Milá Míšo, posílám Vám krátký příběh do tématu dne :-)  A i Vám přeji krásný den !

DUSIVKA
Můj příběh se ani tak netýká mých kuchyřských a kuchyňských začátků, ty krušné nebyly, díky naší velké rodině a nutnosti zapojení se do všeho dění od útlého věku podle možností. Týká se spíš mých začátků jako snachy - divné slovo, že, ale jako protiváha tchýně ještě ujde :-).

Když jsme se s manželem vzali a měli malého syna, žili jsme dost daleko, takže pokud k nám někdo přijel, nebylo to "na otočku", a tchyně měla pocit, že naprosto strádáme, případně, že asi nevařím.

Takže situace vždy vypadala takto: Po šílení s úklidem (ona je také nesmírný pedant na úklid, jejich byt, cca 60m2 je schopná luxovat 3 hodiny!), navaření oběda, nakoupení zásob do ledničky a upečení něčeho dobrého "ke kafi", jsme nastoupeni v pozoru čekali jejich příjezd. A pak to začalo.

Začli vykládat z auta (ani nevím, jak se to tam mohlo vejít).

Basu piv, několik polystyrenových "chladicích" tašek, několik normálních tašek a přepravky s kdečím zavařeným. Naše docela velká kuchyň byla rázem malou. Se slovy díků mrznoucími na našich rtech jsem se jala "nadělení" uklízet.

Dvě šišky kupovaných! houskových knedlíků (odjakživa knedlíky vařím a nemám s tím sebemenší problém), několik šišek lovečáku, tři bochníky chleba, pytel rohlíků, dvě veky, ovoce, zelenina, jogurty, sýry... nebudu všechno vyjmenovávat, nebudu Vás nudit. ...(Pavlo, to nenudí, to mě baví, připomněla jsi mi moji první tchýni)...

Říkáte si možná- no co, jsou při chuti a nechtěli zatěžovat váš rodinný rozpočet. NE, není tomu tak,  v jídle se velice hlídají a při každém jídle neopomenou zdůraznit "já jen půl krajíčku chleba" ... Fajn, přichází teď na Nerudovskou otázku "kam s tím", když mám v ledničce nákup, který přeci jen s plánovanou návštěvou počítal.

No, nějak to tam narvu, něco zmrazím, ale kdo to bude jíst, to nevím. Konsternovaně na všechno hledím. Ouha, ještě ty chladící tašky, copak tam asi bude...

Jů, 5 litrů bramboračky - "Děkujeme, maminko, ale já mám uvařeno" nevydržím to už ("Já to umím", chce se mi řvát"). Tchnyně s klidným úsměvem odpoví - "Tak to kdyžtak zmrazíš"  "Bramboračku?" , opáčím, "zkoušela jsi to někdy?" Tchyně znejistěla, konečně...

Ale zlatý hřeb nás teprve čekal.

Další chladící taška vydala své tajemství. BÁBOVKU.

Neptejte se mne, prosím, proč bábovka jela v chladící tašce, já to nevím. Vypadala krásně... Vypadala...

Když jsem vzala nůž a chtěla jsem zakrojit, bábovka se začala chovat pružně. Nechápete? Prostě jako trampolína.

S přehledem nůž vymršťovala pryč od sebe, takovou měla hezkou konzistenci. Ale na mě a můj vztek si nepřišla, přidržela jsem ji a konečně zakrojila. Tak.

Jenže pak to přišlo, vzali jsme si s manželem každý kousek a dali se do ní, ze slušnosti, oba jsme mlsně pokukovali po "našem" Sachrdortu...

Dala se ale pozřít jen za velkého úsilí a velkého množství tekutin. Ale snažili jsme se, jen jsme se už nedivili, proč si rodiče nevzali...

Ale tchyně nám dlouho vyprávěla o tom, jak ji peče "VŽDYCKY, KDYŽ NĚKAM JEDOU" (jezdí na zájezdy pod stany, např. Norsko a tak) a jak jim "VŽDYCKY HROZNĚ DLOUHO VYDRŽÍ, ŽE TO VŠICHNI OBDIVUJÍ, TAK JE DOBRÁ". 

Jo jo, s manželem jsme ji mezi čtyřma očima nazvali přátelsky "DUSIVKA".
Pavla  -  Sapita


Smála jsem se tady nahlas Pavlo. Jsi statečná bojovnice, dcera národa Jana Žižky – přeprala jsi bábovku, snědla ji a rozdýchala! :-))) Míša

Stále se s námi můžete podělit o své historky od sporáků na redakce@zena-in.cz

Reklama