Ve své kanceláři má kord, klobouk s perem, americký stůl, lepidlo a kladívko z první republiky. Mattioliho Herbář má pod zámkem a nechal mě přičichnout k vzácné replice Kroniky české. Vyučil se knihkupcem a příští rok oslaví „čtyřicítku v knihách“. Je zasloužilým knihomilem a čtenáři a zaměstnanci považovaným ředitelem Městské knihovny v Kolíně. Pavel Kárník

Pane řediteli, když se řekne kolínské knihkupectví „U Kašků,“ co se Vám vybaví jako první? Přece jen je to kus života…
Vybaví se mi rok 1896. Od tohoto roku púsobil v Kolíně knihkupec Josef Kaška. Knihkupectví „U Kašků“ je nejstarším kolínským knihkupectvím, v domě na náměstí sídlí od roku 1908 a sám Josef Kaška  v něm strávil  přes 40 let. Vzpomíná na něho často ve svých pamětech majitel legendárního nakladatelství Aventinum – Otakar Štorch- Marien. Z knihkupectví vybudoval opravdový chrám kultury. Bylo mi ctí, že jsem zde strávil 20 let svého života.

V roce 2008 jste se rozhodl pro změnu, která není až tak zásadní – z knihkupectví do čela kolínské Městské knihovny. Vzal jste si od „Kašků“ nějaký předmět s sebou na památku, pro štěstí?
Strávil jsem v kolínských knihkupectvích přes 30 let života a změnu jsem potřeboval. Knihovna je místo, které mě inspiruje a nabíjí. Práce je mně i celoživotním koníčkem. Pochopitelně jsem si část knihkupectví přestěhoval i do své kanceláře. Na starém psacím „americkém“ stole můžete vidět nejen historický telefon pana Kašky, ale i další předměty z jeho stolu.

Pavel Kárník a lepidlo z První republiky. Uhodnout, jaká tekutina se ukrývá v tajemné lahvičce, nebylo pro naše čtenářky v předvčerejší soutěži vůbec jednoduché.

Pavel

Jaký byl Váš první dojem z knihovny, když jste procházel jednotlivá oddělení. Změnami zcela určitě prošla i Vaše kancelář, která je spojením dvou světů. Prvorepublikového a toho současného.
Knihovna sídlí v bývalé budově Živnostenské banky a má své kouzlo. Prošla za mého působení velkou modernizací, ale historické fluidum vyzařuje ze stěn dále. Právě v mé kanceláři je vidět toto spojení dvou světů. Historický stůl, stará skříň, která skrývá největší poklady naší knihovny. Na stěně obrazy starého Kolína od malíře Rudolfa Mazuchy. Já sedím na moderní židli u moderního stolu a výkonného počítače. Ale můj výhled je právě na to prvorepublikové zátiší.

Kolínská knihovna sídlí v bývalé budově Živnostenské banky

bankaa

Čím je Vám doba První republiky blízká? Kdybyste cokoliv z té doby, ať už by to byla vlastnost, zvyk, mohl přenést do současné, co konkrétně by to bylo?
Miluji historii, mám velké množství knih i jiných památek z Kolínska a právě První republika je mi velmi  blízká. Často si představuji pravidelnou nedělní promenádu na kolínském náměstí. Dámy a pánové korzují mezi stromy, páni v kloboucích, dámy se slunečníky. Pan knihkupec Kaška, pan lékárník Štorch a další úctyhodní lidé z našeho města. Úžasná slušnost a noblesa a hlavně pohoda. Lidé k sobě měli rozhodně blíže. A když si vezmu noblesu a vyjadřování tehdejších politiků a těch současných? Rád vzpomínám na vyprávění pana barona Hrubého, který mi velmi vyprávěl o politické službě svých předků. Politika byla čest a z velké části vykonávána bez peněžních odměn.

Pavel Kárník s vzácnou replikou Kroniky české (HÁJEK z Libočan, Václav: Kronika česká. Praha 1541)

dddkdkdd

Člověka je možno poznat podle knih, které čte, jaké čtete rád Vy?
Když jsem na dovolené, čtu úplně vše, co mně přijde pod ruku. Během roku si pečlivě vybírám. Převážně historii se zaměřením - historie Kolínská, šlechtické rody, židovská kultura. Tedy i záliby, které mě provází celým životem. Jsem zároveň šéfem i Infocentra a spadají po nás krásné kolínské památky, zvláště ty židovské.

Až do 14. listopadu probíhá v knihovně výstava fotografií Pavla Kárníka s názvem „Napříč Patagonií 2014“

ddddd

Výstava se k radosti Pavla Kárníka těší velkému zájmu. A jak návštěvníci hodnotí fotografie? Jedním slovem „nádherné.“ Přijďte se přesvědčit.

kdkdkdd

To, že i pro Vaši ženu jsou knihy srdeční záležitostí (paní Kárníková provozuje v Kolíně malé knihkupectví) až tolik nepřekvapuje. Dědí se však u Vás láska ke knihám? Půjdou Vaše dvě dcery ve stopách svých rodičů?
Starší dcera pracuje v mateřské školce a ta mladší studuje Gymnázium Jiřího Ortena v Kutné Hoře a inklinuje velmi ke zvířatům. Miluje koně a doma máme menší zoologickou zahradu. Tak trochu plánuji, že mou sbírku knih o Kolíně věnuji své knihovně. I tak holkám zbude tolik knih, že nemají šanci je přečíst.

Pane řediteli, jak nejraději trávíte svůj volný čas? Máte kromě knih nějakého dalšího koníčka?
Knihy jsou spíše koněm. Příští rok oslavím 40 let práce s knihami. Jsem ale celý život i rybářem, velmi rád jezdím do Norska, rád fotím. Menších koníčků mám více – jsem dosti činorodý, rád se projedu i na svém chopperu, sbírám židovské starožitnosti apod.  Mám chovnou stanici Bernských salašnických psů, mimochodem nechcete štěňátko? :-)

Mušketýrské srdce si žádá i odpovídající oděv

odev

Jaké největší pochvaly se Vám od čtenářské obce dostalo? Na které poplácání po zádech vzpomínáte obzvlášť rád?
Zážitků mám opravdu hodně, za 40 let mezi knihami to je pochopitelné. Poměrně nedávno, na vernisáži výstavy obrazů, zde hrál na housle můj bývalý učitel tělocviku a hudební výchovy ze základní školy, Jaromír Pitelka. Po vernisáži jsem mu připomněl  zvesela 45 let starou historku: „ Pane učiteli, víte, že jste mě mlátil kdysi ve škole peškem?“ A ten starý pan učitel a výborný muzikant odpověděl něco ve smyslu: „ Vím to, pane řediteli a mlátil jsem vás dobře a viditelně účelně! Sleduji vás a to co se vám povedlo vybudovat zde v knihovně, zaslouží velké uznání!“  Pro mě to je pochvala nejmilejší, jak vidíte, stará přísloví mají význam stále. Prostě – škoda rány, která padne vedle...

Reklama