postihla naši čtenářku s nickem Romca2 na pouti, uprostřed davu. Chudinka malá běhala a nemohla najít vhodné místečko, kde by si ulevila. Určitě s ní soucítíte

Jak tak čtu dnešní čtenářské příspěvky, „čůracích“ perných chvilek tady bylo nejvíc. Samozřejmě, že se mi něco podobného také přihodilo, ale už bych opakovala, co tady bylo už napsáno.

Vzpomněla jsem si na parné chvilky, které jsou v něčem podobné, přesto jiné. Také jsem nutně potřebovala toaletu, ale kvůli něčemu úplně jinému, než je malá potřeba. Byla jsem krátce těhotná a trpěla nevolnostmi. Neprozřetelně jsem se vypravila se svou sestřenicí na pouť do vzdálené vesnice.

Pouť to byla velká, všude narváno auty, lidmi, stánky a samozřejmě atrakcemi. Vzduch byl prosycen „vůněmi“ pečených klobás, cukrové vaty, svařeného vína, grogu a podobných tradičních nápojů a poživatin. Je vám jistě jasné, proč jsem slovo vůně dala do uvozovek.

Tenkrát mi vůbec nevoněly a zvedl se mi žaludek. Jenomže nikde nebyl záchod, kde si bych od své nevolnosti ulevila. Bylo to tak rychlé, že jsem nestačila najít ani místní hospodu. Držela jsem ústa rukou a zoufale hledala místečko…Kdybyste viděly ty pohledy kolemjdoucích. Já, zelená jak sedma, studený pot po celém těle. Těhotenství na mně nebylo ještě vidět, takže si museli myslet, že jsem přebrala.

Bylo to trapné, ponižující, ale nedalo se to vydržet, musela jsem se schoulit někam za strom a…

Po téhle horké chvilce už mě nic nebavilo a chtěla jsem jet domů. Od té doby jsem se hodně rozmýšlela, kam se vypravím.

Dnes už se na to dívám s úsměvem, ale zažít bych to už nechtěla

Romca2

Milá Romco2, naprosto vám rozumím, a uznávám, že to musela být hrůza. Kvůli nevolnosti jsem jednou vyběhla z tramvaje a rovnou do parku. V tu chvíli mi bylo jedno, jestli se na mě všichni koukají

Text nebyl redakčně upraven

Reklama