Bulvár

Peggy Guggenheimová: Milovnice umění a života

Byla milovnicí umění, sběratelkou obrazů, mecenáškou talentovaných umělců. A také energickou a extravagantní dámou v nápadných brýlích, která by si pro groš nechala vrtat koleno. V Benátkách, v tomto úžasném městě, strávila tato výstřední Američanka posledních třicet let svého života a zanechala tu sbírku, která patří k nejnavštěvovanějším v Evropě.

Marguerite, které od útlého dětství říkali Peggy, se narodila v roce 1898 do bohaté židovské rodiny, jež bydlela poblíž Central Parku a patřila mezi newyorskou smetánku. Peggyin dědeček Meyer Guggenheim se ze Švýcarska vystěhoval do Ameriky ve druhé polovině 19. století s touhou zbohatnout. Amerika jako země neomezených možností mu to umožnila. Otevřel si zde doly na stříbro, měď a olovo, vybudoval obrovskou a prosperující firmu a zbohatl natolik, že se stal jedním z nejmovitějších lidí Ameriky.

 Měl sedm synů, které všechny velmi dobře zabezpečil. Jedním z nich byl i Peggyin otec Benjamin. Ten bohužel nezdědil po svém otci ani jeho pracovitost, ani obchodního ducha. Majetek promrhal za milenky a pochybné obchody. V dubnu 1912 patřil mezi prominentní hosty plavící na „nejbezpečnější lodi všech dob“ – na Titaniku, na jehož palubě zahynul. Zanechal po sobě vdovu, tři dcery a velké množství dluhů.

Peggy G.Následující léta byla pro tyto čtyři ženy opravdu těžká. Vše se naštěstí obrátilo, když zemřel Peggyin dědeček. Dědictví vrátilo rodině patřičnou životní úroveň. Peggy byla tak trochu po otci dobrodružné povahy, a tak když dosáhla v jednadvaceti letech plnoletosti, sbalila si svůj milión a odjela do sladké Paříže, ráje umělců. Tady se také po dvou letech vdala za svou první velkou lásku  - spisovatele Laurence Vaila. Byl to typický pařížský bohém. Jejich společný život byl velice bouřlivý. Hodně spolu cestovali, vášnivě se milovali, stále se hádali a usmiřovali. V sedmiletém manželství se jim narodily dvě děti – syn Sindbad, ten po rozvodu připadl otci a dcera Peggeen zůstala s matkou. Tedy Peggy svou dceru dost často odkládala k přátelům. Ta byla velmi talentovanou malířkou, ale vyrostla z ní psychicky nevyrovnaná osobnost. Zemřela v roce 1967 na předávkování léky při svém pátém pokusu o sebevraždu.

V Evropě se Peggy seznámila s mnoha literáty, malíři a sochaři, známými i méně známými. Někteří se stali jejími milenci, další podporovala finančně. A hlavně – začala se cíleně zajímat o obrazy, které začala skupovat. Na jednu stranu mecenáška, ale na druhou tvrdá obchodnice. Postupovala podle předem připraveného seznamu, jezdila po ateliérech. Řídila se svým heslem – kup jeden obraz denně  - a tvrdě smlouvala. Mnohá díla tak získala za nejnižší možné ceny. Zachránila je ale před blížícím se nacismem. Sbírku odvezla v roce 1941 do Ameriky. A nejen ji! Zorganizovala z Marseille i odjezd svých dětí, exmanžela, milenců i exmilenců a vůbec mnoha významných lidí, pro něž už nebylo v Evropě bezpečno.

V New Yorku otevřela galerii Art of this Century - Umění tohoto století. A také se podruhé provdala. Za svou novou lásku  -  dadaistu a surrealistu Maxe Ernsta. Už po roce se ale divoké manželství rozpadá, Max nedokáže být věrný…

Po válce to Peggy znovu táhlo do Evropy. Domov pro sebe i své obrazy nalezla v Benátkách. Přímo u Canal Grande objevila zajímavý, nedokončený Palazzo Vernier dei Leoni z roku 1749. Ten si výhodně koupila a zde si v roce 1951 otevřela proslulou galerii, o níž se tvrdí, že je učebnicí moderního umění. Ráda jezdila po Velkém kanále ve své vlastní gondole obklopena svými psy. Benátčané ji nazývali „poslední dóžkou“.

galerie

Collezione Peggy Guggenheim v Benátkách - pohled z Canal Grande

Přestože byla velmi bohatá a v mnoha směrech velkorysá, zůstala tak trochu skrblíkem po celý život. Povídalo se o ní, že jako návštěvnice proslulého Hary´s baru na náměstí sv. Marka se prý handrkovala o každou liru a vždy tvrdě vyžadovala účet. Bylo jí také líto „vyhazovat“ peníze na nutné opravy části paláce, kde bydlela.

Prožila bouřlivý a naplněný život, přesto zemřela v roce 1979 jako osamělá dáma v domě zamořeném vlhkostí a plísní.  Spolu se svými miláčky je pochována v zahradě  Palazzo Vernier dei Leoni. Společnost jí dělají sochy v zahradě i umělecká díla nebývalé hodnoty, která Benátčanům zanechala.

V seriálu Jany Ládyové o zajímavých ženách jste si také mohli přečíst:

 

   
13.11.2014 - Historie - autor: Jana Ládyová

Komentáře:

  1. [4] knihovna [*]

    Opravdu zajímavý článek, hezky napsaný.

    superkarma: 0 25.11.2014, 17:49:27
  2. avatar
    [3] Jindriska8 [*]

    Pěkný článekSml67

    superkarma: 0 13.11.2014, 12:27:01
  3. avatar
    [2] enka1 [*]

    Sml67

    Tak kdyby kupovala za vysoké ceny, nebyla by sbírka tak obsáhlá

    superkarma: 0 13.11.2014, 09:28:23
  4. avatar
    [1] gerda [*]

    Díky za další, mně neznámou osobnost.Sml67 Člověk až žasne, kolik bylo na světě zajímavých lidí, každý má svůj příběh hodný filmového plátna.

    superkarma: 0 13.11.2014, 06:42:08

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme