Vztahy

Pepa

Je to už strašně dávno, ale na Pepu se prostě zapomenout nedá!

To bylo tak: jednoho dne zastavilo před naším domem auto, z něho vystoupil manžel a v ruce držel papírovou krabici od bot. S vážnou tváří mi sděloval, že nese ptáka. Prý jim před pracovištěm spadl rovnou pod okno ze střechy, ještě živý. Všichni chlapi prý nad ním rokovali, co to je. Jeden navrhoval zavolat do ZOO, že se mu to jeví jako vzácný druh. Ostatní ho okřikli, ať neblbne, a protože my jako jediní jsme bydleli v domku se zahradou, a tedy se od nás očekával vztah k fauně i floře, Černý Petr připadl nám.

Ptáče to bylo nadmíru šeredné. Téměř holé, modrofialová krupičnatá kůže, sem tam rašící brk a na krku bizarní hlava s obrovským zobanem. Zašli jsme na radu k sousedovi holubáři, tomu stačil jediný pohled, aby určil druh a pravil: „Ale dyť to je holub, praštěte s ním o zem!" To manžela pobouřilo, protože o ptáka tehdy pečovalo celé oddělení a doufalo, že právě my se ho ujmeme.

Když tedy soused viděl, že se radou netrefil, obrátil na čtyráku a začal z jiného soudku. Že mu máme dávat máčenou kukuřici a každé sousto že musí mládě zapíjet. Tak jsem mu udělala v chodbě hnízdo ze sena, namočila kukuřici a jala se pečovat. Holoubek dostal jméno Pepa, protože to byl kluk. Měl se k světu. Nedalo se kolem něj projít jen tak, hned pískal a dožadoval se krmení.

Rostl skutečně jako z vody (z kapátka) a brzo objevoval svět na zahradě. Udělali jsme mu zvenčí na parapetu malou budku, ve které spával. Jak dorostl, začal mě patrně považovat za svou družku. Jedině mně nasedal na ruku, podivně na ní rejdil ocáskem a nechával na ní jakousi podezřelou krupičku bílé hmoty. Nesnášel mužské návštěvy - to okamžitě skočil tomu chlapovi na hlavu, točil se kolem dokola a nadával - dobře si mě chránil. Když jsem pracovala na zahradě, nehnul se ode mě.

A nastávaly komické situace - představte si mě třeba, jak sázím hrášek. To se v záhonku udělají důlečky, do kterých se hrášky po 4-5 kuličkách sázejí. Já si udělala důlky po celém záhonku, aby to šlo od ruky, a sypala jsem do nich hrášek, že to pak naráz zahrnu. Se skloněnou hlavou jsem postupovala kupředu a těšila se, až to skončí a protáhnu si záda. Tak - konec, můžu to zahrnout... ale pomoc, kde je hrášek??? Sem tam zůstala hromádka hrášků, ale některé důlky zejí prázdnotou. Pepa! Neřád jeden, sledoval mě při práci těsně za patama, a jak mohl, tam si zobl. Nadávala jsem, ale doopravdy jsem se nezlobila. Byli jsme přece sehraný pár!

A pak se řekne, že holubi jsou jenom škodná...

Gerda


Děkujeme za krásný příběh :).

Tak podobnou zkušenost s holubím mládětem mám taky :). Našla jsem ho na ulici, a i když se ve zvěři celkem vyznám, ptactvo je pro mne španělská vesnice, takže jsem naprosto neidentifikovala, co že to je... Na veterině mne ujistili, že holub, a poněvadž nebyl zrovna zdráv (měl několik zlomenin, byl podvyživený - zkrátka pravděpodobnost přežití nízká :( ), nakonec jsme mu dopřáli bezbolestnou smrt... Ale doma jsme odchovali kavku, která přišla o jednu nožičku, a to byl panečku rošťák :).

redakce@zena-in.cz

   
09.02.2007 - Láska a vztahy - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [1] elfos [*]

    :-) Pěkné, Gerdo.

    superkarma: 0 10.02.2007, 13:19:16

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Akce pro čtenářky: Velikonoční pečení a vaření s Globusem
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme