Volby už jsou za dveřmi, politiky se to všude jen hemží. A abychom nezůstali stát stranou, připravili jsme pro vás rozhovor s Pavlou Finfrlovou, náměstkyní hradeckého primátora. Náš rozhovor se ale netočil jen kolem politiky, ale také kolem žen v mužské profesi, rodiny, rodičovství a práce.

Jak se žije ženám v mužské profesi? Jakou výhodu mají při politických jednáních? A jak český je trh práce přátelský k rodičům samoživitelům? Na tyto a mnohé další otázky odpovídala Pavla Finfrlová.

Pavla FinfrlováPavla Finfrlová je náměstkyně primátora Hradce Králové a lídr tamní ODS. V politice působí už dvacet let. Kromě úspěšné kariéry ještě zvládá starost o rodinu, vnoučata a blízké. Vystudovala střední chemickou a vysokou chemicko-technologickou školu. Po roce 1992 začala podnikat v oboru ekologické poradenství, později působila též jako předsedkyně komise pro životní prostředí hradecké rady města a také v krajském výboru pro životní prostředí a zemědělství.

Kdy a z jakého důvodu jste se rozhodla dát se na dráhu političky?
Hned na začátku 90. let jsem se rozhodla, že nebudu jen nadávat, ale budu se snažit svým malým dílem přispět a situaci lepšit – to platí pořád. Mým heslem je (a platí to o ženách obecně), že nedělám politiku pro sebe, ale pro naše děti, vnuky a další generace, aby se jim dobře žilo. My ženy už jsme takové, víc se obětujeme, než aby nám šlo o osobní prospěch, tak radši zabezpečíme své blízké a potomky.

Jak se vám pracuje v oboru, který je charakteristický spíše pro muže?
Žena v politice musí především věnovat více času a snahy práci než muži, aby měla šanci se prosadit. Stále totiž musíme dokazovat, že jsme přinejmenším stejně dobré. Je to docela těžké, protože většina žen se navíc stará o rodinu, a tak tomu musí obětovat víc. Je ale zajímavé, že jinde to tolik neplatí. Já jsem původním povoláním technolog, což je obor, ve kterém jde hlavně o profesionalitu, a mí kolegové byli hlavně muži. Když poznali, že něco opravdu umím, nikdy nebyl problém a brali mě jako rovnocennou kolegyni. To platilo i po revoluci při řízení firmy.

Politika však bohužel není o znalostech. Tam už jde o domluvy, navíc se tam pohybuje spousta hloupých, ješitných lidí, bez zkušeností, kteří za sebou nemají výsledky ani kariéru. Tam se mi pak občas stane, že se na ženy dívají z patra, bez toho, jestli žena něco umí, nebo ne.

Je při politických jednáních výhoda nebo nevýhoda být ženou?
Ženy dokážou vnímat problémy z více stran, jsou více nakloněné vyjednávání, víc hledají řešení. Kdežto muže občas zaslepí testosteron, a přes to pak nejede vlak. Kdyby bylo v politice víc žen, docházelo by k méně patovým situacím, jednalo by se líp.

Říká se, že partner se špatně smiřuje s faktem, že je jeho žena úspěšnější. Stalo se vám něco podobného? Byla vaše kariéra někdy přítěží?
Já jsem v trochu specifické pozici – můj exmanžel měl psychické problémy, trpěl bipolární psychozou. Bylo to náročné, po 17 letech manželství jsme se rozvedli. Vše špatné je ovšem pro něco dobré. Naučila jsem se hodně o psychologii, jak jednat s lidmi a jak zvládat obtížné situace. V politice je důležité umět vyhrávat a prohrávat – to se člověk musí naučit, nezpychnout a nebýt arogantní.

Pavla Finfrlová

Jak se vám daří nebo dařilo skloubit takovou práci s péčí o rodinu?
Je to dost náročné. Každá žena v politice musí mít toleranci od rodiny, bez toho to nejde. Ženy proto také bývají v jednáních stručné, věcné – protože potřebují jít domů, starat se o děti. Já mám štěstí, že jsem noční pták, takže spoustu práce udělám po večerech a po nocích. Přesto trávím s rodinou a vnoučaty méně času, než bych chtěla. Pokud chce žena politiku dělat, musí něco obětovat, a má-li rodinu, je to i oběť od ostatních jejích členů.

Rozhodovala jste se někdy mezi rodinou a kariérou?
Největší rozhodování bylo teď – jestli jít znovu do voleb, nebo se začít více věnovat rodině a své profesi. Nakonec jsem se rozhodla, že chci zase pomoct – v době, kdy je situace složitá. Stejně jako před dvaceti lety, že nebudu nadávat, ale budu se snažit ve složité době něco pozitivního udělat.

Zkuste zhodnotit, jak moc je nebo není český trh práce přátelský k sólo rodičům, kteří hledají zaměstnání. Je něco, co byste vy osobně v tomto ohledu udělala jinak, co by se podle vás mělo změnit?
Moc přátelský není. Navíc je babyboom a málo školek, pokud třeba rodič samoživitel nemá práci z domova, tak to nemá jednoduché. Žena matka má proti mužům vždy handicap. Na druhou stranu, pro zaměstnavatele je to také těžké. Pokud není jisté, že má zaměstnance stále k dispozici, tak někdy prostě práci takovým lidem dát nemohou, zejména v dnešní složité době. Já jsem mohla být rovnocenná kolegům jen díky dvěma babičkám – mohla jsem jet na vícedenní služební cesty a podobně, sama bych to nezvládla. Proto je potřeba uvážit, do jaké kariéry se má žena pustit, jaké má zázemí, je důležité si to vše zhodnotit.

Pavla Finfrlová

Jak vypadá váš běžný den?
Ráno mě nastartuje káva, pak následuje den plný jednání s občany, institucemi, vyřizování žádostí atd. Přichází lidé s připomínkami, snažím se vyslechnout všechny jejich problémy a něco s tím dělat, i když někdy nemají řešení, nebo mi nepřísluší. Navíc se snažím uplatňovat své profesionální i manažerské znalosti. Díky své dlouhé technické a manažerské praxi mám velký přehled o věcech a souvislostech, což je mnohdy pro protistrany nepříjemné.

Domů přijdu v nejlepším případě v 7, rychle za vnoučaty, než jdou spát, což není každý den. Mám ale vyhrazené jedno odpoledne každý týden, kdy jsem s nimi. Jsem ovšem „nerozmazlovací“ babička, spíš se snažím říct dětem něco zajímavého a brát je jako sobě rovné.

Vaše práce je určitě časově náročná. Máte čas na soukromý život? A jak svůj volný čas trávíte nejčastěji?
Času mám méně, než bych si přála. Mám ráda aktivní odpočinek, vodáctví, kolo, v zimě lyže. Každý den před spaním čtu a stále se vzdělávám. Nikdy jsem se nenudila.

Foto: Archiv Pavly Finfrlové

Reklama