový obzory?
Právě poznávání nových věcí a hledání impulsů jsou hlavní myšlenkou nového videoklipu „Nový obzory“, který byl zveřejněn 15. července na Youtube kanálu kapely. „Naši fanoušci jsou všech věkových generací a písničkou Nový obzory poukazujeme na to, že koncem studentských let naše vzdělávání nekončí. Důležité je hledat impulsy, které otevírají nové impulsy po celý život.“

Ve videoklipu Lexa ztvárňuje postavu Martina od narození až po jeho studia na vysoké. „Byla to sranda. Maskérky ze mě udělaly čtrnáctiletého puberťáka, v další části jsem měl na sobě tátovo sako, které mi tehdy vůbec nepadlo, a stejně jsem v něm musel chodit do tanečních. Ale takových nás byla většina,“ směje se Lexa. V klipu se objevuje i několik narážek na sladké. „Jasně, to k mému dětství neodmyslitelně patřilo. Bez čokolády nebo sušenek to prostě nešlo,“ dodává Lukáš Bundil. Kluci se tak stali ambasadory projektu „Nalaď se na školu“, v jehož rámci vznikl nový videoklip podporovaný značkami Milka, Oreo nebo Halls.

Na klip se můžete podívat zde.

Ve vaší nové písničce zpíváte: „Tak do lavic zas usedám.“ Chtěli byste se vrátit zpátky do školy?
Lukáš: Vysokou školu jsem dostudoval, když mi bylo 27 let, takže jsem vlastně docela rád, že už do lavic usedat nemusím (úsměv). Ale do dětských let bych se určitě rád vrátil.
Petr: Písnička odráží téma školy života – stále se učíme a poznáváme nové věci, takže svým způsobem vlastně školní lavice nikdy neopustíme.

Co pro vás píseň znamená? Je tam vyobrazen život hlavního zpěváka podle skutečnosti nebo ne?
Petr: Je to smyšlený příběh. Videoklip zachycuje téma školy života – člověk je celý život aktivní, učí se, poznává nové věci. Důležité je ale najít ten správný impuls, který nám otevře “nový obzory”. Ve videoklipu sledujeme dvě životní cesty jednoho člověka, kdy v prvním případě našel ten správný impuls a v druhém případě ho nenašel.

V novém klipu hraješ Petře hlavní roli. Nechybí ti herectví? Jak na vzpomínáš divadlo?
Petr: Herectví se věnuji prakticky celý život. V šesti letech jsem začal chodit do divadelního kroužku a následně jsem získal několik rolí v Jihočeském divadle. Poslední představení jsem odehrál před 6 lety, ale hned nato jsem na YouTube vytvořil postavu Hoggyho, kterého hraju doteď. Do toho jsem měl možnost zahrát si v televizním seriálu Přístav a v každém našem klipu. Takže se mě herectví stále drží a doufám, že ještě dlouho bude, protože mě moc baví.

Co byste teď nejspíš dělali, kdyby neexistovala skupina Slza?
Lukáš: To je těžké říct. Když Slza vznikala, dostudovával jsem vysokou školu, zároveň jsem vyučoval hru na kytaru v hudební škole. Před tím jsem chodil po všemožných brigádách – od vyučování po práci na PR odděleních ve firmách. Papírově jsem inženýr, všechny ty oblasti, ve kterých jsem se pohyboval, mě ale zajímaly a bavily, těžko tak říct, u které z nich bych byl nebýt Slzy.
Petr: Já bych se pravděpodobně věnoval naplno herectví. Ať už by se jednalo o divadlo, film nebo seriál. Možná bych byl zaměřen i na jazyky, které jsem vystudoval, konkrétně na angličtinu a španělštinu.
 
Těšili jste se jako malí do školy? Jak byste povzbudili děti, které jdou do školy poprvé a mají strach?
Lukáš: Že bych se vyloženě těšil, to asi ne. Ale učení mě bavilo a šlo mi.
Petr: Ve škole jsme měli skvělý kolektiv, takže jsem se těšil hlavně na kamarády. A jak bych povzbudil školáky? Není důvod mít strach. Možná vám škola bude ze začátku připadat jako otrava, ale v budoucnu za ni budete určitě vděční a rádi na ni budete vzpomínat.
 
S jakým předmětem jste měli ve škole největší problém?
Lukáš: S tělocvikem (smích). Na střední mě moc nebavily předměty, kde se člověk musel učit věci nazpaměť – dějepis, zeměpis apod. – byl jsem spíš na matiku a předměty, kde si člověk může mnohé odvodit a vymyslet. Ale třeba fyzika mi na gymplu vlastně moc nešla, a to jsem ji pak studoval na vysoké.
Petr: Já to měl přesně naopak. Kromě tělocviku a jazyků mi šel hlavně dějepis, přírodopis, zeměpis a zkrátka vše, kde stačilo mít dobrou paměť. Naopak jsem bojoval s matikou, fyzikou a chemií.
 
