Frontman Olympiku Petr Janda (66) pořád čeká na vytoužený vánoční dárek. Již přes šedesát let si přeje mít dřevěnou nohu Zilvara z chudobince. Dočká se jí?

Poláčkovo dílo Bylo nás pět upoutalo před více než půlstoletím malého Petra Jandu natolik, že si přál prožít podobné dětství jako Petr Bajza a jeho čtyři kamarádi. Okouzlila ho především příhoda, kdy si nezbedné děti hrály s dřevěnou nohou Zilvarova otce a vyžebraly díky ní u cesty na lidech peníze. Chtěl mít proto dřevěnou nohu také. Ale dosud se jí nedočkal.

„To je pěkná blbost, co? Ale je to skutečně tak," přiznává Petr Janda.

Nejkrásnějším vánočním dárkem bylo pro Petra loutkové divadlo. Ačkoliv po něm netoužil a dokonce ani netušil, že takový dárek vůbec existuje, udělalo mu ohromnou radost.

„Mě nejvíc potěší, když dostanu dárek, který nečekám. Ty loutky byly ze sádry a měly aspoň třicet centimetrů. Krásná byla i opona a kulisy,“ vysvětluje.

Jako kluk si přál dárky, na které jeho rodiče neměli, třeba jízdní kolo. Navíc jako druhorozený syn všechno dědil po bratrovi, proto když bratr dostal od Ježíška brusle, za rok je pod stromečkem měl Petr.

„Trošku mě to mrzelo. Ale už dávno vím, že Vánoce nejsou jenom o dárcích. Dárky mají být jen tou třešničkou na dortu. Svátky jsou krásné hlavně proto, že rodina je pohromadě, nezvoní telefony a nikdo neobtěžuje," míní Janda.

Reklama