Rodina

Péče o předčasně narozené děti


Porod a  péče o dítě, jehož život a další vývoj je ohrožen, obvykle naruší psychický stav matky,  otce i  celé rodiny. Matka často trpí pocitem viny, že selhala ve své biologické funkci, obviňuje sebe i své okolí. Většinou se jedná o neočekávanou událost, na kterou rodiče nejsou připraveni.  Trpí tím nejen partnerské vztahy, ale často se nervozita či nedůvěra obrací vůči lékařům a sestrám, kteří pečují o jejich miminko. I když se dnes ošetřující personál snaží o podporu a motivaci rodičů,  chybí v  našich podmínkách  specializovaná psychologická péče,  která by tvořila mezičlánek mezi ošetřujícím personálem a rodiči.


Chybí informovanost o předčasných porodech

U nás není dostatečná zdravotnická osvěta ve smyslu informovanosti rodičů o předčasných porodech, resp. nedonošených dětech. Informace, které veřejnost má, jsou populárně pozitivní,  o těch negativních nechce nikdo veřejně hovořit. To, že se může narodit těžce nezralé dítě, by si měli uvědomit všichni budoucí rodiče. Že nezralé dítě může vyžadovat a často vyžaduje dlouhodobou intenzivní či resuscitační péči s nutností UPV, podpory krevního oběhu, podávání celé řady léků, opakované kanylace žilního i arteriálního řečiště.  

 

Platí jiná pravidla

Pokusme se upozornit na některá fakta, která v kontextu předčasného porodu mají naprosto jiný vliv a význam v porovnání s fyziologickým porodem a novorozencem.

Vyhledejte odbornou pomoc

1.      Porod dítěte znamená vždy velký převrat v životě rodičů. Péče o narozené dítě je spojena jak s radostí, tak s velkým vypětím všech, kdo o ně pečují. Při předčasném porodu může být radost z narození dítěte  odsunuta do pozadí, vyvstávají obavy a nejistoty týkající se jeho zdravotního stavu (přežije?) a dalšího vývoje (pokud přežije, bude poškozené? Jak moc bude poškozené?). Psychický stav ženy v šestinedělí je většinou velmi nevyvážený, a ještě více je umocněn při problémech spojených s předčasným porodem (rodiče si většinou nepřipouští, že jejich novorozenec může být nemocný). V takové situaci je důležitá vzájemná podpora partnerů a celé rodiny. Velmi důležitá je psychologická péče, rodiče by ve stresové situaci měli brzy vyhledat psychologa, se kterým by mohli řešit nejrůznější problémy či vztahy, které se v průběhu hospitalizace jistě mohou vyskytovat.

 

V té nejlepší péči

2.      Středně a těžce nezralé děti jsou hospitalizovány na novorozeneckých jednotkách intenzivní péče (JIP), případně resuscitační jednotce (RES). Stará se o ně specializovaný personál: dětští lékaři mají speciální vzdělání v péči o předčasně narozené děti (neonatologové) a zkušené zdravotní sestry školené v intenzivní neonatologické péči. Konziliární služby zajišťuje celá řada dalších odborníků, např. dětský chirurg, oftalmolog, kardiolog, nezbytná bývá péče dětského neurologa a rehabilitační sestry.

3.      Návštěvy na novorozenecké JIP jsou většinou často volnější než na jiných běžných odděleních. Provoz jednotlivých novorozeneckých JIP je odlišný a je nutné ho   respektovat (návleky na obuv, empíry, ústenky, čas návštěv). Většina oddělení má připravenou tištěnou informaci pro rodiče o návštěvních hodinách, telefonních číslech, provozu oddělení atd. Velice důležité je dodržování hygienicko-epidemiologického režimu, se kterým se musí každý, kdo navštěvuje nezralého novorozence, seznámit. Před kontaktem s dítětem je nutné pečlivé umytí a dezinfekce rukou.  Každé nedonošené dítě má nezralý imunitní systém, pro vysoké riziko infekce je proto vhodné omezit návštěvy mnoha příbuzných a známých, v případě akutního onemocnění návštěvu zcela vynechat.

 

4.      Novorozenci jsou ošetřováni v inkubátorech nebo na  vyhřívaných lůžkách. Trvale monitorovány jsou základní životní funkce, tedy tepová, dechová frekvence, krevní tlak a sycení krve kyslíkem. Pro významnou  termolabilitu je nutné kontinuální měření kožní, někdy i rektální teploty. V případě těžké nezralosti či onemocnění dýchacích cest mají rourku zavedenou do průdušnice (jsou intubováni) a přes ni připojeni k dýchacímu přístroji.  V prvních dnech děti vyžadují kanylace žilního systému pro výživu i podávání léků. V některých případech je pro přesné měření krevního tlaku nutná i kanylace arteriálního řečiště.

 

5.      Transfuze červených krvinek (transfuze krve) u nedonošených dětí je častá z důvodu nedostatečné tvorby červených krvinek, jejich zvýšeného rozpadu a nutným krevním testům. Dostatečný počet červených krvinek (erytrocytů) je nutný pro zásobování všech tkání kyslíkem.

 

 Výživa a kojení

6.      Jen část nezralých novorozenců lze krmit od prvního dne po narození. Naprostá většina z nich vyžaduje zpočátku výživu nitrožilní, se kterou je třeba začít prakticky hned po porodu. Tyto děti nemají dostatečné zásoby energie, aby mohly být bez jakékoliv výživy několik hodin.

7.      Kojení je v posledních 10 letech u nás propagováno na všech úrovních, ale neplatí pro extrémně nedonošené novorozence! Většina prvních dotazů rodičů i extrémně  nezralých novorozenců je: Kdy budu moci kojit? Je třeba jednoznačně říci, že kojení u novorozenců s porodní hmotností pod 1 000 g nepřipadá v prvních týdnech v úvahu, nelze jej realizovat z mnoha důvodů. Často potřebují dlouhodobě infuzní výživu, protože ani jejich střeva nejsou schopna dobře trávit živiny a posunovat potravu. Pokud lze zahájit podávání stravy, dostávají mléko většinou sondou přímo do žaludku, protože nemají vyvinutý sací ani polykací reflex. Samozřejmě, pokud matka má laktaci, může doma odstříkávat mléko a nosit jej na novorozeneckou JIP, kde jej může její miminko dostávat v případě, že stravu snáší a dokáže zpracovat. V případě, že se tvorba mléka nerozeběhne nebo se zastaví, není třeba, aby se maminky stresovaly, protože firemně vyráběné přípravky jsou obohacené vitaminy a mají více energie než mateřské mléko a jejich ostatní složení se mateřskému mléku velmi přibližuje.

 

  

Nebojte se klást otázky

Informace, které podává ošetřující personál, mohou být špatně srozumitelné z mnoha důvodů (odborná terminologie, složité souvislosti atd.). Během pobytu v nemocnici se rodiče nesmí ostýchat opakovaně dávat lékařům a sestrám otázky a ptát se na vše, co se týká novorozeného dítěte, vyžadovat takové informace a na takové úrovni, jež pro ně budou srozumitelné. Lékaři i sestry musí být připraveni odpovídat i několikrát na stejné dotazy, trpělivě  vysvětlovat všechny problémy. 

 

A jde se domů

Překladem či propuštěním do domácí péče s novorozeneckým oddělením neztrácíte. Pro Vaše dítě i pro Vás je zde k dispozici specializovaná ambulance pro perinatálně ohrožené děti, kde kromě zhodnocení tělesného, pohybového, neurologického a smyslového vývoje dítěte je možné si popovídat o všech problémech, které Vás budou tížit.

 

 

Internetový magazín Žena-in velmi děkuji MUDr. Miloši Černému z Novorozeneckého oddělení s JIRP z Gynekologicko-porodnické kliniky LF 2. UK a FNM za vyjádření k tématu o péči o předčasně narozené děti.

   
10.11.2005 - Těhotenství a porod - autor: Tereza

Komentáře:

  1. [33] Vladís [*]

    Gedžitka: děkuji, určitě kouknu.

    superkarma: 0 12.11.2005, 14:57:06
  2. [32] Vladís [*]

    Pampeliška: děkuji za povzbuzení. Osud si s námi opravdu zahrává, ale musíme být silné a snažit se vše zvládnout, ať tak, či onak nebo bychom se z toho mohly opravdu zbláznit. Neboj, dej synovi čas, to očekáváné přijde. Hlavně, že je syn zdravý. Hodně štěstí!

    superkarma: 0 12.11.2005, 14:55:27
  3. avatar
    [31] Gedžitka [*]

    Vladís: holky se narodily na začátku 34.tt, sou zdravý, ale tay sme preventivně cvičily, takže sem jen cvičila, přebalovala, oblíkala, vyslíkala a krmila a chovala. Teď už je to daleko lepší. Ten přístup byl takovej divnej spíš na nedonošených než na JIP, i když klokánkování a ni nic jinýho se nekonalo . Většina mamin jen brečela kvůli tomu všemu. Děkuji za přání, jestli chceš, mám tu auditko dvojčátka, tak můžeš nakukovat a povídat s náma, bavíme se i o nedonošených, což je většina dvojčátek, určitě tě podpoří i ostatní

    superkarma: 0 11.11.2005, 23:14:24
  4. [30] Pampeliška [*]

    Pro Vladis: Můj syn se narodil v 29.týdnu a vážil 1,10. Taky jsem s ním cvičila Vojtovu metodu, ale vzhledem k dalším komplikacím (operace střev) jsme nemohli cvičit pravidelně. Což se nám teď asi vrací. Nyní jsou synovi 4 roky, cvičíme stále i když už ne Vojtovu metodu, ale stejně to nepomáhá. Syn ještě sám nesedí, nelozí a o chůzi si můžu nechat jen zdát. Vím co to cvičení obnáší, vyplakala jsem u toho spoustu slz, denně se sama sebe ptám co jsem komu udělala, že se mi tohle muselo stát, neustále musím odpovídat na děsné otázky rodiny, známých stylu "kdy bude chodit" atd. a čekám kdy se z toho všeho zblázním.
    Chtěla bych tě ale povzbudit, aby jsi to s tím cvičením určitě vydržela a výsledky se určitě dostaví! Nám už asi pomůže jen zázrak.

    superkarma: 0 11.11.2005, 22:13:29
  5. [29] Vladís [*]

    Gedžitka: To tedy gratuluji, žes zvládla se svou drobnou postavou dvojčátka. Hlavně, že jsou v pořádku a zdravá. Nevím jestli jsi to někde psala, ale přesto se zeptám: v kolikátém tt jsi holčičky porodila? Taky mě dost zarazilo jak jsi psala o přístupu zdr. personálu na JIP. To je tedy síla. Já v našem případě byla spokojená. Malý byl na JIP sice jen jednu noc a jeden den, ale za tu dobu jsme tam s manželem byli několikrát a hned jsem mohla klokánkovat, což pro mne i broučka byl ten nejkrásnější zážitek. Když jsem ho pak dostala v inkubátoru na pokoj, byla jsem šťastná, že se o něj mohu starat sama. Kdykoli si ho vyndat, pomazlit se s ním, nikdo mi do toho nemluvil. Lékaři jen kontrolovali zdravotní stav a ostatní (kojení - šlo nám skvěle, koupání, přebalování, muchlinkování...) bylo jen na mě a to jsem byla moc ráda.
    Ještě něco: také jsem drobná 158 cm, 44kg. Když jsem otěhotněla, měla jsem 41 kg, v době porodu 49kg. Ale na druhou stranu jsem už předtím porodila spontánně našeho prvního syna (v termínu a normální váhy). Takže má postava na to druhé těhotenství a to jak to s ním dopadlo asi vliv nemá. Je fakt, že ve druhém těhotenství jsem se více namáhala. Prvnímu synovi už byly 3 roky a je hyperaktivní, takže žádný odpočinek a jela jsem na plné obrátky. Ale zase jsem se cítila dobře, těhotenství probíhalo díky Bohu v pohodě, než zjistili, že mimčo neroste. Nevím proč a asi už se to nedozvím. Ale jak píšeš: Mimi je v pořádku a to je hlavní. Jinak moc děkuji za podporu Holčičkám přeji hodně zdravíčka!

    superkarma: 0 11.11.2005, 19:48:00
  6. [28] Vladís [*]

    bh: Cvičily jste 2 roky? To je tada "mazec". Ne, že bych to pro syna nedělala ráda, ale fakt mě to strašně vyčerpává. Mám doma ještě kluka 3,5 a nevím komu se věnovat dřív. Připadá mi, že jen malého svlékám, cvičím s ním, oblékám. Ale cvičení pomáhá a jsem ráda, že vůbec něco takového existuje. My cvičíme 4x denně.

    superkarma: 0 11.11.2005, 19:23:09
  7. avatar
    [27] Gedžitka [*]

    Vladís:n evím, jestli to ještě budeš číst, ale jak jsi možná četla v mým příspěvku, sama jsem o nedonošených dětech neměla ani tušení, ale vinu za to, že jsem porodila dřív si nedávám, nijak sem to nemohla ovlivnit. Klidně za to mohl moct třeba žlučníkovej záchvat, kterej sem měla týden před porodem, ten zřejmě vyvolala extrémní zátěž těhotenství na tělo. Stejně tak to prostě ten můj organismus už nemusel vydržet, jsem drobná mám cca 160cm a cca 50kg a dvojčata byly pro moje tělo možná moc. Možná sem se měla šetřit ještě víc , přesto že sem byla celý těhu doma, vycházky sem měla jen 2 hodiny denně a využívala je jen o víkendech k nákupům nebo k nákupům výbavičky, kam mě všude vozil manžel autem, nic těžkýho sem netahala nijak se extra nenamáhala, ale možná by třeba nepomohlo ani úplný ležení . Fakt nemá cenu se trápit . Mimino je v pořádku a to je hlavní.

    superkarma: 0 11.11.2005, 18:39:21
  8. [26] bh [*]

    Vladís:
    Když jsem cvičila s dcerou já, Vojtova metoda to ještě nebyla.
    Cvičení, při kterém brečela i moje babička, když to viděla, ji však pomohlo natolik, že je fyzicky úplně zdravá.
    Cvičili jsme 3x denně asi do 2 let , pak jenom večer. Ale VYPLATILO SE TO.
    Držím pěsti všem malejm cvičencům a jejich rodičům

    superkarma: 0 11.11.2005, 13:25:06
  9. [25] bh [*]

    Žábina ,*Kotě*
    Oficiálně 29.týden. Porodila jsem ve 29. týdnu (podle lékařů) a ve 30.( podle mých "výpočtů").
    Primář měl pocit, že jsem přišla schválně pozdě, abych ( hrozně blbě se mi to píše)potratila. Na malém městě, kde jsem tehdy bydlela, se to dlooouho probíralo...Mou neinformovanost vůbec nebral v potaz.

    superkarma: 0 11.11.2005, 13:12:52
  10. avatar
    [23] Lendiiik [*]

    Nevím jak moc, ale předčasný porod se mě asi až budu těhotná taky bude týkat. Mám špatné ledviny a od toho hodně vysoký tlak (diagnosa ledvin: IgA Nefropatie). Budou mi muset vymyslet jiný prášky na tlak ( a neberu jich málo) a zřejmě budu muset pro zdraví dítěte jít si lehnout do nemocnice a možná bude muset být těhotentví i dřív ukončeno pokud bude dítě ohrožovat vys. tlak. (Je tu bohužel i eventualita, že nedonosím , to si ale radši nepřipouštím)

    Chci se zeptat nemáte někdo zkušenosti (nebo ve vašem okolí) s těhotenstvím s touto chorobou nebo s hodně vys. tlakem?? Díky

    superkarma: 0 11.11.2005, 06:55:51
  11. [22] Vladís [*]

    fialinka: děkuji

    superkarma: 0 10.11.2005, 23:26:24
  12. avatar
    [21] fialinka [*]

    Vladis: víš, opravdu nemáš proč se trápit, vždyť máš zdravé mimi a vše je v pořádku a o měsíc dřív, to přece není zas tak moc.. buď prostě šťastná a nenech si to pokazit...

    superkarma: 0 10.11.2005, 21:51:01
  13. [20] Vladís [*]

    Gedžitka: máš pravdu, jenže já jsem si nikdy předtím nepřipustila, že by se mi něco takového mohlo stát. Náš prvorozený se narodil v termínu, všechno bylo a je díky Bohu OK. Těhotenství v pohodě, prostě vše jak má být. Tohle mě fakt srazilo na kolena, nenechávám to na sobě znát, ale trápím se kvůli tomu.

    superkarma: 0 10.11.2005, 21:20:03
  14. avatar
    [19] Gedžitka [*]

    Vladís: podívej, já taky rodila dřív a mohlo za to moct plno věcí a taky nic, a nebudu se kvůli tomu trápit, ovlivnit sem to asi nemohla a taky už se stalo, tak nic nenedělám mimina potřebují veselou maminku a hodně hodně lásky a mazleníčka a bude všechno v pohodě. Cvičit by mohl i když by se narodil normálně, to nemůžeš vědět .

    superkarma: 0 10.11.2005, 20:00:07
  15. [18] Vladís [*]

    Gedžitka: děkuji za podporu, říká mi to dost lidí, ale přesto mi je to moc líto. Malého teď trápím Vojtovou metodou, kdyby se narodil v termínu, cvičit by nemusel. I když děkuji Bohu, že je zdravý a že i vývoj je v pohodě.

    superkarma: 0 10.11.2005, 19:51:55
  16. avatar
    [17] Gedžitka [*]

    Clarca: pravdu díš . Přestože jsem jako budoucí mamina dvojčátek žádala na kursu v porodnici všechny informace, které by se mě mohly týkat, neřekl mi o této problematice nikdo nic , ani žádný leták, žádné doporučení, kam se podívat na internetu, přestože se toto týká většiny dvojčatových a vícečartových maminek. Informace o zdravotním stavu miminek po porodu, pokud jsem se ptala, jsem většinou dostala až na jednu paní doktorku, která mi řekla, o to se nestarejte, to je naše věc - doktorů a sestřiček a dál se se mnou nebavila a pak ty pohledy, proč to chci vědět, že mě má zajímat jen to, že sou děti v pořádku . Na JIP jsem většinou dostala svolení být na chvilku s miminkem i mimo návštěvní hodiny, které jsou tady od 13 - 17 hod., můžou sem i další lidé - příbuzní..., ale vždy jen jeden s jedním rodičem. Informace podává pouze lékař a to jen mezi 13 - 14 hod. Sestry informace podávat nesmějí. K pochování jsem mimina nedostala vlastně nikdy za celou dobu (cca 2 měsíce) stejně jako klokánkování se u nás nekonalo, mohla jsem si max. dítě pohladit v inkubátoru a jen chvíli, někdy ani to ne. Kdyby nebylo cvičení - vojtova metoda, které jsme dostali týden před propuštěním, neuměla bych děti obléct, přebalit, nic. Až jsem děti dostávala na kojení - po víc jak měsíci, musela jsem sedět, dítě mi dali zabalené v zavinovačce, nakojila jsem a hned mi ho vzali, ještě se neustále ptali jestli ještě jí nebo jestli vůbec jí, příp. do nich začaly šťouchat, což zrovna u mých dětí absolutně nebylo potřeba, pochovat jsem je vlastně dostala párkrát díky několika hodným sestřičkám, ale až ke konci, kdy mě všechy znaly a věděli asi že dětem nic neudělám. Jinak jsme se mohli jen koukat na děti spící v inkubátoru nebo postýlce, na toto oddělení návštěvy také mohli, ale rádi tu viděli jen tatínka, jinak se jim návštěvy nelíbily. Na nedonošeneckém oddělení jsou návštěvní hodiny 1/2 hodiny dopoledne a hodina odpoledne, pokud dítě spí, někdy vás i vyženou, že ho nemáte rušit, že doma kolem něj taky nebudete běhat, když bude spát po jídle - to se tedy stalo pouze jednou, ale nezapomenu. Až jsme byli s dětmi doma, měl a ještě má každý z okolí jen hloupé řeči, že oni to dělali tak a onak a jen radí a radí, bohužel neplatí ani to, že jim člověk řekne, že nedonošené děti potřebují zvláštní péči i po propuštění z porodnice. Navíc instrukce nebo jak bych to nazvala dostanou v porodnici pouze maminky, tatínkové nikoliv, tím vzniká i mnoho problémů v komunikaci rodičů, kteří by měli být informováni oba, aby alespoń mezi nimy byl klid a ne hádky. Ještě jak píše mam-ča, když jsme příbuzným řekli, že děti budou mít jiný režim do cca 3 let, koukali na nás a říkali, že co blbneme, že máme normální děti, jen trochu menší a že to brzo doženou a že jim nic není a nebyli schopní pochopit termín nedonošené děti. Co se týče personálu, někdy bylo jednání podivné, ale většinou byly sestřičky fajn. Líbil se mi i přístup na oddělení, kde jsem ležela já, mohla jsem kdykoliv odejít k dětem, nebyly důležité moje vizity, ale děti, sestřičky mě v noci budily na kojení, dávali informace o dětech, pokud jsem za nimi nemohla nebo jim odnesly mlíčko, pokud bylo potřeba. Hodně mi na tomto oddělení pomohly, když jsem běhala za každým dítětem na jiné oddělení. Stejně tak mi ukázali, jak odstříkávat a podporovali mě v kojení .

    Méma: s tou váhou nemáš pravdu, pokud je dítě zdravé, mamina umí nakrmit, dítě jí a přibývá, je po 2,2 naočkováno a propuštěno do domácí péče.

