Rádi mlsáte? Tak to určitě znáte ten křehký přesladký bělostný dort s prapodivným názvem Pavlova. Tato laskomina je pojmenována po éterické ruské primabaleríně Anně Pavlovové, během jejíhož turné po Novém Zélandě údajně vznikla. Její cesta za slávou nebyla úplně jednoduchá…

Když se v lednu 1881 na předměstí Petrohradu dva měsíce před plánovaným porodem narodila droboulinká holčička, dlouho balancovala mezi životem a smrtí. Matce s babičkou se ji ale nakonec podařilo vypiplat. Annina matka byla chudá pradlena, kdo byl její biologický otec, je předmětem spekulací. Většinou se uvádí bohatý židovský bankéř Lazar Polyakov. Jméno Pavlova (Pavlovová) pak dostává Anna po svém adoptivním otci, za nějž se maminka provdala, když jí byly tři roky.

Anna PavlovaNa své osmé narozeniny dostává holčička neobvyklý dárek – půjde s maminkou do Mariinského divadla v Petrohradě na baletní představení Spící krasavice. Anna je fascinována. Od toho momentu věděla, že chce být baletkou. Hned maminku přemluvila, aby ji přihlásila do konkursu do renomované carské baletní školy v Petrohradě. Odmítli ji. Nejen pro nízký věk, ale i pro její nízkou váhu. Začala se tedy připravovat soukromě a v deseti letech to zkusila znovu. Tentokrát byla mezi jedenácti šťastnými, které vybrali z šedesáti adeptek.

Vyhráno ale neměla. Pro balet totiž neměla ty správné předpoklady. Její slabé tělo nebylo zrovna připraveno k fyzicky náročným, mnohdy přímo akrobatickým výkonům. Na svých hubených nohách nedokázala to, co se dařilo ostatním. Nedostatečně vytáčela nohy, za což jí údajně hrozilo vyloučení ze školy. Navíc se spolužáci vysmívali její rachitické postavě a dali jí přezdívku „koště“. Těžce to nesla.

Učitelé si však brzy všimli, že má nejen talent, ale hlavně železnou vůli a velkou píli. Dřela a zlepšovala se. Jeden z učitelů jí poradil, aby ze svých nedostatků udělala přednosti. Aby místo fyzicky náročných figur vsadila více na svůj projev, ladnost a křehkost pohybu. To byly její devízy.

Poslechla. Zrodila se éterická, romantická Anna Pavlova a úspěchy se začaly dostavovat. Když v roce 1899 ukončila baletní školu, získala angažmá v Mariinském divadle v Petrohradě, tedy tam, kde kouzlu baletu jako děvčátko beznadějně propadla. Nečekaly tam na ni hned hlavní role, ale netrvalo dlouho a prosadila se i tu jako sólistka. Brzy se stala idolem a jako první balerína měla v divadle svůj fanklub.

Nejznámější Anninou rolí, díky níž získala nesmrtelnost, byla Umírající labuť.

Geniální choreografii pro ni vytvořil její spolužák ze studií Michael Fokin na skladbu Camille Saint-Säensa. Autor hudby údajně neskromně prohlásil: „Madam, díky vám jsem si uvědomil, jak skvělou hudbu jsem složil!“ Umírající labuť je stále na repertoáru i současných slavných tanečnic.  

Anna PavlovaSlávu baletu začala šířit i za hranicemi Ruska. Jako vůbec první se Anna vypravila na baletní turné kolem světa, nejdříve se souborem choreografa Michaela Fokina, později si založila svou vlastní skupinu. Jednu dobu také tančila v Ďagilevovu Ruském baletu v Paříži. To jí však příliš nevyhovovalo, nebyla kolektivní typ, nerada se dělila o slávu s ostatními, nerada se podřizovala příkazům druhých.

Vystupovala nejen na mnoha věhlasných evropských scénách či dokonce v Metropolitní opeře v New Yorku, ale navštívila i země, kde balet do té doby neviděli. Velký úspěch zažila v Japonsku, Indii i v Mexiku. Stala se vlastně první propagátorkou baletu a ve své době nejslavnější a nejbohatší baletkou.

Od roku 1912 žila v Londýně v krásném domě, u něj si nechala vytvořit umělé jezírko, v němž plavaly její milované labutě. Byla vůbec velkou milovnicí zvířat, siamských koček, psů i exotických ptáků, často se s nimi nechávala fotografovat.

Své soukromí si chránila - žila se svým manažerem Victorem Dandré, za nějž se tajně v Paříži provdala. Ač tento syn francouzského přistěhovalce původně patřil ke zlaté petrohradské mládeži, ukázal se být ideálním partnerem pro vytíženou tanečnici. Jeho zásluhou se Anna mohla věnovat jen svému povolání. On převzal veškeré úkoly týkající se její kariéry, stejně jako jejich společné domácnosti a umožnil jí bezstarostný osobní život.

Roky neustálého cestování a vystupování v nevytopených sálech se podepsaly na jejím zdraví. Nedokázala a hlavně ani nechtěla odpočívat. Když na začátku roku 1931 onemocněla zánětem pohrudnice, lékaři jí doporučili operaci, po níž by už ale nesměla tančit. Odmítla. Život bez tance pro ni zcela ztrácel smysl. I přes velkou snahu lékařů umírá 23. ledna 1931 v Haagu pár dnů před svými padesátými narozeninami.

Pavlova-dortík

Skončeme stejně sladce, jak jsme začali. Dort Pavlova je národním zákuskem nejen na Novém Zélandě, ale také v Austrálii. Obě země, které Anna Pavlova navštívila v letech 1926 a 1929, se přou o původ této dobroty a dělají si nároky na prvenství. Křehký dort z bezé (nebo praktičtější minizákusek - variací je nepřeberné množství) bývá zdoben nejrůznějším čerstvým ovocem, nejčastěji malinami či jahodami, ale také kousky kiwi či omáčkou z kiwi. Odpůrci poukazují na to, že je příliš sladký, tedy nezdravý. Ano! Ale je tááák dobrý! A copak ho musíte “manžárovat“ každý den?

 

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Uložit

Reklama