Vztahy

Peníze přece nejsou všechno. Anebo ano?

Nedávno mne moje babička dala větší částku peněz. Věděla jsem, že to přijde, takže se dá říci, že jsem nebyla zaskočená a ani jsem jí to příliš nerozmlouvala. Pěkně jsem poděkovala a manžel za ní zašel s květinou. Nutno podotknout, že máme v rodině velmi pěkné vztahy a s babičkou si od mládí velice rozumím.
Měli jsme velikou radost, ale nijak jsme to zvlášť neprožívali, chci říci, že se nic podstatného v prvních dnech nezměnilo. Chci vám ale říci, jak to cítím a vidím po pár týdnech.

Právě jsme se chystali na dovolenou a mne i manželovi odpadly starosti s pořízením kapesného na cestu. Neřešili jsme, zda nakoupit nezbytná Eura za další výplatu, či sáhnout na úspory na účtě. Prostě jsme je nakoupili v nejbližší bance.
Na dovolené potom jsme nijak zvlášť neutráceli, nebylo až tak za co, ale odpadly nám myšlenky typu, jestli si můžeme dát ještě jedno pivo a zda koupit dceři nové plavky či zmrzlinu navíc.

 „A to je příjemné, že nemusím počítat a přemýšlet o všech výdajích,“ začalo mi běhat hlavou a s manželem jsme se shodli, že nám to dává určitý pocit lehkosti a svobody.
Přijeli jsme domů, rozbilo se nám auto a přišla složenka na pojištění domácnosti. Jindy bych asi začala být nervozní a začala šetřit, kde se dá. Tentokrát jsem prostě vše zaplatila.

Nevím, jak neustálé trable s penězi, potažmo s peněžním systémem toho světa, řešíte vy, ale mne to vždy hodně znervózňuje a vyčerpává. A jak jsem právě zjistila, tak i hodně ovlivňuje moji náladu a chování. Nejsem založením materialista a snažím se v životě soustředit na jiné hodnoty.
Pro představu – ráda kreslím, hodně čtu, trochu sportuji a miluji cestování. Také miluji svého manžela a dceru. Na světě je přece krásně……..

Právě ale nečekaně zjišťuji, jak moc mě babiččin dar ovlivnil. Jsem v posledních dnech daleko klidnější a také veselejší matka a manželka.
Před tím nebylo dne, kdy bych nemyslela na naše rodinné finance a stále to nepřepočítávala horem dolem. Zda mohu koupit tohle, anebo jestli to už opravdu potřebujeme.

Nedaří se mi ale zcela povznést nad to, že neustále musím počítat a pokud chci trochu zajistit budoucnost rodiny, tak každý měsíc alespoň malou částku našich financí poslat na nějaký spořivý účet. Ale co když se vyskytnou nečekané výdaje typu – nový výfuk na auto nebo nedoplatek elektřiny? A tak mne to potom trápí a snažím se nakupovat nezbytné co nejlevněji a už kalkuluji.......

Prosím vás, jak tyto problémy řešíte vy? Dokážete si udržet dobrou a bezstarostnou náladu v situaci, kdy víte že máte v peněžence poslední pětistovku a je třeba s ní do konce týdne vydržet? Přenesete se přes fakta, že tentokrát nemůžete jít do kina s celou rodinou a nevadí vám pocit, že snad až příští týden? Ovlivňuje to vaše nálady, či jste naprosto v klidu a s úsměvem se jdete s rodinou třeba projít do blízkého parku……..

Já to nedokáži úplně s úsměvem a někdy hledám nějakého viníka. Žádný není, manžel dělá co může, tak snad jen to peněžní zřízení světa anebo naši politici…..

Nedávno jsem se sešla s kamarádem ze základní školy. Neviděli jsme se přes deset let. Přijel pro mne ve velmi drahém autě a pozval na kafe do drahé kavárny v centru města. Chvílemi jsem měla pocit, že mne snad chce oslnit a z našeho rozhovoru stále více vycházelo najevo, že peněz má více než dost. Ke konci posezení již nebylo pochyb o jeho žebříčku hodnot. On měl svou otázku priorit vyřešenu. Chtěl mít v životě peníze a má je. Vydělává na reklamě a já reklamu jako takovou z duše nenávidím. On se ale cítí spokojen.

Mne tím  neoslnil a hlavně mně začal být i protivný. Nesouhlasím s jeho názory a ani nechci.

Říkal ale také, jaký život má jeho manželka. Nechodí do práce, vzdělává se a dcera dochází do cizojazyčné školky a v pěti letech mluví anglicky. Bezstarostně očekávají další přírůstek do rodiny ………….

Chvilku mne částka od babičky přišla úplně nicotná. Ale opravdu jen chvilku, vzpamatovala jsem se rychle.

A jak to máte vy? Jak moc hodnota peněz ovlivňuje váš život? To by mne opravdu zajímalo. Napište mi nějaký recept, jak si zachovat dobrou náladu s prázdným kontem a jak si bezstarostně říkat, že o peníze v životě přeci vůbec nejde………

A já slibuji, že napříště napíši nějaký více optimistický článek.  

         
   
30.07.2003 - Láska a vztahy - autor: Jindřiška Kleknerová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [92] Ťapina [*]

    Jindřiško, po první větě jsem věděla, kdo je autorem článku. Ten nezaměnitelný pesimistický styl. Tomu slibu na konci prostě nevěřím.

    superkarma: 0 23.11.2003, 10:17:12
  2. avatar
    [84] emma [*]

    capelucita: a jsi tlustá?

    superkarma: 0 31.07.2003, 15:49:53
  3. avatar
    [78] Eva_CZ [*]

    Klara: sice jsem si rekla, ze uz na tebe nebudu reagovat ( uchyle ), ale zkus si spocitat ( pokud ti na to rozum staci ) v kolik hodin MEHO casu jsem na ZIN!
    5.20 rano. Vstavam mezi 4-5, pri kafi projedu net, pak si jdu zabehat a pak zacne muj denni kolotoc.
    P.S. Co je to SPLKY, prosim?

    superkarma: 0 31.07.2003, 11:32:21
  4. avatar
    [77] emma [*]

    Klara: zato ty neplkáš!

    superkarma: 0 31.07.2003, 09:26:53
  5. avatar
    [76] emma [*]

    ishi: to bych teda ráda věděla, jak získat zdraví, lásku, život! někdo má a někdo nemá! přece nemoc nebo láska si nevybírá. prostě přijde.
    a jak říkala v jednom rozhovoru ředitelka hospicu - když za ní chodí lidé umírající na rakovinu a ptají se "proč zrovna já??!!", ona jim odpoví: "a proč ne? nemoc přece není za trest"....
    a láska není za odměnu

    a jasně, pokud máš peníze, můžeš si třeba zaplatit lepší léčbu, která ti možná zachrání život. nebo taky ne.

    superkarma: 0 31.07.2003, 09:23:36
  6. avatar
    [71] lumpici [*]

    Tak nevím, spusta lidí si stěžuje, že nemůže mít to či ono, ale mám pocit, že si neuvědomují, že i když budou mít víc peněz, opět to bude důvod k tomu si stěžovat. Češi mají stížnosti skoro jako národní sport. Taky se musíme během roku s dětmi uskromnit, abychom měli v létě na dovolenou. Jsem sama se třemi dětmi, zatím na mateřské, ale i k té se dá vcelku slušně přivydělat. A nechci si stále stěžovat, že celý rok šetříme kvůli 14 dnům v létě. Děti si uvědomují, že prostě nemohou mít nejnovější módní výstřelky, ty mladší nejdražší čkokolády. Dárek jako Kinder vajíčko berou opravdu jako přilepšení, které je tak jednou za měsíc. A protože je prostřední dcera těžce astmatická, tak moře jí opravdu pomáhá a prostě jsem si dala za cíl každý rok s nimi k tomu moři odjet. Jeden rok je to třeba levná Itálie, další rok si zase můžeme "dovolit" i letecký zájezd. A nezdá se mi nic špatného na tom, že maminka musí dětem před ostatními při společném výletě vysvětlit, že prostě něco jim koupit může a něco ne. U nás to funguje také tak. Velmi často takovéto věci vysvětluji ať už ve školce, na ulici, v obchodech. Myslím že maminka se v takovém případě nemá za co stydět. Evka

    superkarma: 0 30.07.2003, 21:42:09

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [70] aninas [*]

    Galadriel: ja si jdu taky udekat radost - dojdu si pro ty tiskopisy

    superkarma: 0 30.07.2003, 20:02:29
  2. avatar
    [69] Dudlajlama [*]

    To: Barka... nevim, jake mas kamaradky, ci zname, se kterymi vyrazis, asi to ale nebude to prave orechove. Vubec si neumim predstavit, ze bych se stydela rici pred svymi kamaradkami, ze na neco nemam. To vis, za za tech hubenych let mi bylo semtam ouvej, nestydela jsem se ale za to, ze si nemohu to ci ono dovolit. Na dovolenou jsme jezdili kazdy rok na Luznici na Cerveny mlyn, bydleli v chatickach o neco vetsich nez bouda pro psa a byly to ty nejbajecnejsi dovolene, na ktere spousta lidi vzpomina dodnes. Tak jste me tim clankem nainspirovali, ze vyrazim do mesta a jdu si udelat alespon malinkou radost .

    superkarma: 0 30.07.2003, 18:33:49
  3. avatar
    [68] Eva_CZ [*]

    Barka: no ja nevim, ale muj bracha sedi na sedacce obyvaku v panelaku a je nastvanej, ze at se dre jako vul ( a jeho zena take ), jsou radi kdyz vyjdou s penezi a jednou za rok stravi dovolenou v Italii pod stanem.
    Kdyz mu reknu, at zvedne zadek a jede sem, ze mu zajistim praci atd. - tako to ne, milion duvodu, proc to nejde.
    No tak at sedi v panelaku.... A nadava.
    Je ale hodne smutne cist, jak PRACUJICI lide maji problem uzivit sebe, deti a zaplatit slozenky....
    To je mi lito.

    superkarma: 0 30.07.2003, 17:33:34
  4. avatar
    [67] aninas [*]

    mirrea: no nahoru ... ani dolu si je nevezme

    superkarma: 0 30.07.2003, 17:32:15
  5. avatar
    [66] aninas [*]

    Ale stejne s penezi ci bez - S USMEVEM JDE VSECHNO LIP

    superkarma: 0 30.07.2003, 17:30:42
  6. avatar
    [64] emma [*]

    Ale káčo, peníze přece nejsou nikde zadarmo!

    eveli: užívat si na dovolené je fajn. proto jsme i my letos jeli raději na Slovensko a tam si užívali než jet sice k exotickému moři, ale ládovat se tam pověstnými konzervami. a bylo nám krásně a já jsem při odjíždění skoro brečela jak dítě, kterému končí prázdniny

    superkarma: 0 30.07.2003, 15:12:36
  7. avatar
    [56] emma [*]

    jojo, čím víc člověk má, tím víc utratí. a z určité části je i spokojenější. já jsem taky zažila období "vaření polévek ze sekerky", jak píše Pajda - i ten rohlík byl luxus. dneska mám peníze, o kterých jsem si před tím myslela, že jsou bránou do ráje (no, nebo aspoň, že s nimi budu v pohodě ) a co myslíte? na účtě jsem pořád v mínusu akorát tu sekerku už nevyvařuju

    superkarma: 0 30.07.2003, 13:44:56
  8. avatar
    [54] Aja [*]

    znouzi, to chápeme všichni, že peníze jsou "jen" prostředek k něčemu... Ono to tu asi není ani o šetření, jako o tom, JAK vyjít...

    superkarma: 0 30.07.2003, 13:14:30
  9. avatar
    [53] medved [*]

    Barka: to s tema hromadkama se odborne nazyva mental accounting...ted jsem se o tom ucila ve skole a jsem rada, ze to nekde vidim i v praxi
    jinak k tematu...chudoba cti netrati, ale s penezma je to veselejsi , ani se jindre nedivim, ze ma ze staleho skudleni deprese ....a ani me nepripada dovolena za 100 litru prehnane draha...je to prece otazka priorit
    jen se mi moc nelibil priklad bohateho kamarada...to ze te vzal do z tveho pohledu luxusni kavarny nemusi vubec znamenat ze se "vytahuje"...pro nej je to asi normalni standart a kdyby te vzal jinak, kde by to byl standart pro tebe znamenalo by to, ze si te dost nevazi
    z me zkusenosti...o penezich daleko vic mluvi lide, kteri je nemaji nez ti kteri je maji

    superkarma: 0 30.07.2003, 13:01:04
  10. avatar
    [52] Ivanka [*]

    Já jsem vyrůstala v poměrně chudé rodině - mamka dělnice, taťka řidič, tři děti. Vím, že nedostatek financí často býval důvodem rodičovské hádky.
    Po škole jsem si našla dobrou práci, báječného muže, máme se dobře. Peněz máme řekla bych dost. Ale je to něco za něco, máme soukromou firmu a tak se musíme pěkně otáčet, takže se třeba stane, že nemáme čtvrt roku volný víkend. Člověk padá na hubu, ale hřeje ho pocut, že penízky se hromadí a bude na přestavbu domečku...... a dalším hřejivým pocitem je, že až se firma rozjede, nebude už tolik potřeba naší práce, ale budeme mít víc zaměstanců a víc volného času....
    Jen musím říct, že tím že jsem vyrůstala v chudší rodině, více si nabytých peněz a blahobytu vážím......a moc mě těší, že i rodiče si teď, když jsme všichni tři zabezpečení mohou více užívat. Nejezdí na dovču za 100 tisíc /ani my ne/, ale jezdí každý rok na své oblíbené místečkou a jsou spokojení....

    superkarma: 0 30.07.2003, 12:52:01
  11. avatar
    [51] zn0uz4 [*]

    penize.. jsou jen prostredek. byly a budou, nesnasim setreni - kazdy den muzu umrit. Kdyz mam rad tenhle salam, nebo tuto piti, tenhle film se mi libi - tak si to poridim. K cemu mi bude ulozenych x set tisic? k nicemu. staci se ted podivat, kolik bankovnich ustavu krachlo, kolik lidi prislo o penize, o iluze, o svoje sny. Draha dovolena. Co je to "draha". 100.000? nezda se mi to moc. Rad bych projel cast USA, jen za letenky bych dal pro ctyrclennou rodinu okolo 70.000. pak bydleni, jidlo, pronajem auta. A kolikrat za zivot se tam podivam? jednou? dvakrat? Je to zazitek? Ano. Nekomu staci videt Trosky dvakrat do roka, a je spokojeny, nekdo chce videt i ostatni. Proc ne.

    Zit se ma naplno, Nerikam, ze jsem milionar, to jiste ne, splacim mesicne hodne penez, ted za dva mesice jsme utratili tolik, co moje mamka vydela za rok - ani nevim, kam se to vsechno ztratilo - poplatily se dluhy atd...Ale taky to neznamena, ze kradu - spim par hodin denne, delam pres vikendy, ale i proto, ze chci neceho dosahnout, ne kvuli penezum - zel korinky jist nechci :))

    a uprimne - nemam penize rad, ale bez nich se neda zit. dnes uz bohuzel ne :(

    superkarma: 0 30.07.2003, 12:51:21
  12. avatar
    [50] pajda [*]

    Barka: k tvému problému ti můžu napsat, že když máš na kino - a ty peníze za ně dáš, nemáš to až tak špatné. Můžu tě ujistit, že v době, kdy já byla skoro rok na PN a můj muž bez místa, jsem o nějakém kině vůbec nepřemýšlela - ani po výplatě. A pro syna byla největší odměna, když si mohl vzít suchý rohlík mimo čas jídla...takže pusť z hlavy to, že nemůžeš do kina "až do výplaty" a buď ráda, že se tam vůbec dostaneš. A s tím, že nerozhazuješ, si nelam hlavu...

    superkarma: 0 30.07.2003, 12:44:46
  13. avatar
    [48] mirrea [*]

    aninas: Mili: Ariadna: taky znám takové
    peníze si tam nahoru nikdo nevezme
    máme jednu příbuznou, která syslí a mamoní, peníze jsou její hlavní smysl života, shromažďuje je prý pro svou vnučku, ale vnučka na to..., a co ta dotyčná pak z toho života má

    superkarma: 0 30.07.2003, 12:03:52
  14. avatar
    [46] Exupery [*]

    Ještě před rokem jsem vydělávala kolem 30000,- za měsíc, po zaplacení nájmu mi zbylo cca 20000,- Neuštřila jsem ani korunu, všechno jsem rozházela vyšla vždycky taktak. Před rokem se situace podstatně změnila a po zaplacení nájmu mi zbývá tak 3000,-. A najednou zjišťuju, že to zvládnu jakžtakž i tak. Nejí každej den Mozzarelu, nejsem denně v hospodě a když v ní jsem, nejezdím z ní taxíkem, když to mám 15 minut pěšky. Pěkně jím mrkev, brambory... Jenom se bojím, aby mi třeba nedodělaly boty, protože na těch nějak nemíním slevit. Už to tak mám rok a ještě to snad jeden vydržím, než pustí z vojny a pak nám snad bude fajn Fakt to jde, život je otázkou priorit (to je tuším z nějaký reklamy ), ale dlouhodobě to asi musí bejt problém. Peníze jsou důležitý, ale hlavní je bydlet a jíst, pak už to člověk nějak ustojí. Mě celkem drží nad vodou, že kromě toho, že jsem zdravá, tak jsem ještě, doufejme, šťastně zamolovaná, toho kdyby nebylo, asi bych si i ty finanční problémy víc brala

    superkarma: 0 30.07.2003, 12:02:51
  15. avatar
    [45] Eva_CZ [*]

    Tak moc jsem svym detem chtela dat aspon dovolenou v lete u more, v zime na horach, ale jako samozivitelce v CSSR mi nebylo doprano. Resp. detem. Po revoluci jsem na tom byla lepe, ale porad bylo na co a kam penize davat, presto se mi kazdorocne darilo stravit aspon tu dovolenou na horach a nemuset pocitat, kolik utratime za vleky ci 3. veceri pro syna.
    Potom jsem zacala vydelavat hodne. Pruser byl ze za tu cenu, ze jsem sice mohla travit dovolenou v podstate kdekoliv, ale nebyl na ni cas.
    A AMERICKY SEN? Tak ten je hlavne o ohromnem pracovnim zaprahu a o $, co si budeme povidat. Nekdy je poloprazdna lednice, protoze se proste nedostanu ani na nakup. Mohli bychom jet lyzovat do Aspenu, ale ja nemuzu opustit rozdelanou praci. V patek se stehujeme do domu s ohromnym bazenem, ale ja vubec nevim, KDY si budu mit cas v tom bazenu zaplavat. Jsem rada kdyz si za vikend urvu 4 hodiny na plazovani...
    Vcera jsem v praci stravila 14 hodin - a diky za tento clanek, protoze zjistuji, ze takhle to proste nejde...
    Jen momentalne nevim, jak z toho.

    superkarma: 0 30.07.2003, 11:54:32
  16. avatar
    [38] Bobina [*]

    Tomáši,mám kolegu,který jezdí každým druhým rokem na hodně vzdálená místa /Tibet,apod./,ale musí si kvůli tomu brát půjčky,protože náš plat se pohybuje kolem 9 tisíc /což není na kancelářské vážně moc a ještě nemá rodinu/ a tak mi připadá dovolená za 100 tisíc docela drahá.
    Ano,souhlasím,když chci něco vidět,musím tomu obětovat,ale těžko tomu někdo obětuje jídlo 4-členné rodiny na dva roky....

    superkarma: 0 30.07.2003, 10:36:37
  17. avatar
    [35] Aja [*]

    Mě jednu dobu zůstal skoro vyklizený byt...Nebožtík tam nechal jen nábytek, který se splácel na novomanželskou půjčku... Pochopitelně jsem to splácela já. Dceři odvezl i postel Bylo jí šest let. Já bych se nenechala dotovat od rodičů, protože si myslím, že v určitém věku už by člověk měl pomáhat jim...Tak vám povím, že to bylo často hodně zajímavý...
    No, a vlastně podruhý jsem se nevdávala pro peníze, takže někdy je to taky zajímavý...

    superkarma: 0 30.07.2003, 10:22:13
  18. avatar
    [32] Milala [*]

    Mili:jako kdyby jsi psala o mně,dokonce i ta povolání a věk sedí Dovolená každoročně na stejném místě,ale život je paráda.Peníze sice nejsou všechno,ale i malá hrstka stačí ke štěstí a životu

    superkarma: 0 30.07.2003, 09:18:42
  19. avatar
    [29] Smajlinka [*]

    Myslím si, že ohledně peněz není ani tak důležité množství, ale to, jak se s nimi hospodaří. Když nás vychovávala mamka, tak vždycky po výplatě utrácela a na konci měsíce už nebylo skoro ani na jídlo (pomáhala babička). Mě přítel naučil jiný systém. Po každé výplatě si peníze rozdělím do jednotlivých virtuálních hromádek – nájem a služby s ním spojené, jídlo, domácnost, vybavení bytu, auto, to jsou naše společné hromádky, do kterých přispíváme každý polovinou. Pak mám zbytek peněz, který rozdělím – na stavební spoření, penzijní připojištění, na „zdraví“ (vitamíny apod.), oblečení, doplňky, cestovné, dárky, kosmetika… Od té doby se mi nestalo – dodržuji to tak čtyři roky, že bych neměla peníze. Každý výdaj si zapisuji a když se v té které hromádce dostávám na dno, je to znamení, že nákupů už bylo dost. Další měsíc pak hromádku doplním. Sice např. nemám hned na boty, ale během dvou měsíců si ušetřím. Vím přesně kolik už mám a kolik je třeba doplnit… Pokud mám peníze navíc – odměny apod. nikdy za ně neplatím složenky a další běžné výdaje. To bych nikdy nic neušetřila. Na běžné výdaje jsou jiné peníze. Peníze navíc si vždycky uložím. Nečekám na výplatu jak na smilování, mám klid. Díky příteli, který mě to tak naučil.

    superkarma: 0 30.07.2003, 09:10:27
  20. avatar
    [24] Jeremi [*]

    Bobina: Ale co když ten člověk opravdu vydělává tolik, že dát 100.000 Kč za dovču pro něj není problém? Proč ho litovat, že mrhá penězi? Co s nimi asi tak má dělat? Uložit je na účet a libovat si v pročítání měsíčních výpisů? To by mi spíš přišlo politování hodné.

    superkarma: 0 30.07.2003, 08:37:23
  21. avatar
    [23] Irena1 [*]

    Jsem stejně postižená jako autorka, neustále sleduju, co jsem koupila, jestli se nedá na něčem ušetřit, čím dál od výplaty jsem víc a víc nervoznější. A myšlenka nenadálých výdajů je moje noční můra. A je to o to horší, že jsem na všechno sama, takže myšlenky typu: co když přijdu o práci, onemocním apod.? jsou na denním pořádku. Je fakt, že po výplatě se mi krátkodobě uleví a po odměnách si téměř pískám (to si pak dělám nějakou výjimečnou radost jako náplast za ty nervy).
    Na druhou stranu NESOUHLASÍM s tím, že peníze nejsou všechno. Ano, štěstí a lásku si za ně nekoupíte, ale může to hodně přispět. Jednak každý stres se na vás projeví psychicky i fyzicky a tím zrovna druhé pohlaví člověk neokouzlí. A pak - můžete si kupovat vitamíny, preparáty, masáže, oblékat se na míru, platit si kurzy, odpočívat u moře, zaplatit si hlídání pro děti, pro psa, objednat hospodyni nebo uklízečku, koupit auto - tím vším šetříte čas, své nervy, své zdraví...a můžete být víc v pohodě. Takže ptá-li se mě někdo, co mi v životě chybí, tak já říkám PENÍZE..... to ostatní je na mě a možná na "osudu"...

    superkarma: 0 30.07.2003, 08:36:24
  22. avatar
    [22] Brett [*]

    Jsem ze stare skoly a tak by se dalo rici, ze kazdou korunu obracim nez ji vydam. Desne dlouho se rozhoduji, zda to, co by se mi libilo, opravdu potrebuji. Vetsinou to dopadne tak, ze si vec okamzite nekoupim, a po nekolika dnech uz neni a tak mne to mrzi. Tolik bych setrit opravdu nepotrebovala, protoze do hrobu si penize nevezmu, ale holt jsem byla tak vychovana a tak to ve mne zustalo. Je pravda, ze treba mesic (nebo dele) si nekoupim nic a potom mam rozhazovacnou naladu a behem dne nebo tydne si koupim vice veci. Ale ted v posledni dobe se uz orientuji na slevy, protoze je to opravdu vyhodne. Je fakt, ze clovek musi myslet na zadni kolecka, az uz opravdu nebude moci, aby mel nejakou rezervu a nebyl na obtiz tem ostatnim. Takze zaver, penize je dobre mit, ale jsou to jenom papirky a opravdu to nejdulezitejsi si za ne nelze koupit.

    superkarma: 0 30.07.2003, 08:34:00
  23. avatar
    [21] aninas [*]

    Mili:

    superkarma: 0 30.07.2003, 08:29:50
  24. avatar
    [19] Dudlajlama [*]

    Mili .

    superkarma: 0 30.07.2003, 08:01:20
  25. avatar
    [17] Dudlajlama [*]

    To: Aninas .

    superkarma: 0 30.07.2003, 07:49:23
  26. avatar
    [15] jankucharo [*]

    tomas.: no tomasi, při mém příjmu 125 tis.ročně a dvou dětech si vážně tvůj luxus nemohu dovolit, pro mne je zatěžko dát jednou za tři čtyři roky dohromady 20 tis. na dovolenou u moře....
    A že odejdu z domu před šestou a vratím se nejdřív ve čtyři, koloběh s dětmi-úkoly apod. a večer padám jak podťatá... a když mám pocit, že nějakou stovku uškudlím, tak přijde syn-mami, mě tlačí boty...dcera-mami, potřebuji do školy..a tak je to pořád dokola.
    TO ALL: na straně jedné peníze možná kazí charakter, na straně druhé bez nich se v životě neobejdeme. Je hezké, že vám šéf poklepe po rameni, jak jste to či ono dobře zvládla, ale nemůžete přijít do zeleniny, poklepat prodavačce na rameno a říct a dejte mi kilo poměrančů pro děti....

    superkarma: 0 30.07.2003, 07:41:09
  27. avatar
    [14] aninas [*]

    Galadriel: ja jsem neco v bledemodrem Kdyz jsem mela vyplatu malou a sama s dvouma klukama, tak jsem s tim vysla. MUSELA, jine reseni nebylo. A kdyz jsem mela vic penez - take jsem vysla .

    Jedno porekadlo pravi:
    Koupit je jediny zpusob, jak ziskat za penize lasku.

    Nemel penize - umrel,
    mel penize - taky umrel.
    Do hrobu si nic nevezmes.

    Ale je fakt, ze s nejakou rezervou za zady se zije svobodneji, bezstarostneji, veseleji.
    Starosti o penize ubijeji, ale opravdu nejsou vsechno.
    Ale je lepsi, kdyz jsou.
    A nejlepe hooooooooodneeeeeee

    superkarma: 0 30.07.2003, 07:39:28
  28. avatar
    [13] Sirikit [*]

    V jedné knize jsem si kdysi přečetla, že za peníze si člověk koupí přátele, ale nikdy si nekoupí opravdové přátelství, za peníze si člověk koupí sex, ale nikdy si za ně nekoupí opravdovou lásku, za peníze si člověk může koupit léky, ale nikdy si nekoupí zdraví.

    superkarma: 0 30.07.2003, 07:36:21
  29. avatar
    [6] Bobina [*]

    Včera jsem zůstala úplně civět na televizní obrazovku.Opakovali Saunu - téma nákupy. Byl tam asi šíleně bohatý pán,který přiznal,že velice rád nakupuje a prý když dal za výlet do USA 100 tisíc,tak tam dalších 100 tisích nechal za blbůstky a dárečky...... tak to je vážně síla.Nevím jestli mu závidět nebo ho litovat,že takhle zbytečně mrhá penězi.

    superkarma: 0 30.07.2003, 06:44:34
  30. avatar
    [5] Bobina [*]

    Nebudu psát žádné dlouhé fráze (přestože mně to nutí popsat moje pocity z článku).Ale shrnu-li to,mám ty samé pocity jako autorka článku a dost často přemýšlím kde dělám chybu. Píšu si do diáře každou prkotinu,kterou koupím a stejně na konci měsíce zjistím,že to všechno bylo potřeba,ale z té výplaty zbylo minimum.... holt,většího platu se nedočkám a já bych stejně pořád měla málo (znám se ...čím víc člověk má,tím víc utrácí).

    superkarma: 0 30.07.2003, 06:42:17

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Akce pro čtenářky: Velikonoční pečení a vaření s Globusem
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme