S nástupem našich ratolestí do škol opět řešíme, jak jim dopřát co nejkvalitnější stravu. Nebo bychom to alespoň řešit měli. Podle Petra Havlíčka, známého výživového specialisty, jsou to právě rodiče, kdo je za stravování dětí odpovědný. Tedy pokud se nechceme vrátit do dob komunismu.

Mohou se rodiče spolehnout, co se správného stravování týče, na školní jídelny?

Kolem školních jídelen je obrovské haló. Řada lobbistických skupin se snaží školní stravování řešit, protože je v něm obrovský potenciál. Nicméně je potřeba nejprve vydefinovat, jak by měl vypadat nový spotřební koš a nastavit normu na dětské stravování. To je sice všechno hezké, ale stejně hodně záleží na člověku, který ve školní jídelně vaří. Mám je docela projité díky projektu, na kterém jsem kdysi spolupracoval se starostou Prahy 1. Teď podobnou iniciativu chystáme znovu. Chceme vzdělávat kuchařky i rodiče v tom, jak by mělo stravování dětí vypadat. Myslím si, že tohle je jediná cesta, jak stravování zlepšit.

Rodiče se ale často také potýkají s tím, že děti házejí zdravé svačiny do koše…

Když dítěti udělám doma kvalitní svačinu, ale ve škole je bufet, kde si koupí chipsy, čokoládu nebo cokoli jiného, aby bylo „in“ jako všichni ostatní, pak svačinu pochopitelně vyhodí. Aby od rodiče nedostalo vynadáno.

Takže je to o přístupu školy?

Já se obávám, že to je alibismus ze strany rodičů. Aby se o děti nemuseli po stránce jídla tolik starat, hází odpovědnost za jejich stravování na školu. Jediné, co přitom škola může ovlivnit, je školní oběd a samozřejmě doplňkový prodej v bufetech a automatech. De facto za komunismu jsme dostávali svačiny všichni centrálně, centrálně jsme je pod dozorem jedli. Učitelka pak měla i přehled o tom, jak se kdo stravuje. Takže pokud někdo něco hází na školu, tak by se bohužel musela vracet tato pravidla. Gros stravování zkrátka dělají rodiče. Připravují snídaně, svačiny, večeře.

havlicek

Zdroj foto: Facebook Centrum Petra Havlíčka

Co se snídaní týče, jak by měly vypadat?

Samozřejmě ideální a idylické je, když snídá celá rodina pohromadě. Nicméně to v rámci pracovní doby rodičů dnes už dost dobře není možné. Je třeba brát v potaz, že většina domácností je ráno ve stresu a spěchu, tudíž není prostor na nějaké kvalitnější jídlo. Rozhodně ne ve smyslu snídej s králem, což je stejně věc, se kterou já nesouhlasím. Nemyslím si, že snídaně je to první a nejdůležitější jídlo celého dne. Měla by být přiměřená tomu, kdy člověk vstává, co dělá a tak dále. I k tomu spěchu, který ráno je. Ale je potřeba dítě nakrmit kvalitně.

Co znamená kvalitně?

Nemyslím tím, že mu do hrnku nasypu takové ty cereálie, co se říká, že by měly být vhodné pro děti, ale neprojdou žádným testem. Raději mu namažu celozrnné pečivo se šunkou a se sýrem, nebo mu dám opravdu kvalitní müsli. Hodně aktivní děti si klidně mohou dát i buchtu. Ovšem kvalitní, doma pečenou, třeba se sníženým obsahem cukru.

Je dobrý nápad dát dítěti snídani s sebou do školy?

Ne. Snídá se doma u jídelního stolu. Ve škole je to pro dítě už pracovní prostředí a před tím vyučováním je větší stres. Dopisují se úkoly, chystají se věci a tak dále. Ve škole rozhodně nesnídat. Stejně tak jako rodič by neměl snídat v práci. Do školy mu s sebou pak dejte svačinu. Jablko, mléčný výrobek nebo rohlík se šunkou. Aktivní děti mohou dostat i kousek čokolády a podobně.

Takže rodiče by měli učit své dítě jíst v klidu.

Rodič to sice může dítě učit, ale hlavně musí jít sám příkladem. V případě, že bude on sám u jídla číst a odbíhat od stolu, a pak bude své dítě fackovat za to samé, tak výchovně selhal. To nikam nevede. Dítě nemá jiný vzor. Hlavní návyky si utváří do svých šesti let. Ve chvíli, kdy tohle rodič prošvihne, tak už nemá moc šancí něco změnit.

Čtěte také:

Reklama