prožívá občas čtenářka s nickem Telelot. O své zážitky se s vámi podělí v dnešním posledním příspěvku a udělá tak krásnou tečku za veselým i vážným tématem, kterým byly vaše Perné chvilky

Naštěstí zatím nemám žádnou tragickou nebo smutnou vzpomínku na „pernou chvilku“, radši se s vámi podělím o něco veselejšího, když jsem to pak vyprávěla v práci, kolegyně řvaly smíchy

Na výletě s příměstským táborem si moje tehdy osmiletá dcera Markétka koupila časopis s vtipama (pořád vypráví dětské vtípky a dožaduje se, ať si také na nějaký vzpomenu a řeknu jí), bohužel jak jsem zjistila, nebyl zrovna pro takhle malé děti. Rubriky jako O šéfech, o blondýnách, sexík.... atd, nechápu že jí to v trafice prodali

Nejspíš si to pak v pátek - poslední den tábora - detailně s dětmi pročítali, protože když jsem si jí odpoledne vyzvedla, tak mě cestou domů podrobila křížovému výslechu a to tedy byla moje „perná chvilka“....

„Mami, jak vlastně se čeká dítě?“ Já na to: „Jak to myslíš, jako kde se vezme v bříšku?“ Marča: „No přesně to myslím“. Do té doby se na tyto věci nikdy neptala, tak jsem tedy vynechala motýlky a kytičky a říkám: „No to se musí spojit ženské vajíčko s mužskou buňkou - spermií, víš?“ Ona: „No jo, ale jak se spojí“

To už mě bylo dost horko, tak povídám: „No jak bych ti to vysvětlila“ a ta malá potvora se začala pochechtávat: „Já vím, jak se to spojí“....chi,chi,chi

Já: „Ty to víš???“ „A kdopak ti to vysvětloval?“

Ona: „Tomáš (asi 9-10 let) a je to pěkně nechutný!!! Řekla jsem mu, že tohle moji rodiče teda nikdy nedělali... a on mi povídá: „Jo??? Tak se doma zeptej, jestli jsi adoptovaná?“

Já měla co dělat, abych zachovala vážnou tvář a říkám jí: „Markétko, TO jsme s tatínkem samozřejmě dělali“. Marča: „Jo?? A kolikrát?“

Já: „Cože???“ Marča: „Číslo mi řekni.“ Já: „To ti samozřejmě neřeknu, děláme TO pořád.“

Marča: „Fakt?? A kdy? Vždyť o tom nic nevím.“To jsem věděla, že miminko vyrůstá v bříšku, jen jsem netušila, že se kvůli tomu musí dělat tohle. Fuj“ Strkat pinďoura do pipiny, to je prasečina, humus. Tohle já nikdy dělat nebudu a na tom se nic nezmění!!“

Pár vteřin byla zticha a pak pokračovala: „Mami, to bych teda chtěla vidět“.

Já: „Marčo, to samozřejmě neuvidíš, TOHLE je každého soukromí a rozhodně TO nedělá před nikým dalším. To jsme s taťkou v ložnici a počkáme až usneš, víš, abychom tě nerušili a nikdo nerušil nás.“

Marča: „Mami a proč to děláte pořád, to chcete mít další děti??“ Já: „To samozřejmě ne, na to jsou ty prášky - antikoncepce - aby se ti pořád nerodily děti.“ Pak jsem jí vysvětlovala, že takhle si počíná rozumnej člověk, když nechce mít každej rok 1 dítě, jako někteří nepřizpůsobiví... a už jsem myslela, že dotazy skončí, ale malá pořád pokračovala: „To ale musí bolet?“ Já: „No bolí to jenom poprvé, pak už je to jenom příjemné.“

Marča: „Jak příjemné?“ Já: „No jako když tě třeba hladím po hlavičce, nebo když si se ségrou drbete ruce - líbí se ti to, je ti to příjemný? No tak takhle“.

Marča: „Hm a jak to děláte, to si uříznete nohy nebo co?“ Já: „Proč???“ Marča: „To se ty nohy musí roztáhnout?“ Mlela jsem už z posledního, tak jsem jí jen odkývla, že jo a že má zatím dost času, než to bude potřebovat vědět úplně detailně...

Za týden pak odjížděla na 14 dní na další tábor, naštěstí nám nikdo nevolal, abychom si pro ní přijeli, že jim tam kazí ostatní děti....

Přeju hezký den a ať vás nikdo a nic nezaskočí:o)

telelot.

Milá telelot, takhle úžasný rozhovor jsem už dlouho nečetla. Moc jsem se pobavila, i když moje dcery to věděly už od školky a doma názorně předvedly

Text nebyl redakčně upraven

 

Reklama