Reklama


Dopoledne plácám rohlíčky. Mezi tím píšu, přikládám, zadělávám další těsto, beru telefony a snažím se uklízet. Z prvního plechu cukroví jsem vyrobila originální „black samopeky“ nejvyšší tvrdosti...

Mohlo by to vypadat, že jsem zničená osoba a ploužím se nekoordinovaně po bytě polomrtvá a zcela vyčerpaná, s očima samolepkou přilepenýma k čelu, ale zatím to není pravda. Zatím mě to totiž baví. Dokonce i první připálený plech je spíš takový folklor. Snad kdybych nepřipálila první cukroví, pokládala bych to za špatné znamení..:)

K „podvodníkům“ lineckému, rohlíčkům, „hovínkům“, ořechům, úlům, kávovým zrnkům a jinému pečivu jsem letos přidala rovněž „zázvorky“, protože můj drahý má zvláštní vztah k zázvoru.

Nedávno se dokonce pokusil si z želatiny a zázvoru vyrobit vlastní bonbony. 
Tyto mimořádně vyvedené „amarouny“ mu ovšem nějak nechtěly přejít do požadované konzistence, a tak je mezi dvěma plechy umístil do obýváku na zem s tím, že „ono to ztuhne asi později“.
Později jsem připomněla, jestli se na ně nechce podívat.
„Jen je nech, potřebují čas,“ pravil.
OK. Dala jsem jim ještě dva dny. Tento čas byl hmotou využit k evoluci.
„Vyvíjíš zde novou biologickou zbraň, nebo máš málo kamarádů?“ zeptala jsem se, když jsem odkryla plechy, pohlédla na hmotu a ona pohlédla na mě.

Likvidací zázvorových želatinových bonbonů by se již zaměstnala protichemická jednotka.
Snad mu tedy zázvorové pečivo udělá radost a snad nedopadnu s výrobou podobně.

Podvodníci
Znáte? Je to naprosto delikátní cukroví, které mě naučila mamka. Těsto kyne pod vodou, výroba je doslova triviální a je to můj tip pro vás.
25 dkg hladké mouky
25 dkg másla (Hery)
2,5 dkg droždí

Mouka, máslo a jen rozdrobené droždí se smíchá a uhňácá se koule, která se ponoří do studené vody tak, aby byla celá potopená. Tady se nechá, dokud nevyplave.  A ona vyplave, zhruba za hodinu a půl. Potom se vyjme, trochu otře do utěrky, rozválí na cca 1,5 cm vysokou placku.
Vykrajuji pak různé tvary, které po upečení, ještě horké, obaluji v moučkovém cukru, smíchaném s vanilkovým. V troubě se tvary roztomile nafouknou. Je to hrozně dobré.

Aby se těsto nelepilo na váleček
Jeden by vyrostl, když se, dle zákona schválnosti, při posledním pohybu válečkem na něj těsto pěkně lípne a uprostřed se vytvoří nechutná díra. Člověk pak vztekle drbe těsto z válečku a může začít znovu. Na to má trik moje kamarádka, těsto válí jednoduše přes rozstřihnutý mikrotenový pytlík. Naprosto geniální. Některé z vás určitě znají.

 

Tohle jsou  „Hovínka“. Jak se to jmenuje doopravdy, nevím, ale stojí za zmínku, že tvaru se docílí tak, že se kuličky těsta vkládají do drtiče na česnek a vytlačují rovnou na plech. Je to dobré.

 

 


Zázvoroví zajíčci jsou maličko obézní

Měli to být zajíčci, ale nějak mi ztloustli. Spíš jsou to pěkní, vypasení méďové. Na chuť ale nejsou špatní. Budu k sobě velkorysá a řeknu, že na to, že jsem je dělala poprvé, to ujde. Uvidíme, třeba je trochu vylepším, když je ozdobím. Krom toho, hlavní strávník se ještě nevyjádřil. To proto, že spí jako špalek. :-)

 


Zdobení je nejzábavnější
Když pominu fakt, že až se kolem druhé zvednu, budu mít pocit, že mám na zádech pytel cementu, mezi lopatkami zapíchnutou tureckou šavli a v nohách se mi bude hemžit hejno termitů, mě zdobení moc baví. Asistence dvou všežravých H2SO4 koček je nakonec také příjemná. Jsou to jediní živí tvorové, kteří tu se mnou ochotně ponocují. Ne, opravdu to není ze solidarity. Jsou schopné zhltnout i ořech. Ty dvě se těší, až půjdu spát, a ony tu budou do rána rejdit a hledat, co jsem zapomněla opatřit několika zámky. :-)


Před osmou mě z postele nedostane ani letecký poplach.