K návratu do školy patří i návrat do školní jídelny.
Lukáš: O školních jídelnách většinou kolovaly všelijaké zvěsti, já myslím, že v tom věku neměl moc člověk nadhled ke správnému hodnocení. Pamatuju si, že jsem nesnášel držkovou polévku, tu nejím dodnes, ale třeba i koprovku, kterou už mám moc rád. A na co si vzpomínám, bylo předbíhání front, přidávání si a taky na přezuvky, které jsme věčně nenosili a chodili naboso (smích).
Petr: V jídelně jsem asi jako většina nesnášel jídla jako dušenou mrkev, čočku, segedín nebo třeba proslulou univerzální hnědou omáčku UHO. S odstupem času jsem zjistil, že vlastně mám všechna ta jídla rád, záleží jen na přípravě.

Jaký byl váš největší školní průšvih?
Lukáš: Já jsem na konci roku vždycky počítal poznámky v žákovské a nejvíc jsem se dopočítal asi čtyřiceti poznámek za rok (smích). Vždycky to ale bylo za vyrušování nebo klasické klukoviny, žádné vážné průšvihy. A hlavně to vždycky kompenzoval prospěch, který jsem míval super.
Petr: Já jsem taky měl na kontě pár poznámek, ale naštěstí z toho nikdy nebyla důtka ani dvojka z chování. Pamatuju si, jak jsem jednou skončil na koberečku u ředitele školy, když jsem na chodbě prasknul smradlavý pytlík z ptákovin a zasmradil tak všechny tři patra školy. Ještě druhý den museli uklízečky větrat učebny (smích).

Poznámku dostal snad každý. Máte nějakou fakt zajímavou?
Petr: S kamarády jsme na naše první mobily s kamerou točili o přestávkách vtipné scénky. Jednou jsme vyrobili hadrového panáka, navlékli jsme mu moje oblečení a natočili jsme, jak letí z okna. Zděšení učitelé v protější budově si mysleli, že jsem vyskočil já. Poznámku “Petr před zraky učitelů předstíral, že skáče z třetího patra”, jsem doma složitě vysvětloval (smích).

Jak se vypořádáváte s hatery a s negativními názory na vaši hudbu? Někteří tvrdí, že jste umělá kapela. Co si o tom myslíte?
Lukáš: S hatery se popravdě nesetkáváme a pokud někdo myslí, že jsme umělá kapela, tak na to mám jednoduchou odpověď. Já se na hudební scéně pohybuju více než 15 let a ta cesta před Slzou byla opravdu dlouhá a trnitá, avšak plná hudby a nadšení z ní. Ve chvíli, kdy má člověk za sebou tohle, nemůže a ani nechce dělat něco, co je umělé.

Jak reagujete na bulvární články o vás? Jakou největší hloupost jste si o sobě přečetli?
Lukáš: Je to stejné jako s těmi hatery. Na bulvární články nemusíme reagovat, protože o nás žádné nevychází. Jak vždycky říkáme, jsme pořád stejní jak na pódiu, tak v soukromém životě, nerozlišujeme to a chováme se pořád stejně. Za nic, co děláme, se nestydíme, ani jsme nikdy nedělali nic, za co bychom se dnes museli stydět. Takže ani nemůžou vyjít články, které by nám, jak se říká, zvedly mandle (úsměv).

Stal se vám na koncertě někdy nějaký trapas?
Petr: Nevím, jestli se to dá nazvat trapasem, ale několikrát jsem zapomněl text, jednou jsem fanoušky v Prostějově pozdravil slovy “Ahoj, Poděbrady” a asi dvakrát jsem v zápalu koncertu spadl z podia. Naštěstí se mi nic vážného nestalo (úsměv).

Na podzim se kluci chystají na pokračování Holomráz tour 2018 a fanoušci si tak budou moci poslechnout jejich novou píseň i naživo. Více o písni „Nový obzory“ a kampani „Nalaď se na školu“.

O projektu:
Projekt „Nalaď se na školu“ cílí především na teenagery, kteří se s produkty značek Milka, Oreo a Halls mohou připravit na návrat do školních lavic a naladit se tak na další školní rok. V období od 1. srpna až do 9. září se můžete zúčastnit i soutěže o JBL reproduktor, Polaroid a dárky od kapely Slza. Více informací naleznete na www.naladsenaskolu.cz .

Reklama