Naše čtenářka Pajda chová pávy. Jsou to nádherní majestátní ptáci, ale jsou s nimi starosti. Přečtěte si moc pěkné povídání o tom, jaké to je, když se pávice rozhodne vyvést mladé. Jak se pozná mladá slepička od kohoutka? Co myslíte?

Abych se přiznala, za tuhle změnu vzhledu nemůžeme. V té jsme naprosto nevinně. Celé to začalo párkem pávů a tím, že bychom přece jen, jaksi...když už máme ten párek...no prostě rádi bychom odchovali nějaké ty mladé.

První hnízdění se moc nepovedlo. Vylíhli se čtyři pávíci, ale protože jak my, tak pávice jsme toho moc nevěděli, tak dva z mladých uhynuli ještě malí a další dva po nějaké době. Nikdo z nás totiž netušil, že je nutné malé pávíky i s matkou zavřít, aby je neutahala a ti malí neumřeli na vyčerpání a prochladnutí. Moc by mě zajímalo, jak to pávi dělají ve volné přírodě...jednak netuším, jak a kam schovávají mlýnky na zrní, protože celé zrní ti malí nežerou, jednak nevím, kde mají ty ohrady s boudama, aby na ně nefoukalo a nepršelo. To je ale vedlejší.

Pávice celou zimu pečlivě studovala literaturu a na jaře se rozhodla, že přišel čas zúročit zkušenosti. Hnízdo si nakonec po několika pokusech, kdy ji málem sežrali pes, kuna a soused, udělala na promáčklé střeše psí boudy a protože je to pták moderní, rozhodla se pro porod do vody. Počkala, až bude průtrž mračen a tramtaradá! Začalo se líhnout. Výsledkem byla tři malinká šíleně mokrá kuřata, která jsme vylovili z vody, vyfénovali a i s pávicí nacpali do bedýnky od masa. Tu jsme dali do ložnice a namísto antikoncepčního psa s námi spal antikoncepční páv.

V té době jsem taky rozeslala fotky těch malých všude možně, abych zjistila, co vlastně máme doma. Všichni se shodli, že to jsou slepičky. Jedna měla zjevně ADHD - neustále utíkala a nakonec ji sežral potkán, který v tom byl ale celkem nevinně - strčila mu hlavu do díry. Druhou, už po dalším kole fotek, kdy jsme byli opravdu ujištěni, že jde o malé slepičky, zastřelil nějaký debil ze vzduchovky. Provedená pitva určila jasně pohlaví a bylo mě vysvětleno, že kohout od slepičky se pozná podle zádíček - kohout je má vlnitá, kdežto slepička tmavá. Nechali jsme tedy poslední slepičku u matky s tím, že táta páv bude mít aspoň dvě slípky a nebude se nudit. Jen na vysvětlení: pávi se v první generaci mohou křížit mezi sebou, netřeba slepičky vyměňovat.

A pak přišla ta proměna vzhledu. Nějakou dobu jsem jezdila domů po tmě, do práce odjížděla taky po tmě, krmilo se do korýtek a tak mi nějak uniklo, že slepička má podezřele vlnité vybarvení na křídlech. A když jsem si toho všimla, bylo mi řečeno, že to občas bývá a jak přepeří do dospělého peří, tak vlnky zmiznou. Nezmizely. Krk se zbarvil do modra namísto zelené, ocas se protáhl a jednoho krásného dne jsem milou slepičku přistihla, jak koná sexuální pokusy na kačeně.

Dokonce i tokat se naučila...a s tatínkem namísto elegantního „Kvok, kvok“ měla následující rozhovor:

Malý páv: „Mňau, mňauuuu“
Velký páv: „mňau“
Malý páv: „Mňauuu, uuu, kvok“
Velký páv: „A kuš...“

Prostě proměna na kohoutka je dokonalá. A ocasní vlečka? Ta roste pávům až během druhého roku života, takže tu opravdu „slepička“ zatím nemá.

Pajda

Milá Pajdo, díky za moc pěkný příběh. Koukám, že to nemáte jednoduché, ale za chvíli budete na pávy odbornice. Necháte si kohoutka, nebo ho pustíte do světa?

Jaké zvíře, nebo zvířata chováte vy, milé ženy-in? Jak se o ně staráte? Je to „věda“nebo „brnkačka“? Napište nám na dnešní zvířátkové téma, pošlete třeba i foto na adresu: redakce@zena-in.cz

Reklama