    Vladís: netrap se za to nemůžeš

    superkarma: 0 10.11.2005, 17:40:13
  17. [16] Vladís [*]

    Také jsem předčasně porodila. Jsou to už čtyři měsíce a já si pořád kladu vinu za to, že jsem nebyla schopná svého syna donosit. Nevím kde se stala chyba. Změnila jsem gynekologa, protože velký podíl na mém předčasném porodu dávám i jemu. Stále mi říkal, že je vše OK, i přes mé neustálé dotazy a upozorňování na něco. Jednoho dne mě ale z ničeho nic poslal do nemocnice, pro podezření na hypotrofii plodu. Tam byla hypotr. potvrzena a já si šla okamžitě lehnout na rizik. odd. Zarazilo mě, že tentýž den lékaři v nemocnici naměřili na UTZ úplně odlišné hodnoty než můj gynekolog před hodinou u něj v ordinaci. Dodnes to nedokáži pochopit a ani mi to nikdo pořádně nevysvětlil.
    Malý se narodil o měsíc dřív, měřil 41 cm, vážil 1660g. Díky Bohu byl zdravý, na JIP si pobyl jeden den. Pak jsem ho v inkubátoru dostala na pokoj a starala se o něj. V inkub. byl asi 14 dní, pak v postýlce. K prsu se přisál hned, byla jsem šťastná, mléka jsem měla na rozdávání. Na neonatologickém odd. jsme pobyli 19 dní. Čekali jsme až malý dosáhne váhy 1900g, což byla jedna z podmínek propuštění domů. Ta druhá podmínka byla, že bude sám sát. S touto podmínkou jsme neměli problém. S přístupem lékařů a sestřiček na neonatolog. odd. v Č. Budějovicích (jedno z nejvyhlášenějších neonatolog. odd. v ČR) jsem byla nad míru spokojená. Opravdu klobouk dolů, co tento zdrav. personál na tomto odd. dokáže za divy. Prostředí také krásné, byla jsem pyšná na to, že jsem s mrňouskem byla práve tam. Toto oddělení má i svou banku mateřského mléka, což je úžasné. Opravdu veliký dík tomuto odd.

    superkarma: 0 10.11.2005, 15:39:56
  18. avatar
    [15] *Kotě* [*]

    bh: to je děsný Nepochopila jsem, z čeho tě ten primář mohl osočovat? Žes svévolně porodila přečasně?

    superkarma: 0 10.11.2005, 13:22:02
  19. avatar
    [14] Žábina [*]

    bh: v jakém týdnu se ti dcerka narodila?

    superkarma: 0 10.11.2005, 13:21:06
  20. [13] bh [*]

    Rodila jsem v roce 1984 v necelých devatenácti. Týden před maturitou.
    Mamka byla s mladším bráchou mimo bydliště a tak jsem ve spolupráci s knihou z roku 1965 usoudila, ze TO jsou asi fakt ty porodní bolesti.( Manžel potom na záchodě našel zmíněnou knihu založenou u kapitoly "Předčasný porod" )
    Netušila jsem však,že za chvíli porodím. Čekala jsem nějaké tablety, možná klid na lůžku....
    No, porodila jsem za půl hodiny po příjezdu do nemocnice navzdory svým představám a představám paní vrátné, která mě ubezpečovala, že je to určitě jenom žlučník.
    Nebyl to žlučník, ale malinká holčička ( 1kg, 34 cm ).
    Hned mi ji vzali, byla 16 dní v inkubátoru a v nemocnici 3 měsíce.
    Když se druhý den manžel pídil po mém zdravotním stavu, dost ho sebralo, že už je otcem.
    Já jsem ráno dostala od primáře veřejně vynadáno. Hodně mi to ublížilo.Osočil mě z pokusu o vraždu a kázal o morálce. Věřte mi, že v takovém stavu jsem od lékaře toto opravdu nečekala.
    Dnes dcera studuje VŠ a můj případ se snad opakovat nebude, jelikož dnes jsou děti už na základních školách lépe informované, než já ve svých skoro dvaceti letech.
    Dík patří JIP v Hradci Králové a rehabilitačním jeslím v Brně- Bohunicích

    superkarma: 0 10.11.2005, 12:20:50
  21. avatar
    [12] zonan [*]

    mam-ča: souhlasím s Tebou. Jako těhotná jsem v té době neměla žádné informace. Ani jsem nestihla přednášku o porodu, protože už jsem jej měla dávno za sebou. Z práce rovnou do porodnice. Tedy 3 dny jsem ještě ležela na oddělení, ale žádný lékař mě neinformoval, že se schyluje k porodu. Jediná informace, kterou jsem dostala byla, že mám ležet. Myslím však, že i pro lékaře to bylo neočekávané, protože jinak bych rodila na specializovaném pracovišti císařským řezem. Takhle mě stačili akorát oholit a vynadat, že jsem bolesti neoznámila dřív. Jenže já jsem myslela, že mě trápí pouhé nadýmání, kterým jsem trpěla celé těhotenství .
    Když nyní sleduji těhotné kolegyně tak myslím, že mají mnohem více informací, ale pravda je, že o možnosti předčasného porodu neví nic.

