Vrozená luxace kyčlí trápí především dívky a záleží na míře postižení, zda se s jejími následky budou potýkat i v dospělosti, nebo ne. Ročně přibude 5000 nových malých pacientů

Vrozená luxace kyčlí je vývojová porucha, při které je kloubní hlavice i pouzdro špatně vyvinuté. Dochází proto k vychýlení nebo vykloubení kyčelního kloubu. Zanedbání léčby může způsobit až poruchy páteře nebo předčasný vznik artrózy. Léčba spočívá ve znehybnění kloubu ve správné poloze a napravení jeho postavení. Tolik ve stručnosti.

Novorozená mimina prohlédne ortoped ještě v porodnici během prvních dnů života. Druhá kontrola se provádí do konce šestinedělí ultrazvukem, poslední prohlídka miminko čeká po třech měsících života. Nejčastěji se vyskytuje u prvorozených dětí, u plodů nad čtyři kilogramy porodní váhy a u těhotenství s menším obsahem plodové vody. Ve větším riziku jsou i děti narozené koncem pánevním.

Jak se luxace léčí?

Záleží na míře postižení. U nejlehčí formy stačí takzvané široké balení pomocí Frejkovy peřinky, které drží nohy dítěte ve správné poloze. U pokročilejších nálezů a u částečného nebo úplného vymknutí kloubu se používají Pavlíkovy třmínky nebo Wagnerovy punčošky. Průměrná doba léčby trvá tři měsíce, někdy stačí i jeden měsíc, jindy třeba rok. Hospitalizace nebo dokonce operace kyčlí jsou výjimečné, vejde se do něj sotva jediné procento ze všech postižených.

Pozor na zanedbání

Následky zanedbaného postižení mohou být hodně nepříjemné. U malých dětí se projevují kulháním, bolestí a omezením pohybu v kyčelním kloubu. V dospělosti se tyto obtíže zhoršují, může se vyskytnout předčasná artróza, která končí endoprotézou.

Nejznámější pacientka v dětství léčená na luxaci kyčlí je zpěvačka Lucie Bílá. Ale kdyby vás zajímalo pár osobních postřehů pacienta, nebudu jí telefonovat, ale napíšu vám je sama, protože jsem poměrně závažnou luxaci kyčlí prodělala také.

Přichystala jsem proto pro vás takový malý rozhovor sama se sebou.

diteJakou metodou léčili tvoje potíže?
Moje luxace patřila k těm závažnějším, protože jsem až do svého roku života musela být přikurtovaná k takzvanému strojku, což bylo velké prkno s řemínky, které mi držely nohy. Tenhle mučicí nástroj se dnes už nepoužívá. Prý mi ale nevadil, byla jsem dítě veselé a lumpačivé. Obrečela to ale moje maminka, která se tím strašně trápila. Původní diagnóza totiž nebyla moc příznivá.

A jaká byla?
Měla jsem zakázané veškeré sporty vyjma plavání. Pak matce řekli, že ve 40 letech budu jezdit na vozíku. Chuděra proplakala několik nocí. Prý nesmím být nikdy tlustá, abych nezatěžovala klouby. Až do 18 let jsem měla ZPS.

Cítila jsi v životě nějaký handicap?
I když mě nikdy nic nebolelo, celý život strašně pomalu běhám, ve škole jsem patřila k těm nejhorším. Nedokážu různé jogínské polohy, nohy mají úplně jinou mobilitu než zdravé. Řekla bych, že trochu opačnou. Dokážu je zkroutit do polohy, která všem zdravým vadí a nevydrží v ní. Mám velice ošklivou chůzi – takovou houpavou a divně kroutím zadkem. Celý život se mě na to lidé ptají a vyjadřují politování. Několik mužů ale tvrdilo, že i když je ta chůze fakt divná, je strašně sexy. Sice to nechápu, ale když to říkají…

Omezovala jsi se poctivě v pohybu?
Když jsem trochu odrostla, vykašlala jsem se na všechny zákazy a začala docela dost sportovat. Deset let jsem docela intenzivně tancovala, často lyžovala – což je pro tuhle nemoc prý nejhorší sport, jezdila na kole, šplhala po horách. Asi před pěti lety mi na rentgenu řekli, že po luxaci není ani stopa.

A jak je to dnes?
Ta stopa tam asi přece jen bude. Občas mi pěkně bolí jedna z kyčlí, zvlášť když denně mnoho hodin sedím. Pak se belhám a kulhám a snažím se ji trochu rozhýbat právě tím během, který na to pomáhá. S tou předčasnou artrózou mají určitě pravdu, už pár let jsem přesvědčená, že mě endoprotéza nemine.

Trpíte také vrozenou luxací kyčlí? Jaké máte potíže?

Reklama