Běhajících a závodících žen je narozdíl od jejich silnějších poloviček stále málo. Proč tomu tak je? Tuto otázku si kladou pořadatelé běžeckých závodů i závodnice, které by jistě uvítaly více sparing-partnerek i soupeřek zároveň.

Přinášíme Vám premiérový článek naší nové redaktorky, kterou většina z Vás zná z předních míst domácích závodů: Vandy Kadeřábkové-Březinové.

Na závodech je nás mezi chlapy v průměru sotva deset procent a většinou se známe i s našimi výkony. Předem tedy každá víme, jak dopadneme, a veškerý smysl závodění, nejedeme-li přímo na konkrétní čas a výkon, ztrácí smysl.

Tady je pět mýtů a výmluv, proč je nás tak málo, a jak z toho:

1. Možná od přírody nejsme tak soutěživé

Nemáme tolik touhy se předvádět v tom, co umíme a o kolik jsme lepší než soupeři. Kondiční běhání a dokonce ani celá řada závodů však není ani tak o soutěživosti jako spíše o zdraví a setkávání se s přáteli.

Soutěživost přichází ke slovu, až když chceme honit body na lize nebo umístění v první pětistovce Pražského mezinárodního maratónu. Jinak je to skutečně jen o radosti z pohybu. Ale mezi námi děvčaty: Kterou z nás by nepotěšilo také někdy doběhnout nebo rovnou předběhnout nějakého toho chlapa?

2. Máme rodinu, práci nebo obojí

Těžko by se hledal čas na pravidelný trénink. Je to pravda, ale i tento fakt lze považovat za pouhou výmluvu. Kdo mne zná, ví, kolik různých aktivit provozuji – a přesto si čas na trénink vždy najdu.

Novinařina, koncertní činnost, klasický zpěv, výuka na kursech v ATVS Palestra, rovnání bolavých a pokřivených páteří a do toho s manželem přestavujeme domek za Prahou.

Pravda, děti zatím nemám, ale mám ve své skupině v PIM RC Praha 5 svěřenkyni Jarmilu, která je matkou pěti dětí. Jarmila i se svým manželem Honzou trénují pravidelně a svědomitě. Začali vloni na podzim, oba úspěšně doběhli letos v květnu maratón, stále se zlepšují a sami shodně říkají, že také rodina a děti je motivují, aby za nimi nezůstávali pozadu – sportovali a drželi se tak svěží a mladí.

Tedy živý důkaz toho, že to jde! A proč by tedy jen pánové mohli mít své koníčky, zatímco my se jich měly vzdávat, lítat kolem plotny, mít ze sebe špatný pocit a tloustnout?

3. Cvičit v rytmu hudby, to ano… ale běhat?!?

Zatímco na běžeckých tratích je nás zmíněná desetina, na aerobiku je poměr obrácený. Je za tím týmový duch, teplo a bezpečí tělocvičny, hudba "do kroku", vidina zeštíhlení "problematických partií", skrze něž provozovatelé aerobiku lákají do svých hodin další a další "mladou krev"?

Ať tak či tak, ani běhání není sportem jen pro introvertní samorosty. Navíc, vyběhnete-li ve skupině nebo aspoň ve dvou, získáte nejen vzájemnou motivaci a nové přátele, ale nemusíte se bát vyrazit na lesní cesty. Při méně intenzivním běhu si můžete také popovídat. Ostatně, debatní kroužek na hodině aerobiku také vzhledem k zátěži a soustředění se na kroky povedete asi sotva.

A problematické partie? Při běhu dobře posílíte svalstvo nohou a zadečku natolik, aby v těchto místech mohlo pomáhat spalování tuků a vyhladit polštářky celulitidy. Vytrvalostní běh navíc nenadělá svaly tak jako sprint.

4. Budu zpocená, zchvácená a nic z toho

Ani toto nemusí být vždy pravda. To platí opět až pro ty z nás, které závodíme vskutku na výkon a musíme občas vydržet trénink či závod na hranici možností.

Kdo však chce běhat skutečně jen pro radost, nemusí se uštvat ani nepěkně zpotit. Ostatně, po aerobiku, spininku nebo squashi z vás leje také, ne? A v čem je tedy rozdíl?

5. Dobře, když ale teď začnu, budu se trapně plácat na chvostě

Nebudete. Tedy přesněji – žádný učený (ani trénovaný) z nebe nespadl a všechno je jednou poprvé. Nemusíte samozřejmě hned na závody, ale důležité je nějak začít.

Po čase se domluvte – třeba ve skupince, že to zkusíte. Nejlepší je některý z masových závodů jako Velká Kunratická, PIM Grand Prix na 5 km, půlmaratón i celý maratón, kde je mnoho lidí, a se svým pocitem, že na ty rychlejší nestačíte, se mezi nimi úplně v pohodě ztratíte. Pravda, mnoho lidí bude před vámi, možná více než tři čtvrtiny startovního pole – s velkou pravděpodobností však bude mnoho dalších ještě za vámi.

Závody mají pěknou atmosféru, potkáte na nich spoustu zajímavých lidí a endorfiny, které se během závodu ve vašem mozku vytvoří, se už postarají o to, že se budete těšit na další. A možná i o to, že příště budete chtít být ještě o kousek rychlejší!

Tak to už za ten hřích stojí, ne?

Zkuste si najít partnerku pro běh na fóru nebo v blízkosti svého bydliště.

Článek je převzat se svolením z www.behej.com

Reklama