Babička v hodně věcech ovlivnila čtenářku Gerdu. I její příspěvek je plný obdivu, lásky a milých vzpomínek, co všechno se od babičky naučila.

Dneska mě každý příspěvek dojímá... I ten Váš mi udělal velkou radost, milá Gerdo. Moc Vám za něj děkuju a přeju pěkný den.


Dobré tropické ráno, když se řekne babička, vybaví se mi ihned ta moje. Sama jsem už ve věku babiček, tak je jasné, že jde o paní z minulého století. Nikdo mě víc neovlivnil, než právě ona. Vychovávala mě odmalinka. Naši byli oba zaměstnaní, takže jsem měla domov u ní. Ona byla vyučená švadlena a kdyby mohla studovat, jistě by byla dobrá studentka. Jenže byla ze tří (stejně nadaných) děvčat, které maminka vychovávala sama od jejích 27 let - osiřely brzy - tak se na studia pomýšlet nedalo. V té době to ani nebylo obvyklé, byla ročník 1900. Sama pak prožila krušné chvíle za druhé světové války, takže se vlastně v životě nadřela a nastarala dost a dost. Němci dali dědu - legionáře a osobnost kraje - do nuceného předčasného důchodu, a babička měla na starosti dvě dospívající děvčata a celou domácnost. Děda byl veřejný činitel, Sokol a uznávaný ušlechtilý člověk, bohužel domácnost mu vůbec starost nedělala, nebyl ani trochu praktický. Tak si musela celé břemeno péče o rodinu i zázemí vzít na sebe babička. Ona si dovedla poradit v každé situaci. Navařila z ničeho a dobře. Ve vyřazených kadibudkách za domem, kam je tenkrát vystěhovali z místa řídícího učitele, chovala husy, aby měli přece jen nějaké maso. Po žních dokázala nasbírat na strnisku tolik klásků, že bylo pro slepice na celou zimu. Já se narodila 7 let po válce, peníze v rodině nikdy nebyly, ale bezpečí a láska ano.

Od babičky jsem odkoukala všechno, co teď velice dobře použiju i dnes. Neříkám, že skáču pro pírko přes plot :), ale všímám si všeho, co příroda poskytuje. Babička taky ovlivnila mou celoživotní lásku k literatuře. Děda měl v knihovně všechno kvalitní co postupně vycházelo (vedl třeba osobní korespondenci s Jakubem Demlem) a já to vstřebávala už jako dítě. Nejhezčí chvilka byla, když jsme si spolu sedly a babička mi listovala v nějaké pěkné knize - nejmilejší byla S kamerou za zvěří našich lesů a Denní život batolátka s ilustracemi Kvěchové. Samozřejmě jsme si u toho povídaly. Milovala jsem taky rána u ní. Vyprávěla mi o svém dětství a mládí, jak trhala fialky na hrázi rybníka, jak to chodilo na vesnici, když obecní pasák svolával husy z jednotlivých dvorků a pak je hnal společně k vodě. Lásku ke zvířatům mám po ní taky, nikdy nezapomenu, když jsem se probudila a na peřině jsem měla malé králíčky z hnízda. Taky jsme doma držívali černou hodinku u rádia, to je dnes nemyslitelné a možná i směšné pro ty, co nevypnou domácí kino :) Svoje dětství pokládám díky babičce za hezké a inspirativní, byla nenahraditelná. Moje maminka nám děti hlídala ráda, ale to už je jiná kapitola, celý život dojížděla do zaměstnání. O sobě nemůžu napsat nic jiného, než že mi vnuci unikli a teď už jsou z nich chlapi. Je mi to líto, ale nedalo se, když oni se narodili, já měla skoro 20 let práce před sebou :(

Takže svůj dnešní příspěvek věnuji babičce, na kterou nikdy nezapomenu a době dávno zmizelé a neopakovatelné.

Gerda

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.

Téma dnešního dne zní: Vaše děti a babička

  • Jaké máte vztahy v rodině? Stýkáte se s babičkami?
  • Mají vaše děti rády babičku(y)?
  • Jaké jsou vaše babičky?
  • Jsou vaše babičky spíš ze „staré“ doby, nebo moderní?
  • Chodí do práce, nebo už jsou v důchodu?
  • Jsou ochotné hlídat vaše děti?

Napište mi, na vaše příspěvky se moc těším. Tentokrát mám pro vás jako dárek připravenou knížku Aleny Jakoubkové: Můžeš-li se vdát dnes, neodkládej to na zítřek (nakl. MOBA) a tři detektivní příběhy k tomu. Pište do dnešních 14.30 hodin na adresu redakce@zena-in.cz, heslo je BABIČKA.

bab

Reklama