Myslíte si opravdu, že starého psa novým kouskům nenaučíte? Asi máte pravdu, leda by se rozhodl, že se je naučí sám. :-) Tak nějak to bylo s muzikantem, věčným vynálezcem (již mnoho let vyrábí perpetuum mobile - v několika provedeních), pořadatelem různých legrácek podle hesla chlapi sobě (třeba prakiádu) a v neposlední řadě stavitelem přírodních domků Petrem Kadeřábkem alias Kamontem (50) ze Řevnic.

Petře, jak je to s tou stavbou přírodního bydlení ? Vím o tobě, že jsi hloubil zemljanku s předsatavou, že tam budeš vegetit, a teď dokonce stavíš Hobitín, viď...
Od dětství jsem byl díky tátovi, sousedovi Mírovi Lisému i oběma dědečkům vychováván víceméně v technickém duchu. Vztah k přírodě a ke zvířátkům ve mně sice pěstovala ženská část rodiny, ale představa se o cokoliv starat mě rozhodně nelákala. I dospělá část mého života se mi odbývala spíše v ateistickém a technickém směru. Měl jsem zájem hlavně o všelijaké stroje typu motorek, vrtulníků a podobně. Hodně z toho mi zůstalo dodneška. :-) Dnes už vím, že mi vinou toho některé podstatné záležitosti unikaly. Časem jsem se začal zajímat o různé alternativní zdroje energie. S rozvojem internetu se ke mně dostávaly zajímavé informace a začala mě lákat představa nízkoenergetického bydlení co nejméně závislého na okolí. Brzy jsem zjistil, že tato myšlenka není zase tak originální a zabývají se jí celé týmy od laiků po odborníky. Samozřejmě to vše souvisí hodně i se stylem života, žebříčkem životních  hodnot i představami o budoucnosti. Jelikož se považuji za věčného snílka (nebo starého blázna, se kterým to jeho nejbližší vůbec nemají lehké), začal jsem si snít o trošku jiném zbytku života, než je europivo, eurobarák s eurookny, eurovšechno...

Čtěte také:

A máš s tím nějakou zkušenost, tedy kromě té zemljanky...
Jaké mám zkušenosti? Těžká odpověď. Většinu života jsem strávil jako elektrikář po všech možných stavbách. Měl jsem firmičku na výrobu elektrických kotlů. Troufám si říct, že určitou představu o technických záležitostech týkajících se energií domů mám. Zatím je takových staveb v Čechách pomálu, staví se spíše na úrovni teoretických úvah nebo s partou nadšenců na různém stupni zpracování. Neřekl bych ani, že takovéto projekty mají na růžích ustláno u schvalovacích institucí a příslušných orgánů. Technologie těchto staveb využívají spíše selský rozum než manažerské schopnosti cokoliv kopírovat. 

man

Při všech vymoženostech dnešní doby, umíš si představit v něčem takovém celoročně bydlet? 
Co se týká vymožeností, které máme k dispozici, nejsou u těchto staveb nijak omezeny. Je jen otázkou, jak co využívat a čemu dát prioritu. Dám jednoduchý příklad - spotřeba vody ve vyspělých zemích je asi 100-150 l na osobu denně, ale k pití potřebujeme 3-4 l . Zbytkem splachujeme, zaléváme, myjeme atd. I když se mnou asi nebude pohodlnější část obyvatelstva souhlasit, hodně těchto potřeb se dá pokrýt takřka zadarmo. Akorát je třeba chtít. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody... Zatím mám velkou chuť hledat ten způsob.
A dovedu si celkem jasně v takovém domě představit celoroční bydlení!  

A co tvé pole muzikantské, ořeš  je? Na tvém nedávném hudebním podniku - Řevnickém Woodstocku, který se konal právě na pozemku, kde roste Hobitín, jsem byla. Bylo to vážně skvělé, nanapodobitelná atmosféra, nadšený lidičky, lidová výzdoba jako od Tómy hluchoněmce z tajemného hradu v Karpatech...
Víš, v mládí jsem chodil sedm let do houslí, měl jsem za učitele jednoho z nejlepších lidí, jaké jsem v životě potkal. Muzika mě na amatérské úrovni stále baví. Díky ní jsem poznal mnoho výborných kamarádů. Sám sebe ale se svým  „uměním“ za muzikanta považovat nemůžu. Ale strašně mě baví cokoliv kolem muziky organizovat a známé i neznámé hudebníky sdružovat. První Řevnický Woodstock je můj splněný sen, který jsem si dopřál díky mojí sestře Hance a synovi Jakubovi. Pozval jsem všechny kamarády na takový menší festiválek pod otevřeným nebem. To, že nakonec přišlo přes dvě stě lidí a jelo se dva dny v kuse, to už byl bonus od toho nahoře. :-) Celou akci provázely kouzelné náhody. Ta největší z nich byla, že deset dní před Woodstockem pršelo, už jsem si říkal, je to všechno v háji... ale tu sobotu ráno, když jsme začínali, se rozhrnuly mraky a já si říkal - ty kráso... vy tam nahoře, fakt díky! 

Reklama