    superkarma: 0 10.11.2005, 11:53:14
  22. avatar
    [10] Žábina [*]

    zonan: taky si myslím že sestřičky a doktoři jsou tady perfektní, podle mě jsou speciál.vybíráni...sestřičky na těchle odd. mají i vyšší kvalifikaci než normální sestřičky

    superkarma: 0 10.11.2005, 11:48:54
  23. avatar
    [9] zonan [*]

    I po skoro 15 letech posílám své velké díky JIP pro nedonošené děti v Ostravě. Sice jsem piškotka viděla až po 2 týdnech asi 5 minut přes sklo, ale informace o jeho momentálním zdravotním stavu a způsobu léčby jsem mohla dostat v kteroukoliv hodinu. Všichni byli moc milí a vstřícní. I v nemocnici v Motole jsem měla možnost vidět, jak pečlivě se o všechna miminka starají. Můj postřeh byl, že na těchto odděleních byly zvlášť milé sestřičky i lékaři. Odnesla jsem si jen ty nejhezčí dojmy.
    Jak otřesný pak byl zážitek, když syn byl asi ve třech letech hospitalizován s laringitídou v naší městské nemocnici. Po 24 hodinách jsem si doslova přes známosti vydupala pobyt u něj a našla jej přivázaného k postýlce a s tak šíleně opruzeným zadečkem, že jsem neměla ani sílu personálu vynadat. Což nyní lituji, protože se mi před očima honí opravdu nepěkné věci.

    superkarma: 0 10.11.2005, 11:43:25
  24. avatar
    [8] Žábina [*]

    tak tímhle jsem si prošla a už bych to nechtěla zažít..zestárla jsem duševně o hodně let
    pořád jsem moc vděčná p.dr.Humlovi, p.dr.Chvojkové a přednostovi dr.Dortovi z plzeňské klinkiky Bory za péči, kterou mému synovi věnovali...nikdy jim to nezapomenu

    superkarma: 0 10.11.2005, 11:27:45
  25. avatar
    [7] mam-ča [*]

    Méma : Nehodlám se přít, jestli to tak bylo, je...dneska už to neřeším.
    Jen bych se přimlouvala za větší informovanost veřejnosti o tom, co to obnáší, mít nedonošené dítě. Třeba by pomohla i prevence, jako např. těhulky by si nehrály na hrdinky, a při prvních náznacích potíží by si šly lehnout na "udržovačku". Spousta lidí tvrdí, že těhotenství není nemoc, proto může těhotná žena vykonávat všechno, co netěhotná. Ale trocha ohledů by neškodila. Pak by možná i těch nedonošenců trochu ubylo.

    Já jsem informace, jak zacházet s nedonošenci, pracně sbírala po příbuzných a známých. Při lepší informovanosti jsem si mohla ušetřit spoustu zbytečné práce a mnohá traumata.
    Dneska se sice daří zachraňovat čím dál menší a nezralejší děti, ale připadá mi to trochu jako lékařský experiment s nejistým výsledkem. Samozřejmě, že každá máma se třese o život toho svého miminka, jenže např. některé vývojové vady budou to dítě provázet po zbytek života. Pak je to řehole pro matku, a obrovská psychická zátěž pro celou rodinu. Ne každá rodina to v pohodě ustojí.

    superkarma: 0 10.11.2005, 11:22:09
  26. avatar
    [6] *Kotě* [*]

    Méma: myslím, že nemáš pravdu, děti nad dvě kila se domů běžně pouští, nemají-li jiné potíže.

    V poradně u dětské doktorky se mnou jednou byla paní, jejíž novorozená holčička vážila 2,08 kg.

    superkarma: 0 10.11.2005, 11:00:33
  27. avatar
    [3] mam-ča [*]

    Moje dvě nedonošeňátka se narodila už před 24mi lety. V porodnici se tvářili, že je to skoro normálka, že téměř všechna dvojčata se rodí před termínem. O kojení jsem si mohla nechat zdát, protože mi je z důvodu nedostatku místa v Praze, odvezli na nedonošenecké oddělení v Kolíně. Zpočátku jsem měla strach, jaká tam bude péče. Návštěvy nebyly povoleny, jen jednou denně v určenou hodinu jsem si směla zavolat, jak se jim daří. Nakonec jsem zjistila, že ta „malá okresní nemocnice“ poskytla mým klukům mnohem lepší péči, než všemi vychvalovaný Ústav pro matku a dítě v Praze-Podolí. Otamtud totiž dávali děti do domácí péče s váhou 2,25 kg, a z Kolína až při třech kilech. I když jsem si svoje mrňousky nemohla prvních 6 týdnů ani pochovat, nemyslím, že by je to po psychické stránce nějak poškodilo. Patřím mezi ty, co jsou proti (nepřevlečeným a nepřezutým) návštěvám v nemocnici, v kteroukoli denní dobu. U zdravých dětí se tím možná posiluje imunita, ale proč tak zbytečně brzy ?
    O péči o nedonošené děti se dodnes všeobecně málo ví. Pak vás krom samotného faktu, že dětem musíte věnovat zvýšenou péči, deptají dotazy příbuzných a známých. Jako např. A proč jsou tak hubení, proč už nesedí (nestojí, nechodí…doplňte sami). Prostě jaksi nechápou, že „opožděnost“ nejsou jen ty dva měsíce, o které se děti narodily dříve, ale že přetrvává třeba do tří let, i později, dokud nemají děti příslušnou váhu a sílu, aby mohly ostatní děti ve svém fyzickém vývinu dohonit.

    superkarma: 0 10.11.2005, 08:02:10
  28. avatar
    [2] *Kotě* [*]

    clarCa: myslím, že omezené návštěvní hodiny jsou i u toho Apolináře. V době, kdy jsem tam rodila a pobývala na šestinedělí, tam na novorozeneckou JIPku chodila moje spolužačka z VŠ za svými nedonošenými dvojčátky. Směla k nim na hodinu denně - odpoledne od dvou do tří.

    superkarma: 0 10.11.2005, 06:40:13
  29. avatar
    [1] clarCa [*]

    nemyslím, že je zapotřebí "specializovaná psychologická péče". Stačilo by pár maličkostí - aby třeba rodiče dostali nějaké informace (já jsem dostala cca 100 stránkový dokument - stručný popis základních procedur, chorob a postupů u nedonošených dětí; vysvětlení co se od kterého miminka (rozděleno podel toho, v kterém týdnu se narodilo) dá očekávat (dýchání, strava, chování) a co může pro které dítě matka dělat (klokánkování, kojení...). Dále jsem mohla za prckem kdykoliv (třeba ve tři ráno) - vyjímkou bylo na JIPce předávání služeb a nečekané situace (pokud se náhle muselo nějaké mimi operovat, tak museli všichni ne-zdravotníci odejít, aby nepřekáželi a nerušili). Na Intermediálu to skutečně bylo "kdykoliv". Také jsem mohla kdykoliv zavolat a dostala jsem na telefon službukonající sestru, která mi dokázala shrnout základní informace (jak se mimi má, jestli se nějak změnil stav, jestli se změnila medikace atd.). Podobně po příchodu - sestry mi dokázaly alespoň v kostce (ne vždy byl čas na nějaké dlouhé vybavování) říct, co se dělo v mé nepřítomnosti, případně zavolat lékaře pokud jsem měla nějaké dotazy. Obrovská podpora kojení a toho, abych s miminkem byla co nejvíc - alespoň chovat dokud jsem nemohla nic jiného (mimi bylo pořád na přístrojích a sestra chodila kontrolovat teplotu), později i přebalovat, koupat, kojit, vážit...
    Ne, že by to bylo bez problémů, ale podle mě je hodně důležitá ta informovanost a možnost zapojit se do péče. Bohužel ze zkušenosti českých maminek mi přijde, že to v ČR hodně pokulhává - snad s vyjímkou APolináře. Omezené návštěvní hodiny (na vybrané dvě hodiny denně! - tuším v Brně), nekomunikativní sestry, absolutní informační vakuum...

    Obecně mám pocit, že veřejnost je informovaná stylem "vždyŤ se nic neděje, to je v pohodě" - a pak najednou člověk zjistí, že jeho dítěti hrozí doživotní komplikace a postižení (poruchy zraku, nefunkční zažívání, opožděný fyzický vývoj, mentální retardace) a do toho dostává "chytré" rady od okolí ("a proč ho prosím tě nekojíš, to já bych si to vydupala" a "flašku v žádném případě" atd.)
    Uvítala bych, kdyby se kromě optimistických článků jak se kdy podařilo které dítě zachránit, objevovaly i ty o té stinné stránce. O dětech, které si odnesou do života nějaký handikap. A taky o těch maminkách - neznám silnější a optimističtější ženské než maminky od nedonošeňátek.

    superkarma: 0 10.11.2005, 04:35:19

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme