Bulvár

Pavla Stine: V Čechách se lidé moc nesmějí

Poznaly jsme se v Modrém domečku v Řevnicích, o kterém už jsem tady v magazínu psala. Pavla Stine se tam teď věnuje projektu domácích těstovin a zkouší různé omáčky. Brzy se totiž v Řevnicích rozjede výrobna domácích těstovin.

Myslím ale, že ještě zajímavější je život Pavly Stine. Jméno má po americkém manželovi s německými předky, lidí s tímto jménem je prý v Americe hodně. A tady v Čechách ho vyslovuje STYNE. Povídaly jsme si nejen o životě v Americe...

Paní Pavlo, kde jste se s manželem seznámila? V Čechách, nebo v Americe?
V Americe, nejdřív jsme spolu kamarádili a později jsme se vzali.

Kolik Vám vlastně bylo, když jste se rozhodla odejít do Ameriky?
Čtyřicet dva let.

V tomhle věku jste dost radikálně změnila svůj život, nebála jste se?
No, já jsem si tady žila v celkem slušně mě živícím byznysu. Ale já jsem takový typ, že když se mám moc dobře, tak mě to bydlo pálí, potřebuju prostě udělat změnu. Tak jsem ten byznys nechala své kolegyni, která tam se mnou trpělivě tři roky seděla u počítače, řekla jsem: Jani, dělej si s tím, co chceš. V té době byl můj syn Oskar ve třetím ročníku na soukromém gymnáziu a nesedl si s učitelkou angličtiny. Někdy před Vánoci v roce 1998 jsem potkala své kamarády z Ameriky, kteří vyprávěli, a já zatoužila ještě něco poznat.

pavl

Pavla Stine

Do té doby jste byla jen tady?
Jistě, moc jsem toho neviděla. Tak jsem si řekla - co bys to na půl roku nezkusila? Dobře, budeš tam mýt záchody, ale budeš na pláži! Tady tě nic nedrží, starší syn už odmaturoval, mladší může přijet na prázdniny za tebou. Tak jsem si koupila letenku, i když mí synové a tehdejší přítel mi říkali: Však ty se vrátíš.

A vrátila?
Po 12 letech (smích). Synové mě byli vyprovodit na letišti, když se v rozhlasu ozvalo: Mr. Fuck a Mr. Shit please go to... Pak to někdo utnul. Synové se začali smát, tak jsem se ptala, čemu se smějí. Řekli jen: Mami, ty na tu Ameriku nejsi vůbec připravená, vždyť to jsou základní slovíčka.

Začátky byly strašné

Nebylo těžké jen tak tam přiletět, neumět anglicky? Jak jste tam začínala?
No, ty začátky byly úplně strašné...

Takovou odvahu tedy obdivuju, nevím, jestli bych to zvládla.
Ale tak já jsem to kompenzovala tím, že jsem po práci ležela na té pláži a zažívala jsem pocity štěstí, že jsem to dokázala. Jezdila jsem do práce na kole kolem moře, vedle mě skákali delfíni. Ze všeho jsem byla uchvácená.

A takhle jste žila celou tu dobu?
Ne, ne. Mladší syn přiletěl na léto. Plánovali jsme se vrátit koncem léta domů. Začal chodit do školy, na college.  Chodila jsem po práci do školy, abych se naučila alespoň základy angličtiny, a syn, který se nudil, dělal též vstupní test. Vyšlo mu, že není potřeba, aby se učil anglicky, a dostal radu, aby se zeptal vedle na možnosti vzdělání. Byla to St. Petersburg Junior College. Tak to zkusil a uspěl. Ten americký studentský život se mu zalíbil a řekl mi: Maminko, já nejedu domů. Líbil se mu ten systém, že tam učitelé chtějí vědět to, co umíte, ne to, co neumíte. Líbila se mu taky ta soběstačnost a zodpovědnost sama za sebe. A tak nám propadly podzimní letenky domů, odstěhovali jsme se spolu do bytu a byli tam spolu. Oskar byl unešený, chtěl žít americký život, tak jsme ho žili.

pavl

A syn tam s Vámi celou dobu zůstal?
Nezůstal. Když skončil školu, studentské vízum vám dává možnost ještě rok a půl pracovat, ale mezitím jel domů na Vánoce a bohužel si v Čechách nezjišťoval svůj status, takže ho do  Ameriky už nepustili. Velmi těžce to nesl. Vždy tam žil v souladu s americkým právem.

