Čtenářka s nickem pegonela nám poslala opravdu bohatou vánoční nadílku. Dopis do redakce se skládá z dopisu Ježíškovi, kouzelných fotografií a ještě kouzelnější pohádky. Tu si přečtete zvlášť v následující novince.

Dopisy Ježíškovi

Jako malá jsem psala Ježíškovi pravidelně. A od určitého věku byly mé dopisy pro Ježíška vlastně stejné. Mimo pár hraček obsahovaly jeden jediný, stále se opakující živý dárek. Chtěla jsem psa! A má sestra si přála totéž. Dostávaly jsme sice plyšová zvířátka a dokonce tehdy přepychového pejska, který štěkal a vrtěl ocáskem. Byl ale umělý, jeho tělíčko bylo potažené plyšem. Přestože Ježíšek vyslyšel mnohá z našich přání, živého pejska nám nikdy nepřinesl.

Náš taťka říkal, že pes patří k boudě na dvůr, a my bydleli v paneláku. Mamka sice chtěla jeden čas koupit pekingského palácového psíka, taťka ale trval na tom, že to není pes. Pes je skutečný pořádný hlídač k baráku, a ne polštářové stvoření se sraženým čumákem. A tak jsme psa nikdy neměli.

Ježíška jsem převezla až téměř v dospělosti. Když jsem maturovala, naši se rozvedli. Mamka se odstěhovala a já zůstala bydlet s taťkou. Vytušila jsem, že přišla slabá chvilka, kdy by se snad dal taťka zviklat. S kamarádkou v práci jsme zavolaly na inzerát „Daruji štěně“. Slibovala jsem si, že se na štěňátko jedu jen podívat. Přivítala nás paní s malou dcerkou. Na zahrádce byly dvě misky, u každé z nich dvě štěňátka. Byla nádherná. Paní se ale začala rozhlížet a ptala se dcerky: „A kde je Dastík?“ Ano, štěňat bylo původně pět. To páté, nejmenší, si ale její dcerka tak oblíbila, že ho schovávala před naší návštěvou za zády. Musela Dastíčka pustit a já se okamžitě zamilovala do mého budoucího pejska. Byl nejhezčí! Přinesla jsem si ho domů a tři dny ho schovávala před taťkou. Až pak ho objevil v mém pokoji. Nejdřív se rozčiloval, že psa musím vrátit. Já mu vysvětlila, že on už je u nás doma, protože zde bydlí tři dny. Taťka nakonec rezignoval. Když odešel Dasty do psího nebe, bolelo to i taťku. Ale Dastyho vystřídal Ben, který má dnes šest let a těší se dobrému zdraví.

A tak i když ne Ježíšek, mé vánoční přání se nakonec splnilo…

A pokud se týče mého syna, který je nyní v pubertě, tak s ním jsme dopisy pro Ježíška kdysi malovali. Neuznávám americké pojetí Santa Clause, pro mě je Ježíšek krásné malé dětské stvoření s nahatou prdelkou. A děti přece neumí číst… Syn se vydováděl, když maloval Ježíškovi, co si přeje. Většinou mu to splnil, ale když přece jenom bylo něco nad jeho síly, dalo se vymluvit na to, že Ježíšek v kresbě nerozeznal, o co jde. No, a příští rok, když se přání opakovalo a syn už uměl kreslit lépe, třeba jeho přání Ježíšek splnil…

Přikládám ještě vánoční pohádku, kterou jsem sama složila. A také fotky obou psů: rezavého Dastíka a černého Bena.

pegonela

pozn. red. Text nebyl redakčně upraven

benik

benicek

foto

_____________

Opravdu pěkný dáreček - i celý Váš příspěvek :) Ale dost řečí, jdeme ještě na pohádku ...

 

Téma dnešního dne 20. prosince 2011 zní:  Píšete dopisy Ježíškovi?

  • Píšete už jako dospělé ženy-in?
  • Dodržuje se tato tradice u vás v rodině?
  • Píšou jenom vaše děti?
  • A píšete i vy dětem?
  • Kam dáváte dopis pro Ježíška?
  • Řídí se Ježíšek alespoň zčásti podle vašich přání?
  • Anebo vám třeba psaní Ježíškovi připadá v dospělosti hloupé...

Co člověk, to názor.

Dopis „do redakce“ pište na e-mail: redakce@zena-in.cz

Jedna z pisatelek bude odměněna malým dárkem: luxusní vlasovou kosmetikou Alterra, která obsahuje vlasový šampón, balzám a vlasovou kúru.

kosmetika

Reklama