Novinky

Pěšky z Černé hory do Svobody

Další příspěvek je velmi zajímavý, vypráví se v něm o jedné cestě z Černé hory do Svobody nad Úpou, jak ho prožila čtenářka Vivian se svou rodinou. To si musíte přečíst! A fotky jsou taky krásné.

Tu situaci si dovedu představit, muselo to být náročné. Ale zase máte na co vzpomínat, milá Vivian. :-) Moc Vám děkuju za příspěvek a přeju krásný den.


Dobrý den,

posílám vám fotky poslední opravdové zimy, kterou jsem prožila, ovšem nebyla to letošní zima - doufám, že to nevadí. Ale jestli chcete přivolat opravdovou zimu, asi potřebujete fotky opravdové zimy, a ne té parodie, co se nám předvedla teď :D První fotografie (zahrada) je z října 2009. Ještě pár dní předtím jsme po té zahradě běhaly s dcerou jen v triku s dlouhým rukávem, sbíraly jsme jablka a vyhřívaly jsme se na sluníčku. Ale pak jednoho dne začalo chumelit a chumelilo tak dlouho, dokud na všem neležela půlmetrová vrstva těžkého vlhkého sněhu. Tenkrát se nám polámala spousta stromů. Nestačily ještě shodit listí, a tak tu tíhu neunesly. A ten sníh potom zase roztál... A v prosinci pak začalo mrznout, až praštělo, před Vánocemi bylo několik dnů za sebou okolo pětadvaceti pod nulou a mně v domě zamrzla voda. (V prastarém domě s vodovodním potrubím, jež bez náležité izolace vedlo průjezdem, tedy venkem.) A tak jsem zavolala známému, vzali jsme fény a jali jsme se potrubí rozmrazovat. Strávili jsme na tom celý den, kafe v hrncích nám zamrzlo, že jsme na něm mohli bruslit lžičkama, ale pořád to naše fénování k ničemu nevedlo... Za dveřmi Vánoce, doma roční dítko, barák bez vody - chtělo se mi brečet. Už jsem nevěděla co - a najednou voda začala téct! To byl jeden z nejšťastnějších okamžiků mého života :D

viv

No a druhá fotka je z následujícího ledna, to zase napadla kupa sněhu, tentokrát ovšem hezky pomalu, žádná přepadovka. Tak jsme si konečně zimu pěkně užily. Ale kocourovi, co chodil k nám na zahradu, koukala ze závějí jenom hlava :)

viv

Další zimu, na kterou nezapomeneme, jsem zažili - už ve třech - pár let nato v Krkonoších. Metr sněhu, slunce, mráz, nebe azurové - paráda. Dcerce byly asi tři roky, tak už se s ní dala zažít lecjaká legrace, ale stejně jsme pochopitelně neplánovali žádné extrémní túry. Bydleli jsme ve Svobodě nad Úpou a vymysleli jsme si, že se vydáme autobusem do Jánských Lázní, zajedeme si lanovkou na Černou horu, ležérním tempem se projdeme na Kolínskou boudu (kde jsme byli tři roky předtím a líbilo se nám tam; od lanovky to může být tak půl druhého kilometru), tam si dáme něco teplého nebo sladkého (nebo obojí) a pak půjdeme piánko zpátky a lanovkou zase sjedeme dolů a autobusem se vrátíme do Svobody. A tak jsme šli, bylo to super, počasí jak z katalogu, na Kolínské boudě jsme si zamlsali... ale už se sešeřilo, tak jsme se dlouho nezdržovali a vyrazili jsme zpátky, na lanovku. Jenže jsme se nějak špatně informovali o tom, v kolik odjíždí poslední. Takže když jsme se ocitli u stanice na vrcholku Černé hory, dozvěděli jsme se, že dolů už nic nejede. Co teď? Kdybychom tam byli s mužem sami dva, nic bychom neřešili. Jenže po setmění a v mrazu v horách s malým dítětem (které má jít za chvíli do kanafasu) se vydávat na několikakilometrovou túru hlubokým sněhem... to mi připadalo jako šílenství.

A opět se mě počalo zmocňovat lehké zoufalství. No nic, stáním na místě se nic nevyřeší, vydali jsme se tedy po černohorské sjezdovce dolů do Jánských Lázní. Šlapali jsme po urovnané sjezdovce (jestli jste tam někdo druhý den narazili na šlápoty, tak fakt sorry), ale nohy se nám bořily do hlubokého sněhu, kopec to byl prudký, takže nás za chvíli bolely nohy, dítko začalo pofňukávat, postupovali jsme hrozně pomalu a já už viděla, jak to malá odstoná, jak dolezeme na hotel až někdy po půlnoci (jak se vůbec dostaneme z Jánek do Svobody?!)... Ale pak se nám náhle zjevil anděl strážný - v podobě obřího černého psa, kterého jsme potkali už u Černé boudy, ale teď nás doběhl a přidal se k nám. A dcerka najednou pookřála - jé, hafínek! - zapomněla na únavu a šlapalo se jedna radost. Doklopýtali jsme asi do půlky sjezdovky, když tu vůdce výpravy spatřil vlek, který ještě jezdil. A napadlo ho, že zkusí poprosit obsluhu, jestli by nás nesvezli dolů. No co, za pokus člověk nic nedá. Pán z budky u vleku se tvářil všelijak... no, zkrátím to - naše holčička dostala od pána jablíčko, pes byl zadržen a identifikován jako ten putovní pes, co sice oficiálně bydlí na Pardubických boudách, ale celý dny se courá po horách (a byl pěkně vypasený, takže od lidí, kterých se takhle chytí, je asi odměňován v poživatelných naturáliích) a my jsme se nakonec svezli na sedačce dolů. Tam jsme v bufetu u vleku povečeřeli, abychom z té připálené pizzy nabrali sílu na putování do Svobody. Muž dostal nápad, že vyrazí rychlým krokem napřed a vrátí se pro nás s autem, aby utahané dítě nemuselo celou tu cestu šlapat, ale mně s malou se nakonec šlo tak dobře, že jsme to ušly jako nic. A ten zasloužený spánek po tom byl tak sladký, že jsme se z něj probrali až k polednímu.

Zdravím vás v předjaří,

Vivian

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou

FOTOTÉMA dnešního dne: Zima a sníh

  • Je u vás sníh?
  • Co si myslíte o letošní zimě?
  • Byli jste někde na horách?
  • Máte nějaké zimní fotky?

Prosím, další příspěvky už neposílejte. Zanedlouho jedna z vás vyhraje balíček šesti kusů Cappuccino Nescafé (Original, Chocolate flavour a Vanilla) a k tomu kalendář na rok 2014.

dar

   
04.02.2014 - Čtenářské příspěvky - autor: Lucie Paličková

Komentáře:

  1. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Moc krasny! Ja jsem na Cerne hore bydlela, tehotna. Pak jsem si odskocila do udoli povit. Sml50

    superkarma: 0 05.02.2014, 04:37:43

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme