Poslední dobou je celkem obvyklé, že se novomanželům dávají jako svatební dar peníze. Dnes už to není bráno jako urážka, ale rozumná cesta, kterou se vyhnete kupování zbytečností či stejných věcí jako ostatní. Přečtěte si, jak dopadly peníze ukryté v sošce jelena...

svatbaPetr a Lucie se rozhodli učinit velký životní krok a posunout svůj vztah o kus dál. A protože je Petr vášnivý myslivec, svatbu si naplánovali na září, kdy vrcholí lovecká sezona. A oslavu pak do hájenky, chaty Petrových rodičů.

Asi si dovedete představit, jak taková hájenka uvnitř vypadá. Tu paroží daňčí, tam zase jelení, tu kožešina z kance, tu porcelánová soška muflona, tam zase lišky. Ostatně těch porcelánových sošek bylo v hájence skutečně úctyhodné množství, neb Petrova maminka je porcelánový maniak.

Slet svatebních hostů

Když bylo po svatbě, sjeli se tedy všichni do hájenky a zde došlo i k předávání svatebních darů. Záchranu od porcelánové nadílky stran příbuzných očekávali Petr s Luckou od kamarádů, kterých se v chatě městnala také slušná skupina. Jenže...

No, milí, zlatí,“ ujal se slova Radim, něco jako kápo skupiny přátel, „koukám, že náš dar bude v té dnešní nadílce vypadat jako zcela obyčejný,“ otočil se na zástup ostatních pozvaných kamarádů, kteří začali kroutit hlavou, „ale obyčejný rozhodně není. Sháněli jsme ho dlouho a jde prý skutečně o výjimečný a vzácný kousek, tak doufáme, že ho nenecháte mezi ostatními na chatě, ale najde si své místo někde na čestném místě vašeho hnízdečka!“ dokončil proslov a s ostatními postavil před novomanžele úhledně zabalený dar. Ti jej s velkým očekáváním otevřeli... a byl tam! Kapitální, absolutně nejkýčovitější, porcelánový dvanácterák.

„Ehm - no tak děkujem,“ vysypali ze sebe Petr s Luckou a do konce oslavy se s kamarády nebavili.

A tak přátelství málem skončilo

Přátelé si oslavu skvěle užili, ale po svatbě se Petr docela proměnil. Vůči kamarádům ochladl a stýkali se už jen občas. Všichni to připisovali jeho novým rodinným starostem, tak si z toho nic nedělali, až jednou se Radim Petra mezi čtyřma očima spiklenecky zeptal: „Tak co, jak se vám líbil jelen?“

„Hele, to jste teda přehnali, fakt,“ odvětil naprdnutě Petr, „víš, jaký naši jsou. Tyhle porcelánoví nesmysly mi totálně lezou krkem.“

„Ale byl to dobrej fór, ne?“

„Hele, fakt mě s tim neštvi. A víš co, vůbec mě nemrzelo, když mi Lucka řekl, že ho vyhodila.“

V tu chvíli se Radim chytil stolu. Vyhodila! „Proboha, vždyť jsme do toho jelena nacpali pět tisíc v smotaných do ruliček!“

Finále

Dneska už se tomu všichni smějí a baví se představou, jak si nějaký bezdomovec vytáhl jelena z popelnice a měl díky němu chvíli na lepší,než krabicové. Jak dopadly peníze skutečně, to se už asi nikdo nedozví - možná chtěl Petr Radima poškádlit, možná je našla Lucka při úklidu a před Petrem zazdila, možná někde leží pohřbené skládkou...

Redakční douška

Když jsem tento příběh slyšel, říkal jsem si, že není moc reálný, ale pak se mi stalo něco podobného. Dávali jsme kamarádům svatební dar zabalený na tři části jako marcipánové dortíky a v každém bylo malé překvapení (i finanční). Dva z dortíků si málem odnesli svatební hosté. Při svatbě jste prostě tak plní emocí, že moc nevnímáte narážky typu: „Je to velice výjimečná věc.“ Takže až budete podobným způsobem předávat peníze, dejte to raději obdarovaným jasně najevo.

Čtěte také...

Reklama