Proč děti do postele rodičů nepatří?

1) Pozor na Syndrom náhlého úmrtí kojence
Podle prohlášení Americké Akademie Pediatrů (AAP) stoupá u kojenců spících s rodiči v posteli riziko Syndromu náhlého úmrtí kojence. Vést k němu může porušení základních pravidel bezpečnosti. Například omezení dýchání miminka peřinou, polštářem či volným prostěradlem, extrémně měkkou či dělenou matrací se škvírami, ale také nepozornost rodičů, hlavně jsou-li pod vlivem návykových látek, nebo toxické výpary, například v domácnostech kuřáků. Odborníci varují také před spaním miminek s rodiči, kteří jsou obézní.

2) Zvyk je železná košile
Většina dětí se časem plynule přesune z manželského lože do svých postýlek. Některé si ale i v pozdějším věku na nocování ve vlastním pelíšku jen těžko zvykají. Nikde jinde než u rodičů zkrátka neusnou. Jedinou spolehlivou metodou, jak se takového problému nedočkat, je děti na spaní v posteli rodičů vůbec nezvykat.

3) Neučí se samostatnosti
Čím déle je dítě zvyklé ulehat s rodiči v jedné posteli, tím složitěji se učí samostatnosti, zní z úst některých psychologů. Fixace na neustálou přítomnost rodiče by pak podle nich mohla vést až ke špatnému začleňování se dětí ve společnosti. Může tomu být ale i naopak viz níže.

4) Problémy ve vztahu
Někteří muži těžko snášejí, když se veškerá pozornost jejich ženy přesune k miminku. Připadají si pak na vedlejší koleji. O to víc v případě, když jejich partnerka rezignuje na společné lože a noci tráví výhradně s potomkem. Nebo ještě hůř – když je novopečený tatínek odsunut třeba na gauč, protože v ložnici vedle miminka spát odmítá. Svá úskalí má společné spaní s miminkem i v případě, že se do manželské posteli vměstnají všichni tři. Pak často skomírá intimní život páru.

5) Narušení spánku
Stačí malý pohyb miminka a spolunocležníci jsou vzhůru. Zatímco u maminek jde o přirozenost, protože jsou neustále na stráži, tatínkové si pak stěžují na méně kvalitní spánek. „Jakmile máme půlroční Simonku v posteli, nikdy se pořádně nevyspím. Bojím se otočit i jakkoli pohnout, abych ji neuhodil nebo nezalehl. Proto párkrát do týdne raději usnu v obýváku na gauči, abych ten deficit dospal,“ svěřuje se tatínek Pavel (38).

Proč děti do postele rodičů patří?

1) Prevence Syndromu náhlého úmrtí kojence
Navzdory tomu, že Americká Akademie Pediatrů varuje před vyšším rizikem Syndromu náhlého úmrtí kojenců (SIDS) při společném spaní s rodiči v posteli (výše), opak je podle jejich oponentů z řad odborné veřejnosti pravdou. Výzkum označili za tendenční a zahrnující i případy, kdy rodiče porušili základní pravidla bezpečnosti. Pokud je však dodrží, je podle expertů společné nocování naopak prevencí tohoto syndromu. Miminko totiž dokáže sladit své biorytmy se svým rodičem a napodobit jeho dech i srdeční rytmus. Navíc ve společné posteli miminko neupadá díky podnětům od rodičů do příliš dlouhých fází hlubokého spánku, ve kterém častěji dochází k SIDS.

2) Klid namísto stresu
Je prokázáno, že kojenci spící odděleně od maminky produkují více stresových hormonů. Odpradávna jsou totiž naprogramováni, že bezpečí před predátory je jen v jejím náručí. Proto bývají ve vlastí postýlce neklidnější, častěji pláčou a mohou trpět úzkostí. Klidnější spánek při společném nocování pak mají nejen miminka, ale také jejich maminky. „Když jsme dali Marečka v jeho dvou měsících do vlastní postýlky a pokojíčku, nemohla jsem klidně spát. Pořád jsem kontrolovala chůvičku a čekala, kdy spustí alarm z monitoru dechu. A tak po týdnu putoval zpět k nám do postele,“ svěřuje se maminka Alena (27), která na společné spaní v jedné posteli nedá dopustit.

3) Vede k samostatnosti
Další věc, na které se psychologové neshodnou. Zatímco jedni varují před přílišnou závislostí na rodičích, s nimiž děti pravidelně nocují, jiní tvrdí přesný opak. Výzkumy ukazují, že pokud je dětem dopřána blízkost rodičů i ve spánku (doporučuje se maximálně do pěti až šesti let věku), snáze se osamostatní, jsou sebevědomější a mají v dospělosti méně problémů s úzkostmi i chováním. Snáze také odolávají závislostem. Těm naopak často propadají lidé, kteří jsou zdánlivě nezávislí už ve velmi útlém věku.

4) Maminka je méně unavená
Pokud se miminko spící samostatně v noci probudí a přihlásí se o jídlo, musí maminka vstát z postele, dojít k němu, vyndat ho z postýlky, nakojit a pak zase uložit. Tolik úkonů ji pak spolehlivě probudí. Jestliže ale ti dva spí bok po boku, stačí se k miminku v polospánku jen přitočit tou správnou stranou, nabídnout prso a zase spát dál. Větší kojenci a batolata se často zvládnou obsloužit sami, takže maminku pláčem vůbec nebudí. A i oni sami následně rychleji usnou. Noční kojení a kontakt s miminkem navíc vede k vydatnější laktaci.

5) Sbližuje rodinu
Pokud se společným spaním v jedné posteli souzní bez výhrad oba partneři, pak stmeluje rodinu a dává jí větší pocit sounáležitosti. Roste důvěra miminka k rodiči, protože se na něj může spolehnout. Bez prodlení reaguje na jeho potřeby, aniž by muselo dlouho plakat. Děti se navíc díky fyzickému kontaktu s rodiči lépe vyvíjejí – emocionálně i intelektuálně.

Ať už je vaše rozhodnutí jakékoli, pakliže vám vyhovuje, je správné. Jen nikdy nezapomínejte na bezpečnost dětí a při společném spánku v jedné posteli vždy dodržujte základní pravidla. O nich si povíme zase příště.

Čtěte také:

Reklama