Zdraví

Pět dětí ze sta se rodí s luxací kyčlí

Vrozená luxace kyčlí trápí především dívky a záleží na míře postižení, zda se s jejími následky budou potýkat i v dospělosti, nebo ne. Ročně přibude 5000 nových malých pacientů

Vrozená luxace kyčlí je vývojová porucha, při které je kloubní hlavice i pouzdro špatně vyvinuté. Dochází proto k vychýlení nebo vykloubení kyčelního kloubu. Zanedbání léčby může způsobit až poruchy páteře nebo předčasný vznik artrózy. Léčba spočívá ve znehybnění kloubu ve správné poloze a napravení jeho postavení. Tolik ve stručnosti.

Novorozená mimina prohlédne ortoped ještě v porodnici během prvních dnů života. Druhá kontrola se provádí do konce šestinedělí ultrazvukem, poslední prohlídka miminko čeká po třech měsících života. Nejčastěji se vyskytuje u prvorozených dětí, u plodů nad čtyři kilogramy porodní váhy a u těhotenství s menším obsahem plodové vody. Ve větším riziku jsou i děti narozené koncem pánevním.

Jak se luxace léčí?

Záleží na míře postižení. U nejlehčí formy stačí takzvané široké balení pomocí Frejkovy peřinky, které drží nohy dítěte ve správné poloze. U pokročilejších nálezů a u částečného nebo úplného vymknutí kloubu se používají Pavlíkovy třmínky nebo Wagnerovy punčošky. Průměrná doba léčby trvá tři měsíce, někdy stačí i jeden měsíc, jindy třeba rok. Hospitalizace nebo dokonce operace kyčlí jsou výjimečné, vejde se do něj sotva jediné procento ze všech postižených.

Pozor na zanedbání

Následky zanedbaného postižení mohou být hodně nepříjemné. U malých dětí se projevují kulháním, bolestí a omezením pohybu v kyčelním kloubu. V dospělosti se tyto obtíže zhoršují, může se vyskytnout předčasná artróza, která končí endoprotézou.

Nejznámější pacientka v dětství léčená na luxaci kyčlí je zpěvačka Lucie Bílá. Ale kdyby vás zajímalo pár osobních postřehů pacienta, nebudu jí telefonovat, ale napíšu vám je sama, protože jsem poměrně závažnou luxaci kyčlí prodělala také.

Přichystala jsem proto pro vás takový malý rozhovor sama se sebou.

diteJakou metodou léčili tvoje potíže?
Moje luxace patřila k těm závažnějším, protože jsem až do svého roku života musela být přikurtovaná k takzvanému strojku, což bylo velké prkno s řemínky, které mi držely nohy. Tenhle mučicí nástroj se dnes už nepoužívá. Prý mi ale nevadil, byla jsem dítě veselé a lumpačivé. Obrečela to ale moje maminka, která se tím strašně trápila. Původní diagnóza totiž nebyla moc příznivá.

A jaká byla?
Měla jsem zakázané veškeré sporty vyjma plavání. Pak matce řekli, že ve 40 letech budu jezdit na vozíku. Chuděra proplakala několik nocí. Prý nesmím být nikdy tlustá, abych nezatěžovala klouby. Až do 18 let jsem měla ZPS.

Cítila jsi v životě nějaký handicap?
I když mě nikdy nic nebolelo, celý život strašně pomalu běhám, ve škole jsem patřila k těm nejhorším. Nedokážu různé jogínské polohy, nohy mají úplně jinou mobilitu než zdravé. Řekla bych, že trochu opačnou. Dokážu je zkroutit do polohy, která všem zdravým vadí a nevydrží v ní. Mám velice ošklivou chůzi – takovou houpavou a divně kroutím zadkem. Celý život se mě na to lidé ptají a vyjadřují politování. Několik mužů ale tvrdilo, že i když je ta chůze fakt divná, je strašně sexy. Sice to nechápu, ale když to říkají…

Omezovala jsi se poctivě v pohybu?
Když jsem trochu odrostla, vykašlala jsem se na všechny zákazy a začala docela dost sportovat. Deset let jsem docela intenzivně tancovala, často lyžovala – což je pro tuhle nemoc prý nejhorší sport, jezdila na kole, šplhala po horách. Asi před pěti lety mi na rentgenu řekli, že po luxaci není ani stopa.

A jak je to dnes?
Ta stopa tam asi přece jen bude. Občas mi pěkně bolí jedna z kyčlí, zvlášť když denně mnoho hodin sedím. Pak se belhám a kulhám a snažím se ji trochu rozhýbat právě tím během, který na to pomáhá. S tou předčasnou artrózou mají určitě pravdu, už pár let jsem přesvědčená, že mě endoprotéza nemine.

Trpíte také vrozenou luxací kyčlí? Jaké máte potíže?

   
07.05.2010 - Nemoci - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. [6] nadik131 [*]

    Jsem jedna z mnoha, které se tento ptoblém taky nevyhnul. Narodila jsem se s oboustranou luxací a přišli mi na to až když jsem si začala stoupat. V té době se asi tak moc miminka nekontrolovala, je mi 58. Následovalo několik měsíců utrpení ve strojku s výsledkem, že je vše v pořádku. V pořádku to snad bylo, ale jen do mého 31 roku. Podstoupila jsem operaci stříšky pravého kyčle a měla jsem jít i s druhým, ale představa, že zase budu skoro dva měsíce ležet v sádře na zádech mne snad uzdravila. Kyčel občas zabolí, ale to jen když opravdu dlouho chodím a nebo tahám těžké věci. A operovaný kyčel? O tom vůbec nevím a tímto i po těch letech děkuji lékařům ortopedie na Bulovce.

    Jediné co tento zdravotní problém skutečně nechce je nadváha, já mám to štěstí, že jsem štíhlá a max. výkyv váhy mám  3 kila, takže žádný problém. Ostatní je asi individuelní. Nikdy jsem se sportu nevyhýbala a ještě dneska jezdím na kole, s vnukem v zimě na brusle a od jara proháníme kolečkové brusle. Mimo odřenin a natlučených kolen nemám žádné zdravotní problémy. Sml24Sml59

    superkarma: 0 19.05.2010, 00:21:47
  2. avatar
    [5] ToraToraTora [*]

    Dnes cpou široké balení preventivně na první čtyři měsíce všem miminům.  Prý že je tam ten vývoj nejdynamičtější, tak aby se to dovyvinulo správně. Prý těžké porody a nedovyvinuté kyčle dětí jsou daní za vzpřímenou chůzi

    superkarma: 0 07.05.2010, 12:59:47
  3. avatar
    [4] peetrax [*]

    Aha, tak tak se jmenovalo to, kvůli čemu jsem měla ty řemínky.

    superkarma: 0 07.05.2010, 10:58:35
  4. [3] Astřička [*]

    Také jsem se narodila před 37lety s luxací levého kyčle a byla přikurtována na "prkno". Mamka s babi to obrečely, mě to údajně vůbec nevadilo. Mám plno fotek, kde ležím přivázaná, ale s úsměvem na líci. Trochu to asi mučení bylo, ale vyplatilo se. Dnes nekulhám, sport dělám rekreačně veškerý.. bruslení, plavání, občas fitko, lyže... zatím není problém. Jsem vděčná našim, že mě ze strojku nevyndavali, i když jim to drásalo srdce. Spolužačka na tom byla podobně, jen jí rodiče dost ulevovali a vyndavali jí a dnes kulhá a občas potřebuje i berli.    

    superkarma: 0 07.05.2010, 10:40:02
  5. avatar
    [2] ffly [*]

    Trpím, tedy spíš netrpím. Narodila jsem se taky s luxací - do dvou let jsem byla přikurtovaná v Hanouskově aparátu - lidově řečeno strojku. Pak samozřejmě úlevy v tělocviku, nesměla jsem provozovat žádné sporty jako lyžování, bruslení apod. Lyžařský výcvik v podstatě nepřipadal do úvahy, stejně jsem ho absolvovala a lyžovat se .... no nenaučila. To co jsem chtěla jsem prostě provozovala, včetně bramborových a chmelových brigád. ZPS jsem dostala, více či méně abych měla lepší šance při přijetí na SŠ.

    V dospělosti vůbec žádné problémy, teda kromě toho, že neumím běhat a když běžím, tak se všichni smějou Sml52 a nohu mám cca asi o cenťák a půl kratší. Na kontroly tak nějak s prominutím kašlu, naposled jsem byla asi před 8 lety a všechno bylo v pořádku. Jediné co mě mrzí, že jsem si díky tomu nevytvoříla žádný vztah ke sportu, prostě nebyla možnost.

    superkarma: 0 07.05.2010, 10:18:17
  6. avatar
    [1] myše [*]

    Já ji měla jako mimino a nosila jsem řemínky, obě moje děti to zdědily také - syn pouze "široké balení" a dcera i řemínky. Byla jsem fakt poctivá, tak problémy nemají ani ony ani já...

    superkarma: 0 07.05.2010, 09:52:04

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme