Reklama


Vážená redakce,

po pejskovi jsem toužila už jako malá holka, ale naši to nikdy nedovolili. Prý pes v paneláku je chudák a určitě bych se o něj nestarala a všechna péče by pak byla na nich. Když jsem se vdala, narodili se mi postupně dva kluci a já najednou začala mít pocit, že mi něco schází. Někdo, o koho bych se mohla starat, když děti už na to nejsou zvědavé :-).

Manžel nejdřív nechtěl o psovi ani slyšet, ale postupně jsem ho nahlodávala, až nakonec souhlasil. Největším problémem bylo shodnout se na rase - on preferoval velké psy, já zas malé. Musela jsem však uznat, že když už psa, tak takového, aby se člověk nemusel s ním bát jít a aby taky vzbuzoval trochu respektu. Po další úvaze navrhl manžel rotvajlera. Nejdříve jsem si myslela, že se zbláznil, ale pak jsem si prostudovala vše o této rase, vyptala se holek tady na ženě-in, které mají se psy zkušenosti, a ony mi rotvajlera vřele doporučily. Tak bylo rozhodnuto.

Na internetu jsme našli chovatelskou stanici, kterou nám doporučila jedna známá a rozjeli se 300 km směrem do Moravské Třebové. Po cestě tam mně bušilo srdce, měla jsem hroznou trému. Už po internetu jsme si vybrali ze štěňátek jedno, psí holčičku jménem Bornie. Když jsme přijeli na místo a já uviděla její maminku a hlavně tatínka, neměla jsem daleko k tomu utéct, zvlášť tatínek vypadal tak, že pes Baskervilský je proti němu slabý odvar. Paní chovatelka vypustila 4 štěňátka, k nám se rozběhlo jedno z nich a byla to právě naše Bornie.

Začátky nebyly lehké, čůrala, kde se dalo, nechtěla chodit na vodítku, venku si prostě sedla a odmítla jít dál. Ale vše jsme překonali. Dnes je jí 7 měsíců a je to naše všechno. Je moc hodná a mazlivá, prostě pravý "bojový pes", jak s oblibou říkají této rase někteří lidé. Manžel s ní chodí na cvičák, protože víme, že takový velký pes je velká zodpovědnost, a nechceme se za něho stydět. Máme ji moc rádi a bereme ji jako člena rodiny, kterým i je.
Jak se hezky vyjádřil můj 8 letý syn - už je nás o jednoho víc.


Žábina.


Milá Žábino,
líbí se mi váš zodpovědný přístup.
Někdo si takového psa pořídí jenom proto, aby mu zvyšoval chabé sebevědomí a pak to dopadá, jak občas vídáme ve zprávách.
Ve špatných rukách se může stát bojové plmeno z každého psa.