Novinovými titulky i televizními zprávami v poslední době hýbe pedofilie. Policista, který zneužíval členy Junáka, byl nakonec odsouzen ke dvěma letům vězení. Na stránky novin se však okamžitě dostal další případ – dvojice vedoucích zneužila 27 chlapců. Podle všeho sice nešlo o přímé fyzické obtěžování – vedoucí chlapce fotili „v podezřelých pózách“, ale děti jsou tím traumatizovány.

 

Co o pedofilii víme

Podle psychologů: Tato sexuální orientace se projevuje obvykle v pubertě a je prakticky neléčitelná, lze jen předcházet pedofilnímu chování a v některých případech ho přesměrovat na dětsky vypadající dospělé. Není jisté, do jaké míry je pedofilie vrozená a do jaké získaná v raném vývoji, roli však hrají obě složky.

Podle týmy vědců z Yale: Pedofilie se projevuje sníženou činností hypotalamu oproti nepedofilním jedincům, pokud jsou obě skupiny vystaveny pohledu na pornografii s dospělými. Nelze ovšem jednoznačně určit, jestli se snížená činnost hypotalamu ve stejné situaci neprojeví i u jiných skupin. Navíc není jisté, jestli je snížená činnost hypotalamu příčinou nebo následkem pedofilní orientace.

Je znám případ, kdy nádor na mozku vyvolal pedofilní puzení, které po jeho odstranění ustalo. Je také možné, že pedofilní chování souvisí s čelním lalokem – pak by k jeho léčení, stejně jako u schizofrenie, bylo možno využít antipsychotik. Je ovšem možné, že jde jen o celkové tlumení nutkavého sexuálního chování, ne konkrétně pedofilní orientace. (Zdroj: Biological Psychiatry)

Podle antropologů: V řadě kultur je pedofilie, především homosexuální pedofilie, součástí přirozené sexuality – má však obvykle svá přesná pravidla. Pedofilie je z velké části (ne zcela) kulturní kategorií.

Kontroverzní názor některých antropologů: Pedofilní chování samo o sobě dítě nepoškozuje (pokud není násilné a je přiměřené jeho fyzickým dispozicím), co dítě poškozuje, je postoj, který společnost k pedofilnímu chování zaujímá – dítě je traumatizováno proto, že se k němu okolí chová jako k někomu, kdo zažil trauma, a protože částečně cítí vinu za to, co společnost považuje za špatné. Dětem tedy neubližuje ani tak pedofil jako spíš společnost. Oběti pedofilního chování ve starém Řecku nebo v Japonsku si traumatizovány nepřipadaly – naopak, mnohé byly na staršího a váženého partnera hrdí.

Názor pohříchu soukromý: Ačkoliv nechci nijak snižovat závažnost pedofilních deliktů, nemůžu se vyhnout dojmu, že „šílení“ kolem pedofilie začíná připomínat známe sexuální harašení. Většina „podezřelých“ fotografií z posledního případu, které se objevily v médiích, nebyla podezřelá ničím jiným, než že na nich byly děti. Hrající si děti, v létě, a tak často v plavkách, v indiánských bederních rouškách, v trenýrkách... A co přesně ony děti traumatizovalo, se nedozvíme. Bylo to chování vedoucích nebo následné vyšetřování?

A proč se naštěstí neschválený návrh zákona pokusil zakázat kreslenou pornografii, která je jedním z mála způsobů, jak se může pedofilně orientovaný jedinec sexuálně odreagovat, aniž by někomu škodil? Zdá se, že se naše společnost „protipedofilní hysterií“ dostává na scestí – pokouší se trestat pedofily nikoliv za jejich chování, ale za to, že jsou pedofilové, byť za svou orientaci nemůžou. A to je opravdu špatná cesta.

Zdroj fotografií: zprávy o akcích občanského sdružení Malý princ a stránky ruského MangaClubu.

Co si o situaci myslíte Vy? Jde o hysterii kolem pedofilie, nebo je třeba ještě přitvrdit? Jak byste definovala pedofilní chování? Záleží například při focení na tom, co prožívá dospělý, nebo na tom, jestli neubližuje dítěti? A co si myslíte o kreslené pedofilii? Zakážeme třeba mangu?

Reklama