„Ty už zase nemáš peníze? Minulý týden jsi dostala kapesné. Za co to, prosím tě, utrácíš, za blbosti, co?"
Takhle se pomalu každý měsíc dohaduji se svou dcerou o nějaké ty dívčí cetky... Ale ona to rozfofruje, ani neví, za co. Tu najdu lahev od coly, tu obal od nějakých čokoládových tyčinek, tu koupí dárek kamarádce. Peníze pro ni vůbec nic neznamenají.

Myslela jsem si, že pomůže brigáda, že si konečně začne vážit korunek. Ale kdepak, byly fuč rychleji, než jsem se stačila zeptat, kolik vydělala.
Co s tím? Tchynina poznámka, že je po tátovi, mě opravdu neuklidňuje.
Druhá dcera je zase opačný extrém - šetřílek, a tak si spolu hrají na rodinnou kampeličku a pak se hádají, když má dojít na splácení. Hrůza.

Soutěž:

„Kéž by mě vaše ruka náležela.
Chtěl bych ji spoutat zlatým prstenem.
Pak byste mně snad patřila celá!
Mé srdce hoří pro vás plamenem.“


Já jsem v jejich věku kapesné nedostávala vůbec. Rodiče argumentovali tím, že nám koupí, co potřebujeme, a na nadstandard si musíme vydělat. Když jsem třeba chtěla lyže, naši by mi koupili běžný průměr, ale na lepší jsem si musela připlatit. Bylo to docela výchovné.
Až na vejšce uznali, že bych měla nějakou korunu dostávat, abych v té Praze nebyla za chudou příbuznou. To jsem byla stejně, ale za tři stovky, které jsem dostávala oficiálně, jsem si celkem užívala. Neoficiálně mi tatínek ještě podstrčil další čtyři a za ty jsem si už mohla dovolit podnájem.

Zkuste to dnes. Já vím, že se to nedá porovnávat, tenkrát ty peníze pomalu nebylo za co utratit.

Dnes je tolik lákadel. Už ve školce spolu děti soupeří, kdo je lépe oblečen, obut, v jakém autě pro něj jezdí rodiče... na základce se oblíbeným měřítkem společenského postavení stala značka mobilu.
A třeba i výše kapesného. Není výjimkou, že pubertální hošík dostává tisícovku měsíčně.

Je to moc nebo málo?


Moje kamarádka třeba nedává dětem nic. Mají všechno, na co si vzpomenou, tak na co by potřebovaly kapesné?"
Má pravdu? Neměly by přece jenom nějakou tu kačku dostat, aby se naučily hospodařit?

Mým dcerám je skoro osmnáct a dostávají pětistovku. Podle mého názoru je to tak akorát. To, že jedna z ní stačí ještě ušetřit a druhá za týden nemá na kino, je věc jiná. Samozřejmě, že ji nenechám na suchu", ale je to výchovné?
Co byste mi poradily, milé ženy-in?

 
Jak to s kapesným řešíte vy?
Od kolika let by mělo dítě dostávat kapesné?
A kolik?
Kdy jste dostala své první kapesné vy?
Pamatujete, co jste si za ně kupovala?
Za co utrácejí své kapesné vaše děti?

Napište na redakce@zena-in.cz a my vám sice nedáme kapesné, ale třeba nějaký hezký dárek.

Reklama