Reklama

Každý je lituje, ale ony jsou rády, že vedle sebe žádného muže nemají. Jaké mohou být důvody pro to, aby ženy z následujících příběhů žily raději bez partnera?

Anna (49): Měla jsem smůlu a nechci už riskovat

„Za svůj život jsem si v partnerství a manželství vytrpěla své. Z prvního manžela se vyklubal alkoholik, který časem nešel pro facku daleko. Po rozvodu jsem se nechala opět umluvit do svatby, ale také to nebyla šťastná volba. Měl milenky, kam se člověk podíval. A můj poslední partner? Líný povaleč, co se nechal vydržovat. Vydrželo nám to pouhé dva roky. Od té doby jsem nad chlapy zlomila hůl. Než se zase trápit s nějakým individuem, které přitahuju jako magnet, raději žiju sama. A musím říct, že to není vůbec špatné. Děti už jsou samostatné, a tak ve svém malém bytě uklízím jen po sobě. Mám mnohem víc času na své zájmy a nemusím se nikomu zpovídat, kam a s kým jdu. Mám pocit, že teprve teď žiju.“

žena

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Aneta (26): Mám milence, na zbytek si vystačím sama

„Je to tak pět let nazpět, co jsem hledala vážný vztah. Bez úspěchu. Pak se ale objevil Radim. Pohledný, úspěšný sympaťák, jakého jsem si vysnila. Jenže byl ženatý a já dostala na vybranou. Buď budu jeho tajnou milenkou s tím, že nemá v plánu se rozvádět, nebo od něho dám ruce pryč. Já to ale riskla a už to spolu táhneme čtyři roky. A víte, co jsem zjistila? Že víc vlastně ani nepotřebuju. Vídáme se dvakrát, třikrát do týdne a i po těch letech na sebe máme neustále chuť. Nekazí nám to žádné hádky o hlouposti, užíváme si jen toho hezkého. Na zbytek má manželku. A když chci do kina, za zábavou, nebo si popovídat, protože je mi smutno? Od toho jsou přece kamarádky, které mi stejně rozumí mnohem lépe, než kdejaký chlap.“

Karla (37): Nenašla jsem toho pravého, kompromis odmítám

„Já proti vztahu nikdy nebyla, ale přesto je mi lépe samotné. To proto, že se za celou tu dobu neobjevil chlap podle mých představ. A kategoricky odmítám žít s někým jen proto, abych se vdala a měla děti, i když mě do toho naši už léta tlačí. Dokonce mi i domlouvají nápadníky, tedy v podstatě každého svobodného muže v okolí. Vím ale moc dobře, jak takové pseudovztahy končí. To si říkám, že v porovnání s tím, mi vlastně vůbec nic nechybí. A tak se ve svých letech už pomalu smiřuji s myšlenkou, že zůstanu na ocet, jak mi prorokují rodiče.“

Sylva (34): Práce je pro mě tím nejdůležitějším

„Smysl svého života jsem našla v kariéře, kterou je mi málokterý muž ochoten tolerovat. Tím se už tak malý okruh možných partnerů ještě zužuje. Jako humanitární pracovnice jezdím po celém světě a pomáhám lidem v nouzi. Doma tak strávím minimum času. Ale na oplátku je to neuvěřitelně povznášející pocit, když někomu pomůžete a vidíte tu radost v jeho očích. A já se ho nemíním vzdát. Přijde mi to užitečnější, než skákat kolem jednoho chlapa, který si toho nakonec ani neváží.“

Pavla (41): Tajím, že mě muži nezajímají

„Navenek nemůžu najít toho pravého, ale ve skutečnosti po něm ani netoužím. Už v pubertě mi došlo, že jsem na holky, ale to je tabu. Nikdy jsem se s tím nikomu nesvěřila, tím spíš rodičům ne. Ti totiž homosexualitu tvrdě odsuzují a takto zaměřené lidi urážejí. Myslím si, že kdybych šla svému štěstí naproti a našla si přítelkyni, ztratila bych je. A to bych si nikdy neodpustila. S chlapem ale žít nedokážu, i když vím, že bych jim tím udělala radost. Proto je mi mnohem lépe samotné.“