To musel být hodně zklamaný.
Byl, ale byla to jeho chyba.

A pak jste tam žila sama?
Ne, vzali jsme se s Hermanem, ale dlouho jsme spolu nežili, byl mezi námi velký rozdíl kultur i životního stylu, tak jsme se v dobrém rozešli. Mezitím jsem si koupila dům a auto, získala jsem zelenou kartu.

Kde jste tam celou dobu pracovala?
Začala jsem v tom restauratérství, tak různě - polský klub, český klub, polský Miami club, rok v české hospodě, . pak jako vedoucí směny v domově důchodců. Není to tam lehké, tenhle obor v Americe ovládají nafoukaní Američani - chlapi s drahým vzděláním, nebo polotovary. Já jsem toho ale uměla mnohem víc, nemělo smysl chodit do školy. Dlouho jsem jen přicmrndávala, pomáhala s párty, naučila jsem se dělat ryby, grilovat, spoustu věcí, pořád jsem se motala kolem vaření. Nakonec jsem si našla agenturu, která mi sháněla práci, starala se o mě, pracovala jsem pro bohaté lidi, kromě vaření, což byla hlavní náplň, jsem dělala všechno, co potřebovali.

Je čas to tady zabalit

Nechyběly Vám Čechy a rodina?
Samozřejmě. Rodina za mnou jezdila, šetřila jsem si dovolené, obráželi jsme spolu Ameriku, to bylo bezvadné. Nikdo tam ale se mnou nechtěl zůstat, ani starší syn, který by tam mohl najít snadno práci jako programátor. Řekl mi: Mami, nezlob se, je to tady pěkné, ale já jedu domů. Potom mi zemřel tatínek, ani jsem ho nepochovala.

A co Vás nakonec přimělo se vrátit?
Víc věcí. Byla za mnou na návštěvě sestra, odjela ve čtvrtek. A hned v pátek mi má šéfová řekla - Pavlo, my tě musíme propustit, rušíme místo. Je fakt, že už jsem tam neměla co dělat. A další den mi sestra volala, že máma je v nemocnici na jipce. Tak jsem si řekla: To je znamení, je čas to tady zabalit. Odletěla jsem do Čech, vzala mámu ze špitálu, pobyla jsem, pak jsem se ještě vrátila do Ameriky, abych se postarala o dům a auto. Přestože mi tam bylo krásně, je v Americe těžký život. Řekla jsem si, že jdu domů.

To bylo tedy kdy?
V roce 2010, takže teď jsem tady doma třetí rok. Tehdy jsem se začala starat o mámu, až do její smrti, sem tam jsem si našla nějakou brigádu. A před rokem jsem odpověděla na inzerát sdružení Náruč, tak teď jsem tady. Zase u vaření, srdíčko mě sem táhlo.

pavl

Pavla Stine teď vaří v řevnickém Modrém domečku

Jak to teď vypadá s výrobnou těstovin, která by se v Řevnicích měla rozjet ještě letos?
Zatím nemáme prostory, hledáme něco k pronajmutí, ale určitě začneme. A až budeme mít peníze, zrekonstruuje se budova u zdejšího nádraží a přesuneme se tam.

Domácí těstoviny jste někdy dřív dělala? Vymyslela jste tu recepturu sama?
Nejde vymyslet, co už v Itálii bylo vymyšleno. Dá se říct, že jsem se propracovala k tomu, co jiní už umí, ale neříkají to. Teď už měsíc pracuju na různých omáčkách a příchutích.

Když o tom mluvíte, vypadá to, že Vás to baví.
To ano, moc mě to baví. Všechno je, jak má být.

To si řekne málokterý Čech, je vidět, že jste žila v Americe. Tady lidi spíš nadávají.
A nesmějí se! Když jsem se vrátila do Čech, bylo to zděšení. Vlezla jsem do vlaku, pozdravila, usmála se a nikdo mi neopověděl, všichni se mračili. Hodně mě to rozčilovalo, ale teď už se tomu musím smát. Má cenu se šklebit?

Nemá, ale Češi to asi ještě nepochopili. Tak Vám přeju, ať máte pořád důvod k úsměvu a ať se Vám daří.
Vám taky (úsměv).

Kde můžete ochutnat domácí těstoviny Pavly Stine?

  • 10. 8. v Kladně, Oslavy sv. Vavřince
  • 7. 9. od 9 do13 hodin v Praze - Radotíně, Podzimní trh
  • 14. 9. od 10 do 18 hodin v Toulcově dvoře, Dožínky
  • 28. 9. v Brdech, Brdský farmářský trh
  • 12. a 13. 10. v Praze - Radotíně, Havelské Posvícení
  • 30. 11. od 10 do 18 hodin v Toulcově dvoře, Staročeský Mikulášský jarmark

Pomozte Náruči najít prostory pro výrobnu těstovin

Hledáme prostory pro výrobnu čerstvých těstovin v Praze západ v okolí Berounky, nejlépe v dostupnosti vlakem pro zaměstnance. Potřebujeme 2 místnosti + WC + sprchu, prostor na šatnu a přípojku na 380 V. Je nám jedno, kde to bude, nejlepší by bylo přízemí, ale není to nutné. Klidně si vymalujeme a natřeme, co bude potřeba. Pronájem by byl zhruba na jeden rok.

Děkujeme!

OS Náruč, která provozuje stacionář v Dobřichovicích a sociální firmu Modrý domeček v Řevnicích

www.os-naruc.cz

Další články v našem magazínu:

   
02.08.2013 - Rozhovory - autor: Lucie Paličková

Komentáře:

  1. avatar
    [16] Dudlajlama [*]

    Snad toho ta pani tolik nereklaSml57

    superkarma: 0 04.08.2013, 20:12:36
  2. avatar
    [15] kobližka [*]

    olinka55555 — #14 No,ale vždyť nemusíme být jako v Americe,jsme prostě v Čechách...proč pořád pokukovat někam za roh? Sml58

    superkarma: 0 04.08.2013, 12:18:26
  3. [14] olinka55555 [*]

    Abych byla upřímná, nezdá se mi, že bychom se nesmáli, při vstupu do tramvaje lidi nezdravím, ale pamatuji, jak se v 89 na sebe všichni usmívali.

    Ale jako národ  nejsme tak HAPPY jako v Americe.

    1. na komentář reaguje kobližka — #15
    superkarma: 0 04.08.2013, 08:27:03
  4. avatar
    [13] SNÍŽEK [*]

    paní má odvahu,je velmi houževnatá v jejím věku Sml67

    superkarma: 0 03.08.2013, 22:26:02
  5. avatar
    [12] kobližka [*]

    gerda — #10 U nás v nemocnic byla lidem "k ruce" taková milá starší paní,plná eánu.Důchodkyně,co kdysi pracovala dlouho v USA.Dokonce byla hospodyně i C.Eastvooda,ale i u jiných slavnějších lidí.Chodila tam dobrovolně,bez nároku na finanční odměnu.Zařizovala lidem drobné nákupy po městě,přinesa noviny,pití...a ta prostě každému bez rozdíli říkala pořád "miláčku" a "drahoušku"...časem to člověku trošinku přece jenom vadí....a byl by rád za obyčejnou "paní" Sml16

    superkarma: 0 02.08.2013, 14:05:08
  6. avatar
    [11] kobližka [*]

    gerda — #10 U mě ho nenajdeš - já si jdu a mám trvalý výraz spokojence....jedno-li,jestli jím jsem,či nikoliv Sml58

    superkarma: 0 02.08.2013, 13:59:45
  7. avatar
    [10] gerda [*]

    kobližka — #9 na mě nemusí lidi přes ulici halasně volat a plácat mi po zádech, to určitě ne. Ale líbilo by se mi, kdyby zmizel ten setrvale nasraný výraz většiny lidí.

    1. na komentář reaguje kobližka — #11
    2. na komentář reaguje kobližka — #12
    superkarma: 0 02.08.2013, 13:51:27
  8. avatar
    [9] kobližka [*]

    A je to tady zase.Po sériích článků o tom,jak Češi příliš nevoni,jsou trapní se svými ponožkami v sandálech,je tu článek,že Češi se málo smějí.Možná jsme takoví svojí povahou,možná jsme po celá staletí nezažívali tolik svobody a důvodu k radosti,pořád pod nějakým područím....nevím.Ale myslím si,že prostě každý národ má asi svojí specifiku,proč se nds tím zamýšlet.Jinak se bude chovat obyvatel Grónska,jinak Tahiťan.Mě zase přijde malinko přes čáru,taková ta americká velkohubost,to věčné "zlatíčko,miláčku,kámo"....Jsme prostě jací jsme....

    1. na komentář reaguje gerda — #10
    superkarma: 0 02.08.2013, 11:25:01
  9. avatar
    [8] gerda [*]

    A to ať je paní ráda, že jí za pozdrav rovnou nevynadali! Manžel je takový radostný extrovert, že když třeba potká neznámé lidi, pozdraví je s úsměvem. Zřejmě na to tady vážně nejsme zvyklí, jinak by mu ta paní neřekla NEOTRAVUJTE!Sml52 Ale on se nedá a zdraví dálSml16

    superkarma: 0 02.08.2013, 11:22:00
  10. avatar
    [7] Suzanne [*]

    Sml6

    No, když pominu některé věty, je to fajn schopná ženská, zajímavý článek a pěkný rozhovor Sml67

    Jak už napsala Tora a Rikina, z těch klišé je mi tak jako trochu divně. Vždycky mě trochu zamrzí, když někdo podsouvá tyhle věty jako fakta. 

    A co se týče úsměvů... Mám zkušenost, že když jsem byla sama zapšklá a "trochu nešťastná", lidi kolem mě se taky neusmívali. Nevnímala jsem to. Navíc jsem přitahovala lidi stejného naladění. Nic veselého to nebylo, to je fakt. Od té doby, co si plním sny a život mě baví, přitahuju lidi usměvavé, bezproblémové a přející, takže mám pocit, že jsou všichni pozitivní a usměvaví. Tedy, abych byla srozumitelná: není náhodou to bavení a úsměvy z okolí ve vnitřním nastavení, které spousta lidí změní až ve chvíli, kdy překope svůj život a změní prostředí ??? Sml58

    superkarma: 0 02.08.2013, 11:07:33
  11. avatar
    [6] lenig [*]

    nemáme tu moc důvodů k smíchu, ale my se s manželem i s přáteli občas pěkně od srdce zařechtáme Sml30Sml30Sml30

    superkarma: 0 02.08.2013, 09:36:45
  12. [5] Rikina [*]

    ToraToraTora — #3  Sml22 ona by to paní možná ani sama neřekla, kdyby jí to paní Paličková šikovně nepodsunula - a ještě to vypíchla do titulku. Sml80

    superkarma: 0 02.08.2013, 09:01:37
  13. [4] Rikina [*]

    No... ono je to zajímavé, číst zkušenosti lidí, co vypadli do světa, a určitě projevili spoustu pozitivních vlastností, když v cizině obstáli. Nic proti. Ale skoro každý takový navrátilec neodolá, aby aspoň nepoznamenal, že to tady stojí za houby a tam byla tráva zelenější... a mnohdy i mají pravdu. V Česku je hodně věcí, co by mohly být lepší. Ale to se najde v každé zemi. Jako patriota mě to vždycky zamrzí, když si někdo takhle všeobecně kopne do Čechů a Česka, jen tak, aby ukázal, že on v té cizině nabyl nějakých lepších kvalit. Sml80

    superkarma: 1 02.08.2013, 08:59:23
  14. avatar
    [3] ToraToraTora [*]

    To si řekne málokterý čech? že ho něco baví? Z těch klišé, je mi smutno, paní PaličkováSml68

    1. na komentář reaguje Rikina — #5
    superkarma: 2 02.08.2013, 08:42:54
  15. avatar
    [2] marde [*]

    Já bych tu odvahu nemělaSml23

    superkarma: 1 02.08.2013, 07:32:43
  16. [1] lidicka [*]

    Byla to odvaha v tak docela "pozdním" věku a ještě bez znalosti jazyka odejít do Ameriky.Sml22

    superkarma: 0 02.08.2013, 06:54:15

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme