Reklama


„Ten dělá to a ten zas tohle,“ zpívá se v jedné známé české písničce a já jsem toho během prázdnin vyzkoušela opravdu hodně. Vyměnila jsem lenošení na sluníčku za letní brigády docela brzy, někdy ve třinácti letech, a celkem jsem si zvykla na změnu stereotypu.

Od mouky jsou rohlíky i já

Nejdříve jsem pracovala v pekárně. Každé ráno vstávala kolem čtvrté hodiny a hlídala, jestli jsou rohlíky správně srovnané v řadě, zkrátka připravené k tomu, aby mohly „sklouznout“ do pece. Pamatuji si, jak jsem po prvním dni byla celá od mouky a celou dobu jsem si toho nevšimla.

Nejraději jsem pomáhala při přípravě amerických koblih, které jsem si v té době oblíbila. Poslouchala příběhy o tom, který z pekařů umí lepší chléb či rohlíky, a nechala se omamovat nádhernou vůní ještě teplých housek. Nezapomenutelná práce, která poodkryla výrobu těch nejběžnějších potravin, a když pominu vyprávění o tom, že během noční práce je normální vidět proběhnout kolem sebe dvě či tři myši, byl to super zážitek.

Platonická láska mezi regály

Od pekařky jsem se další léto dostala k prodavačce. Už jsem o zkušenostech s touto prací na stránkách Ženy-in psala. Asi nejvíc jsem si užívala věci okolo tohoto zaměstnání, jako bylo polepování zboží cenovkami, přebírání potravin od dodavatelů a doplňování do regálů.

Kontakt se zákazníky byl asi nejrozpačitější ve chvíli, kdy do obchodu přišla nakoupit kamarádka, ale mnohem hůře mi bylo, když přišel kluk, který se mi líbil. Tajná láska chtěla chleba a mléko a já jsem jen tupě přinášela a snažila se usmívat.

Poté, co odešel, jsem dlouho zážitek rozdýchávala a dělala jsem si naděje, že přišel jen kvůli mně. Pominula jsem fakt, že mu doma maminka nejspíš přikázala, aby došel nakoupit, jestli chce večeři, a že on neměl příliš šanci, kam jinam jít, když bydlel jen kousek od nás.

Hulákal jak na lesy

Jako pošťačka jsem pracovala dvě léta. Mým rajónem bylo velké sídliště u nás ve městě a můžu říct, že tento druh práce mě bavil asi ze všeho nejvíce. Jen to vstávání - opět kolem páté, abych v půl šesté byla v práci. Je pravda, že díky tomu den lépe utíkal a během parných měsíců jsem byla ráda, že když už začalo sluníčko opravdu pálit, já jsem byla se svojí prací skoro hotova.

Mým největším strašákem byly vždy dvě věci. A to, když jsem musela ještě k dopisům vložit do každé schránky leták a vozík, ve kterém jsem měla poštu, se tak ztížil asi o pět kilo. Další noční můrou bylo, když jsem někomu nesla větší balíček. Po celou dobu jsem se modlila, aby byl doma a měl peníze na zaplacení. S hrůzou ještě dnes vzpomínám, jak sice jeden člověk doma byl, ale já jsem bohužel neměla na vrácení na jeho dvoutisícovku. Začal hulákat a rozčilovat se, abych mu balíček dala, a během chvíle mě zasypal řadou nevybíravých slov. Docela by mě zajímalo, co se v tom balíčku skrývalo...

Kdo má hodně, chce ještě víc

Překvapivě nejraději jsem měla dny, kdy jsem s poštou nosila i důchody. Sice jsme měla u sebe tak vysoký obnos peněz, že kdyby mě někdo po cestě přepadl, měl by rázem zaplacenou dovolenou u moře, ale to jsem příliš neřešila. Spíš mě bavilo setkání se starými lidmi.

Často jsem vstupovala do bytů a stalo se trochu paradoxním pravidlem, že čím menší výši důchodu jsem přinášela, tím příjemnější člověk to byl. Byla jsem v rozpacích, když mi paní kromě díků přidala na cestu sušenku nebo pár jablek, ale mnohem nepříjemněji mi bylo ve chvíli, kdy jsem někomu nesla jen pět tisíc korun a on byl šťastný a na druhou stranu, někdo měl třeba o sedm tisíc více a loučil se s tím, že by mohl stát přidat.

Všechny letní brigády mi přinesly především jiný pohled na určitý druh práce. Jinak jsem pak přistupovala k upečeným rohlíkům, prodavačkám i k donášce pošty. Když si totiž člověk vyzkouší různou práci během brigád, pochopí, co obnáší a o čem neměl ani tušení…

Už přestávám mudrovat. Slibuji :-)! Těším se na vaše příspěvky na téma: 


LETNÍ BRIGÁDY 

Vzpomeňte si, jaké byly ty vaše?

Kde všude jste pracovala?
Na kterou brigádu nikdy nezapomenete?

Vracela jste se každý rok ke stejné práci?
Proč jste utekla po dvou dnech?

Jak jste brigádu sháněla?
Jak se k vám chovali vaši nadřízení?

Kam nejdál jste za prací odjela?

Jaký byl váš hlavní důvod chození na brigádu?

Peníze?
Kolik jste si vydělala?
Co jste si za ušetřené peníze koupila?

Nebo jste pracovala kvůli lásce?
Přikázali vám to rodiče?
Nebo proto, že vás to bavilo?

Nikdy jste na žádné brigádě nebyla?
Dejte nám vědět, zda vás to teď nemrzí?

Zavzpomínejte, napište a pošlete fotografie:
redakce@zena-in.cz