Zajímavým způsobem uchopila dnešní téma čtenářka s nickem Pajda. Sama se do školy těšila, ale naprosto chápe děti, (i rodiče) pro které je začátek školního roku traumatizující.

Nedá mi to, abych taky nepoložila několik otázek. Matky prvňáčků vynechávám a prosím, aby mě nekamenovaly - chápu, že prvňáčci to mají jinak. Ale ty ostatní by si mohly zkusit odpovědět...

 1. Taky se Vás už v půlce dovolené rodina ptá, jak se těšíte do práce?

 2. Taky na dovolené posloucháte průpovídky typu „tak už pošupajdíš“, „už ti to začne“, „pozítří zazvoní budík a je po dovolené“ a podobně?

 3. Jste tím nadšené? Když ne, tak proč ne? 

 4. Když si do práce koupíte něco, bez čeho se tam neobejdete, taky to celá rodina komentuje? (Včetně oblečení, které byste třeba jinam nenosila...)

 5. A máte seznam, který probíráte s manželem, abyste si důkladně rozmyslela, co ano a co ne? A uvědomila si, jak vaše pracovní věci zatíží rodinný rozpočet? (Tady lehce na vysvětlenou - měla jsem např. zaměstnavatele, který trval na třech různých kostýmcích - takže před nástupem pěkná darda, a to jsem nastupovala z pracáku...nebo taky požadavek na vlastní noťas)

 A teď jsem zvědavá. 

 A proč ty otázky? Pár mých žáků to totiž doma zkusilo, pěkně rodičům připomenout, že jim bude za chvíli končit dovolená. A následovala postesknutí, co s tím, že jsou kluci neuvěřitelně drzí a kazí rodičům zbytek zaslouženého volna. A co na to paní učitelka? Ta utrousila:“Kde to asi ti kluci vzali?“ a bylo vymalováno. Na výchovné působení v takovou chvíli nemám, protože můj vrozený a pečlivě opečovávaný cynismus mi to nedovolí.

 Ale chápu, že věci do školy stojí hodně peněz a že na to musí rodiče myslet předem. Chápu i to, že pro hodně rodičů je nástup dětí zpátky do školy traumatizující. Pro mě taky. Dokud byl syn doma, vstávala jsem tak, abych se do práce dostala já. Když už chodil do školy, znamenalo to vstát tak, abych ho dokázala vykopat na vlak, takže o dost dřív. Namísto hrnku kafe chystat snídani a pak poslouchat ofrky, že tohle jíst nebude, tamto taky ne a „ten bramborák je moc bramborovej“. A ty rifle jsou nemožný a tričko divný...a bohužel, nezlepší se to ani na vysoké škole. Je to jiné v tom, že dítě je mnohem víc doma a má tudíž mnohem víc času terorizovat rodiče různými problémy. A literatura stojí ne dvě stě nebo tři sta, ale rovnou po tisících - pokud je k sehnání. Řada povinných knížek totiž není ani v půjčovně, jak se ukázalo, a nebo je zapotřebí třeba čtyři semestry po sobě a na tak dlouho knížku samozřejmě nikdo nepůjčí. Takže koupit a doufat, že se nezmění náplň předmětu a po nějakém čase se knížka opět prodá. Naštěstí většina skript je elektronicky - aspoň něco.

 Ovšem byly i světlé chvilky, jako třeba když jsem nedostala volno, abych mohla syna doprovodit na přijímačky na gymnázium. Domlouvala jsem tedy tatínka nebo aspoň dědu a syn nás uzemnil svým: „Vy s tím naděláte! Tam trefím, ne? Nejsem blbej, abych potřeboval doprovod.“ Měl pravdu, nejen, že se neztratil, ale byl ze 145 uchazečů pátý. Brali jich 20. Zjevně trefil. To o té blbosti jsem nezjišťovala.

 Ale abych udělala redakci radost: tak ano, já se do školy těšila. Co jsem z celého srdce nenáviděla, byly právě ty hloupé průpovídky dospělých, kteří neuměli používat kalendář a navíc nechápali, že když se spolu neustále baví nějakých deset děcek, která chodí do jedné třídy, tak jim jen velmi těžko unikne, že by se mělo z ulice dojít do toho divného baráku s cedulí...

 Pajda

Milá Pajdo, myslím, že se do školy těšila i většina z nás. Ale nejraději bychom tu docházku zkrátily právě na ten jeden den. Poklábosit se spolužáky a pak hajdy zpátky na prázdniny

Text nebyl redakčně upraven

Jak prožíváte, milé ženy-in, konec prázdnin a přípravu na školu?

  • Už máte nakoupené školní pomůcky, nebo to stále ještě odkládáte.
  • Berete děti na nákupy s sebou? Už víte, co budou potřebovat, nebo to necháváte na začátek školního roku?
  • Máte přehled o tom, kolik za pomůcky utratíte? Na čem rozhodně nešetříte a co naopak můžete „ošidit“?
  • Co budete kupovat nového a co jim zůstane z minulého školního roku?
  • Je vaše dítě „ničitel“, nebo si věci šetří?
  • Chystá se u vás nějaká změna? Máte prvňáčka, nebo dítě přestupuje na vyšší stupeň, či dokonce střední školu?
  • Jak se do školy těší?
  • Snažíte se jim nástup do školy nějak zpříjemnit?
  • Vyprávíte jim, jak jste konec prázdnin prožívala vy, když jste byla školačkou? Těšila jste se, nebo byla otrávená?

Napište nám, podělte se o své zkušenosti, zavzpomínejte na své dětství. Co pro vás znamenal začátek školního roku?

Na vaše příspěvky se moc těším na adrese: redakce@zena-in.cz

Co můžete získat za svůj příspěvek dnes?

Dárek, který bude možná milou vzpomínkou na prázdniny, ale jistě ho užijete i v nadcházejícím babím létě. Bavlněné tričko a plážový tenis

cena

Reklama