Reklama

Nedávno jsme prostřednictvím příběhu paní Ireny nakousli téma psychosomatiky, kterou u nás poslední roky propaguje MUDr. Hnízdil a dokazuje tak západní medicíně, že na nemoc je třeba nahlížet opravdu komplexně. A že pomyslná sonda do pacientovy duše, mnohdy napoví více než stovky jednotlivých vyšetření.

Velmi zjednodušeně bylo se dalo říct, že podle takového pohledu každá NEMOC vzniká tím, že NE(máme) MOC ovlivnit věci kolem sebe. Asi největší popularitu ohledně příčin vzniku NE-MOCI – a následného vyléčení -  získala u nás americká autorka Louise L. Hay. Ve své knize Miluj své tělo velmi věrohodně vysvětluje, nejen jak jednotlivé nemoci vznikají, ale jak myšlení a změna vzorců chování mají vliv na uzdravení.

brýle

Pokud je to pravda, mohla by si od svého trápení pomoci i Pavla (25 let), která si myslí, že za její stále se zhoršující krátkozrakost mohou zážitky z dětství. Nechtěla totiž „vidět“ řadu věcí, které ji trápily.

Když mi bylo asi osm, rodiče se rozvedli,“ začíná své vyprávění mladá žena, která už od puberty nosí silné brýle a vyčítá si, že si oční vadu zavinila sama. „Možná že ten rozvod byl první věcí, kterou jsem nechtěla VIDĚT. Víkendy jsem pak pravidelně trávila u táty, který si časem našel novou přítelkyni. Oba bydleli na kraji jedné vesnice v takovém starém domě, jenž se ani trochu nepodobal útulnému panelákovému bytečku, na který jsem byla zvyklá. Dnes bych řekla, že žili bohémským životem a brala bych to s NADHLEDEM, tehdy jsem z toho byla nešťastná a nejraději bych se tam NEVIDĚLA,“ zdůrazňuje Pavla slova, která jí připadají důležitá a mají vést k odhalení jejího problému.

Každá chvíle tam byla pro mě jako zlý sen. Jako film, na který se nechcete DÍVAT, ale někdo vás nutí, a tak si zakrýváte oči, abyste VIDĚLA co nejméně. Vadilo mi všechno: nevlídnost stavení, nepořádek, ošklivé obrázky na zdech, tmavé kouty, ponurý dvorek a za domem temný les,“ vyjmenovává své strašáky z dětství žena, jež hned dodává, že nikdo v rodině neměl nikdy se zrakem žádné zvláštní problémy.

Když jsem byla hodně malá, vadili mi tam asi nejvíc pavouci. Byli všude a byli velcí. Pamatuji si, jak jsem kolikrát ležela ve svém pokojíčku a opakovala si: žádného nevidím, žádného nevidím… Přitom bylo jasné, že tam jsou. Jen jsem se nechtěla dívat tím směrem,“ usmívá se smutně Pavla, která svou negativní mantru prý za pár let změnila dokonce na „nic nevidím, nic nevidím“. To když dorostla do pubertálních let a začalo jí strašně vadit, že táta i jeho přítelkyně chodí po domě velmi spoře oděni. „Kolikrát vlastně byli úplně nazí,“ dodává.

Otci prý toto často vyčítala, ale on se jen smál a říkal, že je to normální a ať si dá pozor, ať z ní nevyroste stydlivka jako matka, to prý nikdo nemá rád.

Každý rok se Pavle dioptrie zhoršovaly a nikdo nevěděl proč. Až před nedávnem navštívila s kamarádkou zajímavou přednášku a díky ní prý vše pochopila. Teď se snaží, aby se na věci začala DÍVAT jinak, a věří, že když ne nic jiného, její vada se aspoň zastaví na současném stavu.

Přečtěte si také: