Vše kolem nás podléhá určitým trendům - oblečení, auta, vybavení domácností a v poslední době také psi. Nemyslím načinčané psy v oblečcích, mašličkách atd. Ale něco pro mě zcela nepochopitelného. V Japonsku je módním hitem barvit psa „na pandu“, „tygra“ a podobně. Lakují se drápky, prodlužují řasy. Přijde mi to jako rozmar člověka.

Další věc, která mě trápí, a jako milovnice ovčáků to nemohu ignorovat, je změna vzhledu německých ovčáků. Z krásného, všestranně založeného psa se stává žába.
Velmi mě šokovalo video polských chovatelů německých ovčáků, jehož odkaz přidávám.

PandapesPtala jsem se proto české chovatelky Andrey Urdabaevové, zda takový extrém hrozí i u nás, a jak se na současný chov dívá.

„Stran těch ovčáků mi přijde, že se to v poslední době strašně přehání. Je pravda, že „exteriéráci“ (těch se to týká) mají tu stavbu těla jinou než „pracáci“. To nepopírám, přesto to dost často není tak horké, jak se to pak rozvíří na různých skupinách na Facebooku a podobně.
Německý ovčák má mít mírně spáditou záď, tedy opravdu podle standardu nemá mít rovná záda. Důležité slovo tam je to mírně...
Na druhou stranu nesmí mít kapří hřbet, nesmí mít křivé nohy a musí být schopný jít dost dlouho v klusu, což je pro ně přirozený pohyb.
Takže když si to shrneme, je jasné, že každý extrém je špatně.
Druhá věc je, jak se staví NO do výstavního postoje. To nemá až tak nic společného s hrbatými zády. Může se nám to líbit, nebo nemusí, ale prostě je to tak. Na výstavách se tak staví exteriérová i pracovní zvířata. U těch exteriérových je to pochopitelně znatelnější - mají tento plemenný znak výraznější.
Důvod, proč to tak je, osobně nechápu. Jakožto vyznavač funkčních psů nevím, co by mělo být ve spádité zádi (víc než mírně) užitečného a výhodného pro psa. Pokud má pes spáditější záď, víc trpí lokty, ramena a hlavně páteř. Je bohužel celkem běžným jevem, že exteriérový ovčák neskočí v pěti, šesti letech metrovku (překážka vysoká metr, pozn. redaktora). O srůstech na páteří ani nemluvím. Pudl punkNeříkám tím, že „pracáci“ srůsty nemají - nebo BOM (belgický ovčák malinois), kteří mají stavbu těla podřízenou čistě funkčnosti. Jen je to u exteriérových NO záležitost velmi častá už v tomhle věku.“

A povahově je v nich rozdíl?

„Povahově je ten rozdíl asi největší. Exteriéroví ovčáci - tedy ti šlechtění především na vzhled - postupně ztráceli pracovní vlastnosti. Upřednostňovala se u nich sytá tmavě rezavá barva s černým sedlem, výrazná hlava, výraznější právě ta záď a celkově robustnější stavba těla. Povaha byla až na dalším místě. Zato pracovní linie šla cestou upřednostňování pracovní povahy, byť by exteriér nebyl úplně ideální. Mají celkově lehčí stavbu těla, užší hlavy, rovnější hřbety, jsou v barvách vlkošedá, celočerná a černá se znaky (nebo taky bicolor), kdy je černé barvy víc a znaky se omezují většinou jen na spodní části nohou, spodek ocasu, břicha, kolem řitního otvoru, vnitřní strany uší a někdy i na hlavě, ale není to ten Komisař Rex.
Ono je to vidět i na velkých závodech jako Mistrovství republiky v IPO3, kde neuvidíte ani jednoho exteriérovýho ovčáka. Naopak na těch obrovských výstavách v Německu zase moc často nepotkáš „pracáka“.
Dnes už platí v podstatě to, že „exteriérák“ není pracovní zvíře, byť má stejné podmínky chovnosti jako „pracák“. To, že v pěti letech neskočí překážku, nikoho nezajímá, protože zkoušku může složit nejdřív v 15 měsících (ZVV1). Takže se honem rychle uplácá zkouška a už se na něm chová. Maximálně jezdí po výstavách. Co se výcviku týká, tak tímhle drtivá většina „exteriéráků“ skončí povinnou „jedničkou“.Německý ovčák dříve a dnes
Dovolím si ale rejpnout i do „pracáků“. Upozorňuju, že je to pouze můj názor. V ČR bývali jedni z nejlepších německých ovčáků na světě, to ještě v době, kdy se plemeno nijak zvlášť nedělilo na pracovní a exteriérový chov. Byla to zvířata hezká, ale zároveň i makali. V současné době je úroveň pracovních německých ovčáků v ČR na velmi špatné úrovni. Chová se na skoro každé feně, která splní podmínky chovnosti. Vliv feny na vrh se silně podceňuje. Důležitý je hlavně známý plemeník. Když je fena špatná, tak ani super krycí pes povahu štěňat nezachrání. Bohužel se dost posunula u lidí hranice vnímání dobrého zvířete a za dobrého psa hodně lidí považuje kde co. Ona se ta dobrá krev neztratila, jen se přesunula kupříkladu na Slovensko a stále zůstává i v Německu. Nakonec stačí se podívat do rodokmenu ovčáků, kteří startují na mistrovstvích v různých sportech nebo oborech, a člověk musí mít jasno. Slováci mají ale většinou pracovní hodně dobrou krev, třeba chovka Eqidius je v podstatě legenda.

No a abych se vrátila k tématu, tak mezi nimi zase nenajdete s největší pravděpodobností moc exteriérových zvířat. „Exteriéráků“ s dobrou povahou je bohužel velmi málo.“

S odkazem na video bych se chtěla zeptat, jak je možné, že tak vůbec může NO vypadat? Čím to je? To je polskou benevolencí?

„Tak to jsou dost velké extrémy. Jak vzhledově, tak povahově. Netvrdím, že u nás tohle není, ale neřekla bych, že je to běžné. Každý stát má svůj vlastní vkus a někde je to hodně přehnané. Hodně ovčáků „exteriéráků“ stojí normálně, a ten „hrb“ má jen ve výstavním postoji. Netvrdím, že mají rovná záda, ale na druhou stranu, jak jsem psala, ovčák má mít mírně spáditou záď.
To, že tato přeúhlená, hrbatá zvířata působí v chovu, je věcí rozhodčích exteriéru, že je posoudí velmi často jako „Výborný“.

Je to možné i v ČR?

„Jak jsem zmínila, není to běžný standard, ale ano, jsou v ČR taková zvířata působící v chovu. Je to věcí chovatelů, že vůbec takového jedince pustí do chovu, a následně rozhodčího pro exteriér, že ho ohodnotí tak, jak ho ohodnotí. Jen tedy, aby bylo jasno, extrémy nejsou nijak běžné. Ano, vyskytují se, ale není jich určitě moc.

To máš pravdu. Já právě tolik toho tady v ČR zase tak nevidím.

„U nás na cvičáku si nechali dovézt fenu z Polska, dali za ni balík a divili se právě, že čuba jim neskočí v roce a něco půlmetrovou překážku, a vůbec působila tak neohrabaně, neobratně, nereagovala na pamlsky, zkrátka neměla ani chuť do práce. To je právě ono ten extrém. Pes může mít problémy nejen s kyčlemi, ale prakticky s jakýmikoliv klouby, nebo dost často páteř, jak už bylo řečeno.
Přítel má „exteriéráka“ jako služebního psa. Teď mu bylo 5 let a pes je v dobré kondici, běhá, skáče, kouše, lítá za balonky... Otázka samozřejmě je, jak dlouho, ale to je i u „pracáka“ nebo jiného plemene.
Jenže ti ovčáci s extra sraženou zádí mají o dost blíž třeba právě srůstům na páteři.

Trend změny vzhledu na úkor povahy a schopnosti pohybovat se se netýká pouze německých ovčáků, ale i dalších plemen. Pro příklad uvádím některá z nich.

Bulterier

Bulterier dříve a dnes

Buldog

buldog

Jezevčík

jezevčík dříve a dnes

Je na vkusu každého z nás, zda se něco líbí, či ne. Otázkou je však, zda naším vkusem neubližujeme tvorům, kteří se nemohou bránit. Uvedla jsem jen pár příkladů. Další ze psů, kteří ztrácejí své schopnosti, je třeba německá doga. Už to není ten odvážný pracovní pes. Úmyslně se do chovu pouštěli co nejvyšší jedinci. Prostě aby pes byl superobří bez ohledu na povahu a na zdravotní stav zvířete. Yorkšír je zase opakem. Postupem času se zmenšoval a stával se z něj tzv. „gaučák“. Ta tam je odvážný a vyrovnaný pes, kterým yorkšír byl. Je zase jen na nás, na lidech - chovatelích, rozhodčích a hlavně kupujících, abychom nadobro nepohřbili vzácné vlastnosti psů kvůli módním trendům. Mnoho let se naši lidští předci snažili vyšlechtit psa k nějakému účelu. K ochraně majetku, osob, pomocníka při lovu. Mám pocit, že se musí obracet v hrobě, když vidí, jak jejich dlouholetá snaha mizí kvůli marnivosti.

Reklama