Bernský salašnický pes Max je miláčkem rodiny. Mohutný dobrák a mazel by neublížil ani mouše, i když nezvaným hostům dokáže nahnat hrůzu, takže je i skvělým hlídačem. Má však jednu vadu. Rád se občas toulá a jeden takový výlet ho málem stál život.

Max jako správný ovčácký pes se drží svého „stáda“ a svou rodinu miluje. Ale když v obci hárá nějaká fenka, „nazuje si toulavé boty“ a jde za hlasem svého srdce. Zatím se z námluv nebo různých průzkumů vždycky vrátil, nebo byl včas „vystopován“ a přiveden. Následovalo domácí vězení, (kotec, nebo řetízek), ale k tomuto řešení se majitelé uchylovali jen neradi a zcela výjimečně. Uzavřený dvůr venkovského statku byl dostatečně velký, aby se v něm pes cítil svobodně a přitom nemohl utéct.

dog

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Ale jednoho dne se chybička vloudila a někdo z rodiny zapomněl zavřít vrata. Max toho využil a utekl. V nenápadném mizení „po anglicku“ byl mistr, takže si toho hned nevšimli.

Když zjistili, že je pryč, vydali se ho hledat. Prošli všechna známá místa, kde se nejčastěji nacházel, ale nikde nebyl. Vzali auto a hledali v okolí. Vystřídali všechny možnosti včetně útulků, obecních úřadů a policie, ale jakoby se po něm slehla zem.

Po deseti dnech už to vzdávali a smířili se s tím, že Maxe už nikdy neuvidí, když přišel soused se svým voříškem. „Našel jsem vašeho Maxe“. „Kde?“ Vyskočili a zároveň se děsili odpovědi. „Tedy já ne, ale tady Tom“, kývl hlavou směrem k chundelatému psíkovi.

Šli kolem zrušeného vepřína za vsí a jeho pes tam „vyštěkal“ Maxe. Vězel až po hlavu ve staré jímce. Žil, i když mu už moc sil nezbývalo, ale byl mladý, zdravý... a měl štěstí v neštěstí. Obsah jímky se po těch letech proměnil v „neškodné“ bahno a z rozbité střechy kapala voda, takže se mohl alespoň trochu napít. To mu zřejmě zachránilo život.

Dříve padesátikilového Maxe vytáhli z jímky jako by to byl věchýtek. Zabalili ho do deky, odvezli domů, vysprchovali a osušili. Přivolaný veterinář psa ošetřil a poradil, jak se o něj v nejbližších hodinách starat.

Max byl doslova kost a kůže, slabiny samý bolák, oči zhnisané, ale jeho síla a vůle žít natolik silná, že se už druhý den postavil na nohy a po týdnu to byl zase ten veselý (i když vyhublý) Max, kterého znali dřív.

Tenhle neuvěřitelný příběh skončil pro Maxe šťastně, ale jestli si někdo myslí, že ho odnaučil toulání, tak se šeredně mýlí.

Jen zchátralý vepřín už je zbourán a Max už nepodniká tak dlouhé „výlety“. Je to přece jen už starý pán.

Čtěte také:

Reklama