A je to opět všemi oblíbený pátek a můj klasický páteční rozhovor. Tentokrát jsem nezabrousila do řad slavných jmen, ale požádala jsem o rozhovor svou mámu, Ivanu Škaldovou a vyrazila za ní do domova s pečovatelskou službou na Bulovce, kde pracuje.

Když jsem si plánovala svůj další rozhovor a rozmýšlela, kterou celebritu oslovím, řekla jsem si: „Počkej, proč by to měl být jen někdo slavný? Přeci jsou i tací, kteří si respekt a uznání zaslouží o mnoho víc než kdejaká star.“ V tom mě napadla moje milovaná mamka, Ivana Škaldová, která je pečovatelkou, a já ji za její práci opravdu obdivuji, asi ne každý by na to podle mého soudu měl, především po té psychické stránce.

Už když jsem přijela za ní do práce, dýchla na mě zvláštní atmosféra a všude jsem potkávala staré lidi, kteří se bavili na chodbě nebo se prostě jen tak procházeli. Najednou jsem se cítila tak nějak mimo svou kůži a pohled na ně mi vháněl slzy do očí, ani nevím proč.

Sedla jsem si s maminou a začala jí pokládat otázky, na některé jsem ani já doposud vlastně neznala odpovědi.

Mami, jak ses vůbec dostala k práci pečovatelky?
Když jste byly malé (já a moje sestra, pozn. redaktorky) hledala jsem práci, která by byla pro mě především časově výhodná, abych se mohla odpoledne věnovat svým dcerám. Teď to může vypadat, že práce pečovatelky není náročná, je, ale svou práci si odvedete především dopoledne a v určité části odpoledne, ale stále zbývá větší část volnější. Tedy, pokud nemáte zrovna odpolední službu, kdy pracujete až do podvečerních hodin, ale to je jen pár dní v měsíci.

foto 1

Má mamka s jednou ze svých svěřenkyň, které je 93 let a kterou nazývá zlatíčkem. Musím uznat, že se nedivím, že jí tak říká, byla neskutečně milá, ale bylo mi jí moc líto, ač se má asi dobře.

Byl problém, že jsi neměla zdravotní školu?
Nebyl, absolvovala jsem pak pár kurzů, jako je pečovatelský nebo sanitářský, abych se naučila vše potřebné ke své nové práci.

Co vše obnáší taková práce pečovatelky?
Mám na starosti určitý počet klientů, většinou 8 až 12, a mou náplní práce je jim poskytnout potřebnou péči. Samozřejmostí je donášení obědů, dělání nákupů, uklízení, starost o ně po hygienické stránce, pokud to sami nezvládají. Také jsem vždy kolem jedenácté připravena v jídelně, kde vydávám obědy pro ty, co jsou schopni si dojít po svých. K práci patří i drobná administrativní činnost, jako je např. soupis obědů a vybírání úhrad.

foto 2

Každý si svou novou práci nějakým způsobem vysní, byla ta realita pak jiná, než jak sis to představovala?
Mamka se odmlčela a zamyslela se… Ten začátek byl hodně těžký, to přiznávám, především se naučit, jak na kterého zapůsobit. Na každého se samozřejmě musí jinak, každý má jinou povahu, jinak snáší stáří… Člověk se prostě musí naučit vystihnout jejich potřeby a nálady.

Změnil se tvůj pohled na staré lidi?
Určitě! Každý je vnímá především jako všude přítomné mrzouty, ale je tomu jinak. Najdou se i tací, co zrovna nepřekypují mírumilovnou povahou, ale většinou za tím stojí třeba to, že jsou na vše sami, nemají si s kým popovídat atd. Jinak to jsou ve většině případů opravdoví „miláčci“. Proto teď, když vidím nějakou starou babičku, která třeba táhne těžkou tašku, hned se jí zeptám, jestli nechce pomoci, a to by měl každý, nikdy nevíte, kdy tu pomoc budete potřebovat vy.

foto 3

Co smrt? Pamatuješ si ještě na to své pomyslné poprvé, kdy jsi našla někoho mrtvého?
Na první se přiznám, že si nepamatuji, ale do teď mám v hlavě jednoho svého 27letého kluka Františka, který byl po úrazu páteře, takže byl ochrnutý, pouze ležel. Starala jsem se o něj dva roky, chodila jsem ho krmit, umývat, vždy jsme si skvěle popovídali. I přes svůj handicap byl pozitivní člověk a jednou při své každodenní návštěvě jsem ho tam bohužel našla mrtvého, což bylo něco hrozného. Hned jsem volala záchranku, přijela i policie a já musela okamžitě pryč. Vydýchávala jsem to ještě hodně dlouho.
Když odpověděla na tuto otázku, zaleskly se jí v očích slzy, které jen těžko zadržovala.

V domově s pečovatelskou službou tedy nejsou pouze staří lidé?
Ne, ne, u nás jsou různé věkové kategorie, ty, co potřebují naší péči, ať už z jakéhokoliv důvodu. Jediné, co je zde podmínkou, že zde musí být soběstační lidé. I když teď zde máme paní, která je upoutaná na lůžko, ale je u nás z toho důvodu, že bydlela sama v bytě v Bohnicích a bohužel jí explodovala televize, vyhořel jí byt, tak jí městská část nabídla provizorní ubytování u nás. Máme ale zažádáno do domova důchodců, kam paní v nejbližší době přemístíme, jelikož tam o ni bude lépe postaráno. My nemáme takové prostředky, abychom ji tady zaopatřili.

foto 4

Drahé kolegyně a kamarádky v jednom

Máš své oblíbence, a naopak?
Nejde říct, že některé nemám ráda, ale jsou tací, kteří prostě nejsou úplně příjemní. Ale když jsem ještě chodila do terénu, jako pečovatelka, měla jsem paní, kterou jsem měla hrozně moc ráda a strašně moc mi připomínala moji babičku. Paní se dožila neuvěřitelných 102 let a od svých 95 let byla v různých zařízeních, nakonec skončila v domově důchodců v Českém Brodě, kam jsem za ní pravidelně do její smrti jezdila, ale ne pracovně...

Jak dlouho tuhle práci děláš?
Letos to bude 18 let a nedovedu si představit, že bych dělala něco jiného.

Čtěte také:

Reklama